DMD č. 8. pro 8. 4. 2014. Téma: Na cestách

Vyrážame plní elánu a energie. S nadšeným "jejejeje" to napáli vpred, občas zletí a s vážnou tvárou oznámi, že "bum". Cestou rozhodne musíme vyliezť aspoň na jedny schody, sledovať autá a lietadlá, ponaháňať holuba, vyliezť na lavičku, nadšene uháňať za každým psom, trojkolkou či kolobežkou, s pohoršeným "blť" zdvihnúť zo zeme vajgel... Odkedy začala jar, naše cesty sú zas o niečo objavnejšie - povyliezali mravce a iná háveď, takže malý k svojim mnohým záujmom pribral entomológiu. Domov ho občas musím doslova dotiahnuť, lebo aj keď sa prihlási únava, jeho zvedavosť je silnejšia než boľavé nožičky. Ale veď zajtra pôjdeme von znova.

Irena poklepávala propiskou o stolek, před sebou pohled adresovaný do Szegedu.
Hledat upíry v dovolenkové oblasti mělo svá plus, ale tentokrát si je nedokázala vychutnat.
Chyběla jí tam Agnes, která si užívala kdesi na líbánkách... a nebyla jediná, na koho myslela.
Italové kolem Sicilie byly šíleně vysazení na sladké všeho druhu.
Jessie se jím pilně cpal už několik dní předtím, takže teď jen spokojeně seděl nad kávovou granitou, poklepával hyperaktivně nožkou a pozoroval ženy procházející kolem, turistky i místní.
Povzdechla si a rozhodla se k pohlednici sehnat ještě termotašku a expresní kurýrní službu.
Ať z toho aspoň někdo něco má.

Bývá to znát už ve vlacích, někdo pomůže s bagáží a jiný se zmíní o zajímavé stezce.
Při vyhýbání se na úzké pěšině se na sebe lidi usmívají a přejí si hezký den, třebaže slovům nerozumí.
Někdo přijde s provázkem, když jiného vidí zápasit s kolíky a příliš tvrdou půdou.
Prosby o pomoc bývají vyslyšeny, nebo na ně člověk aspoň dostane radu.
Lidi ochotně vysvětlují své patenty, na které se někdo zvědavě ptá.
Občas se někdo podělí s náhodnými kolemjdoucími jen tak, že je hezký den.
A všichni se snaží věřit, že nejen na cestách k sobě lidi mají blíž.

"A co kdybychom zašli do kavárny s Chrisem?" nadhodila Saskia experimentálně.
"Ten tu ale není. Někam jel, myslím, že do Španělska," odpověděl Radovan lhostejně a dál si četl o nejnovějších designech automobilů.
"Vždyť to není ani dva týdny co se vrátil z té poslední cesty..." povzdychla si spíš pro sebe.
Občas měla pocit, že už byl snad všude. Švýcarsko, Británie, Amerika, Německo, Rusko, Itálie, Mexiko, Norsko, Sri Lanka... ten seznam pokračoval dál a dál. Záviděla mu. Takový život si představovala sama pro sebe - život na letištích, v hotelech... v cizích městech a místech.
Teď se jí ale zdál nesnesitelně daleko.

Želáme príjemný večer všetkým poslucháčom, ktorí niekam cestujú. Väčšina ciest na území Slovenska je zjazdná. V horských priesmykoch je odporúčané použiť zimné reťaze. Nehody hlásené nemáme, očividne všetci jazdia slušne. Kolóny vás tiež nikde nezdržia.
Hliadky ste nám hlásili na výjazde z Bratislavy smerom na Brno, pri Považskej Bystrici smerom na Bytču a v Košiciach smerom na Michalovce. Na rýchlosť si dajte pozor pri vjazde do Rimavskej Soboty smerom od Lučenca, kde je stacionárny radar a na diaľnici medzi Liptovským Mikulášom a Popradom, kde jazdí biela Fabia. Na všetkých hraničných prechodoch vás odbavia priebežne. Šťastnú cestu vám želá vaše rádio.

"Co má být tohle!?" vykřikla Bábi Zlopočasná a vytáhla z Magrátina zavazadla plavky miniaturní velikosti.
"Mám je, abych mohla při úsvitu cvičit ve vlnách pět malých Omnijců s lehkou myslí podle učení mistra Prok-rinda-pana." podívala se na ni svýma nevinně vodovýma očima Magráta.
"To je pohoršující, Magráto" řekla Bábi přísně.
"Pohoršující by bylo, kdyby si to ve vlnách štrádovala úplně bez-…" Stařenka Oggová zaznamenala Bábin pohled, zmlkla a zatvářila se provinile.
"Jsou hrozně praktické a v Genově je teď teplo." řekla Magráta.
"Teplo dělá dobře na klouby." prohlásila Stařenka a potajmu přibalila do zavazadel dvoje plavky pro sebe a Bábi.

"Byla to ~Fantastická zvířata a kde je najít~ nebo ~Kouzelnická zvířata a jak je najít~?" zeptal se už notně zoufalým hlasem Ron. V náručí křečovitě svíral špatně vybalancovanou hromadu učebnic a ze všech sil doufal, že tenhle šílený den před začátkem školy co nejdřív zakončí dobře načepovaným korbelem máslového ležáku.
"Mladý muži, hledáte-li učebnici pro první ročník, je to ta první. Nejsou v ní sice ta nejzajímavější dobrodružství, co jsem prožil na cestách, protože by mohly vnuknout dětem hloupé nápady, které by jistě znamenaly jejich smrt, ale troufám si tvrdit, že i tak je vcelku zajímavá."
"Páni! To jste vy!"

Konečně mohl volně dýchat. Po tak dlouhých letech. Každičká částečka jeho duše tančila a v každém koutku svého těla cítil svěží vítr.
"Jako za starých časů," pomyslel si.
Vydal se setmělým údolím až k starému sadu. Kvetoucí třešně ševelily včelími křidélky. Naslouchal jim a shledával se s dávno zapomenutými příběhy. Už dlouho se necítil tak mladý...
Lehl si do trávy, ruce složil pod hlavu a zakousl se do dlouhého stébla trávy. Cítil její svěžest...
Díval se na hvězdy, skoro už zapomněl, jak krásně tady svítí.
Najednou si připadal, jako by potkal sám sebe.
Dál už půjdou spolu. Dál a dál...

Každé zrnko písku má svou váhu. Kamínek do mozaiky. Jeden sen.
Znám je všechny, už jen z jejich šumění poznám, který kontinent se právě uložil ke spánku. Každé má jinou barvu, červené, zlaté, modré, každý sen hraje jiným odstínem, zamilovaným, hrůzostrašným, šťastným.
Přehazuji zrnka, aby se dostaly na to správné místo.
A pak, konečně, mrknu. A okamžik v čase, zmražený navždy, se stává mým novým domovem.
Sem se můžu vždy vracet, když při potulkách myriádami lidských sny zatoužím po chvilce klidu. Odsud vždy odcházím, když mé rozhárané nitro chce ven.
Jsem Sen a můj palác je ze zrnek lidských snů.