Richard III.

Richard měl rád rodokmeny. Byly tak přehledné a dalo se v nich škrtat. Na zdi měl obrovský rodokmen se všemi příbuznými od Edwarda III. až ke svým malým synovcům, v tajné schránce jen náčrtek s přeživšími. Se zatím přežívajícími.
Svoji cestu k trůnu viděl jasně. Byl devátý v pořadí. Někdy stačí počkat, někdy intrikovat, někdy vraždit. Čekání neměl rád.

Přijel posel.
Bratr ho zval na slavnost, ale mezi řádky se skrývalo Radši nejezdi, tvůj temný vzhled i duše se nehodí ke hrám a slavnostem.

Jako prasata čekající na porážku. Tančete si ty svoje dvorské tanečky. Řezník už je na cestě.

1. Najít pozůstatky františkánského kláštera,
2. na základě nálezů zrekonstruovat podobu a orientaci jednotlivých klášterních budov v prostoru,
3. určit polohu klášterního kostela,
4. rozpoznat ve vykopávkách kostela chór,
5. objevit ostatky Richarda III. (nepravděpodobné).

Zkuste si být 527 let zahrabaní bez rakve v hrobě, co je vám malý, a poslouchat, jak na vás nahoře plivou pisálci a herci. Chtěl bych vidět pana geniálního autora, jak mi ty sprosťárny říká do očí, dokud jsem seděl na trůně. Ale k věci. Naplánované to měli náramně, jenomže já to zkrátka dole nemohl vydržet a juknul jsem na ně hned první den vykopávek.

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

Bylo to ode mě vlastně docela ošklivé, udělat z ní vdovu. Ony ty ošklivé věci jsou tedy ty nejzábavnější, že, ale vysvětlujte to krásné mladé ženě slovy. Takové se to líp vysvětluje činy a nejlépe v její posteli. A protože tam jsem zatím nemohl, začal jsem básnit a bájit o tom, jak ji miluju a že jsem to všechno udělal pro ni. Husa. Moc je daleko sladší a opojnější než ženské tělo.
Jak už jsem říkal, bylo to ode mě hnusné. Měl bych jí to vynahradit. Udělám vdovce i ze sebe, ať jí to není tak líto! A co nejdřív!

Prašivý kojot jednou zatoužil po koruně bratra lva.
Nejprve nalákal králova ochránce levharta do pasti. Pak nechal lvíčata - své malé synovce! - sežrat hyenami. Nakonec na lva poslal střelce.
Usedl na trůn, nasadil si korunu a začal vládnout. Ten kroužek ho ale tlačil, protože mu nepasoval. Bolela ho hlava, vztekal se, zuřil a nevládl dobře.
Po čase se zvířata vzbouřila, přivedla kojota na Bosworthské pole a zabila ho.
Bůh věděl, co dělá, když králem zvířat ustanovil lva a ne kojota. Ale takový kojot je nesmrtelný - i když jednoho zabijete, vždycky se další bude drápat přes hlavy svých příbuzných tam, kam nepatří.

„Haló! Richarde!“
Richard seběhl k cele.
„Co chceš, ufňukánku?“
„Pusť mě ven, moc tě o to prosím. Budeme zase spolu, jako dřív. Pochop, já bez tebe nemůžu být. A ty beze mě taky ne. Tak mě, ve jménu naší lásky, pusť!
Richard mlčel.
„Copak ty už mě nemáš rád?“
„Nic jsi nepochopil. Já mám rád jen sebe a ty už ke mně nepatříš. Nepotřebuji tě. Ani tady ne. Sbohem, Rišánku.“
Naklonil se skrz mříž, jako by chtěl svého vězně naposled políbit, a vrazil do něj dýku. Pak vyšel zase vzhůru, ze dna své duše, kde právě zabil svou lepší stránku.