DMD č. 16. pro 16. 4. 2022. Téma: A není to málo?

"Jestli to chápu správně, po kasovním trháku, kterým byla jednička, nás studio žádá o celou filmovou sérii? Chcete rovnou trilogii?" zeptal se scénárista.
"Dnes jsou již běžné tetralogie," odvětil zástupce studia.
"Nemáme dost materiálu," oponoval scénárista.
"Film s takovým finančním úspěchem musíme využít na maximum. Co takhle příběh o tom, jak to začalo? Lidé zbožňují prequely."
Scénárista zakroutil hlavou:
"Podívejte, buď máte solidní příběh s myšlenkou, nebo nemáte. Mimoto, nehodlám točit nějaké hollywoodské telenovely, kde ve třetím díle už ani nejsou původní herci."
"Alternativní obsazení, výborně, to výrazně sníží náklady. Nebo rovnou spinoff, lidé milují spinoffy!" rozzářil se zástupce studia.

Už vím, o čem budu dnes psát. Nebo taky ne, přijde na to. Napíšu o tom, že mě nic dobrého nenapadlo.

A není to trochu málo?

Bylo by, ale dnešní téma se na to výborně hodí. Chápeš? Absence samostatně dobrého nápadu, která je obyčejně na závadu, vyvolává onu tématickou otázku a představuje použitelný nápad. Spor? Paradox?

A není to trochu málo slov?

Bylo by, ale lze taky psát o diskuzi s vnitřním hláskem (nebo gumovou kachničkou), která na moje (meta)nápady odpovídá tou obligátní otázkou. Třeba zmínit k jakým logickým problémům takový postup vede. Asi tuším, na co se chceš zeptat...

Tohle tedy Hondo Ohnaka nečekal. Většinou to byl on, kdo podrazil svého obchodního partnera, ne naopak. A s Aurrou je navíc pojilo víc než jen obchodní partnerství.
Prý že stará láska nerezaví… Povídejte to někomu, kdo se po večeru, stráveném zapíjením úspěšného byznysu a vzpomínkami na staré časy, probudil spoutaný na cestě k chlupatým.
„Tohle mi zlomilo srdce,“ vyčetl té proradné mrše svým typicky teatrálním tónem. „Těch kšeftů, co jsme spolu mohli udělat…“
Sklonila se k němu a políbila ho. „Nic osobního, Hondo, je na tebe vypsaná odměna pět tisíc kreditů.“
„Jenom pět tisíc? Tak teď jsem se fakt urazil!“

„Glasgow,“ konstatoval Racek, když opustili loď. „Pořádně velké město. Jestli uprchlíci nedělají problémy, tak se o nich nedovíme. A pak je můžeme nechat být.“
„Jo, Glasgow,“ pokýval hlavou Vran. „Tady už jsem byl. Trochu velký.“
„Prý tu dřív žilo milion lidí,“ řekla nevěřícně Vydra.
„Viděl jsem větší,“ pokrčil rameny Vran.
„Teda,“ odkašlal si, „možná dobře, že nemáme motorky. Protože zdejší maj dobrej důvod si na motorky dávat bacha, a to je blbý.“
„Půjdeme dohromady,“ rozhodl Racek. „Tvařte se normálně.“
„Normálně, v milionovým městě. Takovej zapadákov,“ bručel Vran. Pak se ale opatrně přiblížil k Písklemu.
„Ty... kolik je to vlastně milion?“

Seth hopped off his antigrav bike and began assembling the emitter. His work drew the curiosity of a creature he was certain he'd seen before.
[If you set the frequency too high, bad stuff could happen]
"I actually have some food this time, see?" Seth offered the animal half a ration bar. If he didn't know better, he would say the creature sighed in exasperation.
"I don't know, the frequency seems too low. What do you think?"
[Any higher, and it's gonna trigger a resonance cascade when the solar flare hits. Boom.]
"So I guess you don't like the food?"

“Pane, tento zde má nejnovější typ motoru - pět set koní výkonu.”
“To je málo,” přerušil výklad zákazník v bílém obleku s kovbojským kloboukem.
“Prosím?” požádal o vysvětlení prodejce.
“Pět set koní je málo. Chci alespoň tisíc.”
“Bohužel takový motor se nevyrábí…”
“Tak tam dejte dva, peníze nejsou problém.
***
“Copak to tu máme, kolego,” dopravní strážník obcházel trosky automobilu. “Nějaká nehoda?”
“Spíše to vypadá na technický problém. Tato část auta po startu vystřelila tímhle směrem.” Druhý policista ukázal na roztavený motor.
“A kde je zbytek?”
“Vidíte tam v dáli ten kráter? Tam vystřelila druhá půlka i s řidičem a druhým motorem.”

Často přemýšlel, kde leží hranice mezi láskou a tvrdohlavostí. Přesněji řečeno, mezi láskou a tvrdohlavým odhodláním být tu pro druhého, i když mu zrovna máte chuť vrazit hůlku do nosu.
Takové tvrdohlavosti byl ostatně poblíž Siriuse potřeba celý kotlík. Nenadešel týden, aniž by Remus tahal svého kamaráda z nějaké bryndy ("Říkal si o to, Náměsíčníku." – "Říkal si o to, abys izolepu, kterou mu James přičaroval přes pusu, proměnil v slimáka?"). Remus nebyl odborník přes práci s kotlíky, ale Siriusův nos dlouho zůstával v celku.
Když Remus procitl po oné osudné noci, poprvé ho napadlo, jestli toho v kotlíku nemá málo.

Do nečekaných potíží se dostal ptačí tým SK Avia během zápasu s FC Zobaník. Paví brankář družstva očividně odmítal do zápasu jakkoliv zasahovat a střel mířících na bránu si nevšímal. Brankář, který obvykle svým ocasním peřím znemožní soupeři vstřelit téměř jakýkoliv gól, tentokrát jen nezúčastněně hrabal ve fotbalovém trávníku a vyzobával z něj zrníčka. Hráči Zobaníku tak soupeřům snadno zastřihli křídla a zastavili je v rozletu.

Co stálo za chováním brankáře, se ukázalo až po zápase. Šlo o protest proti nedostatečnému finančnímu ohodnocení.
„Zadarmo ani kuře nehrabe,“ vysvětlil páv. „A můj plat by byl adekvátní leda pro takové hrabající kuře.“

When Maddie finally came home, she was exhausted beyond belief.
"Mommy! You're back!" little tornado flew into her arms with a crushing hug. She smiled, hugged her daughter tight and set her down.
"Are you hungry?" she asked, racking her brain for the right "protocol" for coming home.
"Ummm..."
"Or do you want to play? Or..."
There was a trickle of dread, as she realized she has no idea how to relate to her child.
"How have you been, little bug?" she asked finally, feeling lame.
Fortunately, the toddler started to chatter excitedly.
That was at least something.
What's next?