Na útesech

Náhrada za téma Ledová voda (drabble o 200 slovech)
ÁÁáááá.. počítám jako jedno slovo.

„Ta voda je tak ledová.", řekla. „Brrrrr. Její krahové sevření z tebe vymáčkne dech. A když se jí líbíš, sevře i tvé srdce a vezme si tě k sobě."
„Divné řeči vede.", pomyslel si, ale mlčel.

Stála na kraji útesu, fascinována hloubkou pod sebou, pohledem na moře. Temné, tajemné dunění vln narážejících na skálu. Popošla pár kroků až na samotný okraj srázu. Opatrně se předklonila. Dole vířila a kolotala voda.

„Dej pozor!", chtěl ji chytit za ruku.
Vytrhla se mu. S úzkostí v hlase řekla: „To je divné…...... Útes naříká a úpí."
„To je jen příboj, má dnes sílu." Moře s pěnou u huby se vzpínalo. Stála nepohnutě.

Obloha ztemněla, dostala zlověstnou barvu. Od vody vzlínal chlad. Přejela si dlaní paži. Zachvěla se. „Pojď, je zima. Půjdeme domů.", řekl starostlivě.
Nechtěla jít. Začínal foukat silný vítr. Otřásla se. Její dlouhé vlasy vlály jako závoj, zakryly celý její obličej.
Vlny vlasů.
Mořské vlny dole.
Voda zběsile stříkala. Na chocholu vln se vypínala zpupnost. Pak přišel velký, silný poryv větru. Strhl mu čepici. Chňapl po ní. Ale vítr ji držel pevně a byl rychlejší.

ÁÁÁÁááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá….

Hrůza mu zakryla oči. Už tam nebyla.

Dodnes, kdykoli je na útesech, slyší její dlouhý nekončící výkřik.