Tři měsíce

V obývacím pokoji visíval obraz. Byla na něm zimní pláň za brzkého večera, v pozadí pár holých stromů a měsíc ukrytý v mracích. Ten obraz byl chladný, smutný a prázdný. Chyběli mu vlci.
Toho podzimu lehával jeden vlk pod obrazem. Taky byl prázdný a smutný. Tak smutný, že přestal mluvit. Jen ležel a díval se před sebe, kde tiše šuměla televize. Nejspíš ji vůbec nevnímal.
„Ahoj tati. Jsem zpátky ze školy.“
Nic. Ani pohled.
Odejde do pokojíčku, udělá si úkoly, tiše si hraje a mluví s vlkem plyšovým.
A večer zase.
„Dobrou noc, tati. Mám tě ráda.“
Nic. Ani zavytí.