Mlčeti zlato

„... Tak jsem mu jednu ubalil, aby si měl teprva na co stěžovat!“ dokončil svou řeč mohutný pořízek.
„A stěžoval si?“ Jestřáb čáral do svého zápisníku.
„To bych se nasmál. Klopil, kapsy obracel. Moc neměl, tak jsem mu sebral ještě bundu. Goretexovou, hele. Měl by nám, veteránům, bejt vděčnej.“
„Bojoval jsi ve válce?“ ožil Jestřáb.
„Ne jako úplně, ale mohl jsem.“
„Jo, mohls, takový udělaný chlap.“
„Prostě to vobejdeš, uděláš ramena, lidi se leknou a klopěj. Super práce.“
„Hm. Tak dík,“ Jestřáb dopsal, zaklapl zápisník a zvedl se.
Lovec najde práci vždycky.
A když má štěstí, tak se kořist vyzpovídá sama.