Na kordy
Do prachu cesty dopadly první kapky deště.
"Honem, Uriáši!"
Čert zůstal stát za dveřmi. Anděl šel dál.
"Co se ti nelíbí?"
"Já nevím. Něco tu smrdí."
"Nic necítím," začichal anděl.
"Já taky ne," ozvalo se od oltáře a mezi lavicemi se objevil patron kostela.
Hubený, zamračený muž, asi padesátiletý.
Uriáš se ušklíbl.
"Tys mi ještě scházel."
"Něco mi dlužíš, ďáble."
"Nevzpomínám si."
"Tady visí pohlavek."
PLESK!
"Tenhle?"
Petronel zalapal po dechu.
"Podruhé si-"
PLESK!
Anděl ustoupil ke dveřím.
"Stačí? Nebo ještě?"
"TÁHNĚTE! A jen počkej! To si vyřídíme!"
"Budu se těšit!" čert posměšně zasalutoval a vypadl ze dveří.
Už nepršelo.
Kostel je pro každého svatého, kterému je zasvěcen, domovem, ne?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Chíchichí...:-D
Pobavilo.
No to je ovšem troufalé!
No to je ovšem troufalé!