Jednomu se člověk nezavděčí....

Otřela si zpocené čelo a se zděšením zpozorovala, že jí na ruce ulpěla barva. "Hmm, tak tohle je průser, pomyslela si."
Obmotala si vlasy kolem pasu a hned se cítila lépe.
Z protější strany jí už přicházela naproti povědomá postava. Co chvíli se zastavila a zatahala za ozdobné vodítko.
"Tohohle hranostaje mi byl čert dlužen..." volala už z dálky.
"Ale je pěkný. To je dárek?"
"Ach, kéž by, ale toho se jen tak nezbavím. Nesu tohle," a ukázala na ozdobně zabalený fíkový list. "Pro Davida..."
"To se máte, na mne vyšel Výkřik. Vsaďte se, že se zase chytne za hlavu..."