Vysvobození
Studená cela. Ani nevěděl, jak dlouho tu je, ve tmě, sám, ke kameni přikován. Minuty se tu vlekly jako století, století mohla plynout jako voda. Jeho mysl, chřadnoucí stejně jako tělo, mu donekonečna, k zbláznění, promítala okamžik pádu, tu osudnou bitvu, ve které skončil poražen. Pokořený, bezmocný, slabý. Když se otevřely dveře, zdráhal se přijmout tu naději, která vcházela v podobě mladého muže. Ale vysvobození přišlo, s každým douškem vody jeho síla rostla. S tichým prasknutím zmizel poslední kruh okovů z olova. Kostěj Nesmrtelný byl volný.
O mnoho verst dál procitla Marja Morevna z olověného spánku s pronikavým výkřikem děsu.
Já vím, že obruče sichr nebyly z olova, stejně jako se nejspíš nerozplynuly ve vzduchu, ale myšlenka se uhnízdila a nešla vystrnadit.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pěkné: Připomnělo mi to
Moc pěkné: Připomnělo mi to večery, kdy jsme pod peřinou četla Krásu nesmírnou... byla to taková velká červeno bílá kniha s nádhernými obrázky :)
Jo, přesně. Taky jsem
Jo, přesně. Taky jsem milovala ruské pohádky a ještě dnes si občas střihnu Peříčko Finista, jasného sokola :o). Díky!
je to báječný! Miluju ruské
je to báječný! Miluju ruské pohádky a tohle má přesně tu atmosféru
Díky moc!
Díky moc!
Paráda!
Paráda!
:o) díky!
:o) díky!
Jé, to je krásný! :-)
Jé, to je krásný! :-)
Děkuju!
Děkuju!
Pěkně napsané. Zalézá mi to
Pěkně napsané. Zalézá mi to pod kůži.
Díky!
Díky!
Moc hezky mrazivé drabble.
Moc hezky mrazivé drabble.
Děkuju!
Děkuju!
Marju Morevnu ani neznám,
Marju Morevnu ani neznám, teď jsem si ji přečetla, díky :)
Já jí měla vždycky ráda :o)).
Já jí měla vždycky ráda :o)).
To je výtečné! Stejně děsivé
Děkuju!
Děkuju!
Pohádku neznám, ale tohle je
Pohádku neznám, ale tohle je atmosférické a nese to v sobě celý příběh.