Pochyby

Černovlasý mladík roztržitě přecházel po svém pokoji sem a tam.
Ha-ha-ha-há? Hm, ne, moc dlouhé.
Ho-ho-ho? Ale jistě - pokud by si chtěl hrát na Santu.
Hi-hi-hi? Argh, to zní jako nějaká malá holka!
Mu-he-he? To by šlo, jen kdyby to nebylo tak příšerně profláklé! On musí mít něco originálního, převratného, specifického jen pro něj!
Tom Ro- eh, tedy, lord Voldemort si napůl vztekle, napůl frustrovaně povzdechl. Od největšího braku až po ty nejvíce erudované práce, všechny příručky pro zloduchy hovořily jasně – kromě přezdívky musí mít dokonalý vládce temnoty také svůj vlastní ďábelsky zlotřilý smích.
Jenže jaký to má sakra být?!