Jednoduché počty

Matika mě pronásledovala.
Počítání mi nešlo.
Jak se na mě matikář zašklebil, byl jsem schopnej tvrdit, že jedna a jedna rovná se sedm. A nebyla to provokace, jak mi vztekle napsal do žákajdy.
Tak jsem prodal duši ďáblu.
Nebylo to těžký. A za to, že teď dokážu spočítat jakejkoli příklad, mě čeká jenom věčné zatracení.
Těším se až mě ten prevít matikář vyvolá.
K tabuli jdu se sebevědomým úsměvem.
Napíšu diktovaný příklad.
Pak se začnu potit.
Matikářův úsměv připomíná úsměv ďábla, kterýmu jsem se upsal.
Ten příklad nemá řešení. To se vypočítat nedá, to se musí dokázat.
A to neumím...