Stále s tebou

Sevřel dětskou ručičku, která se natáhla z kolébky, a bolestně se usmál, jak sevřel chlapecké tělo sražené prudce brzdícím autem, strčil do mladíka, aby požádal svou dívku o ruku, a do křídel se mu zabodávala tvrdá slova dlouhého soužití, cítil prázdnotu vyhoření po padesáti letech i bolest v zádech ohýbaných kopyty časy, slabost třesoucích se rukou a rozplývajících se smyslů i tu konečnou samotu před krokem do neznáma. Poklekl u dětské kolébky a řekl chlapci:
"No a s anděly je to ještě mnohem složitější."
On sám nebyl spoután časem jako člověk, kterého chránil. Ale občas si zoufale přál, aby byl.