A zase nic

Takový krásný den, teploučko, po náplavce chodí všichni svobodní pánové z Prahy a ta ženská si umíní, že půjdeme do kavárny! Nechtěla jsem, ale nedala si říct, tak jsme holt šly. Dám si tedy aspoň něco na zub. Objednaly jsme si a ona hned začala brebentit. Jenže já ji moc neposlouchala. Něco mě totiž napadlo.
Kromě nás tu seděli akorát dva pánové zabraní do rozhovoru. Tedy mluvil spíš jen ten starší, mladší přikyvoval a tvářil se nezaujatě. Zasnila jsem se. Co kdyby…
Tak ne, ti dva odcházejí. A já jsem tolik doufala, že by kolem sebe mohli začít metat koblihy.