Nahrazuji č.20, Osamocen v davu.
Kopec uprostřed ničeho. Zvlněná krajina táhne se do dáli. Aspoň tak mu to popisují.
Na kopci vyčkáme, vybudujeme hradbu.
Důvěřují mu svými životy. Tak jako už tolikrát.
Konečně přišel, ten druhý. Lopotí se se svými muži do kopce, výhodné to není.
Z vozové hradby vyletí salvy šipek, meče zařinčí, těla se srazí.
Napíná sluch, jeho věrný poskok je mu očima. Na statném koni, kmet pevný v sedle i ve víře.
Vnitřním zrakem přehlíží bojiště, byť ve tmě je sám.
Odhodláni, vzhlížejí ke svému Otci a bijí se za něj i za Mistra Jena. Za kalich.
Vedeme si dobře bratři, zvítězíme.
Léta páně 1423 se udála u Hořic bitva mezi Husity, vedenými slepým Janem Žižkou a Divišem Bořkem z Miletínka proti vojsku panské jednoty Čeňka z Vartemberka.
Husité to samozřejmě na plné čáře vyhráli.
A my se včera zúčastnili rekonstrukce této bitvy na původním místě :-) Byť jsem byla tentokrát s dcerou mezi diváky, zážitek byl silný. Možná o to víc, že těsně před námi stál ten obrovský nádherný frýs a na něm hrdý jako majestát Žižka s černou páskou přes oči. Co na tom, že jsem přes ně skoro neviděla bitvu, ani svého muže, který střílel kuší z vozové hradby. Pohled to byl pěkný, pro nás husity :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, to bylo epické, taky se
Lejdynka
Jo, to bylo epické, taky se mi to moc líbilo, jak tam jenom tak stál... příště půjdeme za tu vozovou hradbu, ne? :D
Krásně a působivě napsáno,
Faob
Krásně a působivě napsáno, ano, Žižka byl podle všeho geniální vojevůdce...