Pedagogické zásady

„Pane, mužové z našeho rodu nepláčí,“ zatrylkovala markýza du Plessis-Belliere směrem ke svému synovi.
„Ale paní markýzo,“ namítl vychovatel.
„Stromek se má ohýbat, dokud je mladý,“ přerušila ho přísně Angelika.
„Ohýbaný stromek bude mít křivý kmen,“ poznamenal vychovatel.
„Nevídáno,“ našpulila markýza rty. „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Víc děr, víc syslů. Víc hlav, víc smyslů.“
„Mnoho psů, zajícova smrt,“ pronesl sluha, aniž hnul brvou. Markýza ho neuznala za hodna pohledu. Při každé příležitosti ji fixíroval a jí to bylo nepříjemné, aspoň to tvrdila svým známým.
„Je to nadaný hoch. Umí krásně bruslit, počkejte v zimě.“