DMD č. 15. pro 15. 4. 2014. Téma: Poprava pampelišek

Harry se zuřivě drbal na hlavě a pročítal knihu před sebou. Ron mu pokukoval přes rameno a div si nepřekousnul jazyk pekelným soustředěním. Učebna byla temná, takže skoro neviděli na vlastní ruce. Harry uchopil nůž a shrábnul s ním vše do kotlíku. Poté vyndal z váčku žluté kvítky a začal je krájet.
"Řekl jsem, ty pampelišky jemně rozdrtit a ne popravit, Pottere!" procedil Snape.
"A Weasley, aby se nepřidal, že ano. Ten pelyněk vylouhovat, ne drasticky utopit. Ještě někdy se nechám od Brumbála přesvědčit k vašemu doučování. Ani kdyby mi slíbil, že už mě nebude terorizovat těmi svými citrónovými bonbony."

To mi jednou vyprávěla maminka.
Byli prý tehdy na chaloupce. Byl konec dubna a tak krásné počasí, že nikdo nemohl zůstat zavřený doma. Seděli prý na verandě. Nejspíš popíjeli kafe nebo domácí malinovku z loňské úrody. Možná si k tomu zakousli i kousek koláče nebo tetiny bábovky. Na zápraží seděla kočka. Třeba úplně stejná jako ta, co nám jednou ukradla buřta přímo z grilu. Trojbarevná. A v trávě kvetly pampelišky.
Kreslím si tu žlutou jarní pohodu.
„Mami, a co bylo dál?“ ptám se.
„Najednou se všechny pampelišky zavřely,“ odpoví.
„Ve dne?“
Mamka vážně přikyvuje.
„Ale proč?“
„To tehdy vybouchl Černobyl.“

Pro Srdcovou královnu to bylo další obyčejné ráno. Lehká snídaně následovaná lehkou popravou, co víc si může vyšinutý despota přát?
„Za porušení výnosu o maximální přijatelné žlutosti,“ začal Srdcový filek předčítat pergamen až na zem, skupina pampelišek kolem špalku se rozklepala, ovšem královna se dnes zjevně nemohla dočkat kroketu.
„Nezdržovat!“ přikázala, „srazte jim hlavy!“
Kat byl připraven, ovšem jako první pročíslo vzduch cosi jiného: do zdi vedle popravčího se neškodně zabodl kovový netopýr. Následovalo dalších pět a klení z křoví, naznačující že Batman je tradičně ve formě.
Takže Edvin pískl na Dorotku, ať vypustí Tota, a pampelišky zachránil osvědčenou ztečí.

„Kolik, babi? Sto?“
„Nejmíň sto,“ kývne babka Chňapka. Řekne to strašné číslo jakoby nic, jako by stovka hlav svítících na trávníku byla jen písknutím do větru a klidně se nad nimi mohlo mávnout rukou. Opírá se o hůl a spokojeně přihlíží probíhající popravě. Dneska je hezky.
Holka má odřená kolena (už zase) a v obličeji výraz vrcholného soustředění. Nechce se při počítání splést. Pak by se med nepovedl, určitě byste v něm teda nezlomili lžíci jako posledně.
„Pampelice,“ zabručí babka. „Odkvetou, budou lítat přes plot a starej Horáček se posere.“
To je fakt, myslí si Holka. Ale stejně jsou krásný.

„Jé, Brandy, ti chlupáči jsou ale roztomilí! Co to je za tvory?“
„To jsou cibušky. Lidi je nesnášejí, protože jak si hrabou nory, tak prý ničí louky. Ale je s nima sranda. Počkej, až si nás okouknou, budeme moct přijít blíž.“
„Lidí se bojí a draka ne?“
„Já je nežeru! To lidi se k nim chovají jako k pampeliškám. Vydloubnout a zlikvidovat!
„Ale já cibušky viděla i kolem vesnic?“
Brandy pobaveně zafuněla.
„Víš dobře, že umím zastřít svoji podstatu iluzí. No a když pak někdo přijde vydloubnout pampelišku za kterou sedí naprdnutej drak... tak věř, že tam ta pampeliška zůstane!“

"Želvíku," šťouchl Košín čumáčkem do své sestry. "Máš psát drabble, ne se koukat z okna."
"Myslíš? Podívej, ptáček!"
"Želvíku, tohle je vážná věc. Včera jsi to slíbil. Dokonce ses na mě zlobil, že jsem si ho napsal jako první."
"To bylo jen tak. Hele, veverka!"
"Želvíku, nezlob. Takhle přijdeme o všechny fanoušky."
"Ale ne. Napíšu ho zítra. Podívej, jak je ta travička zelená!"
"A co to žluté, skoro odkvetlé? Všimnul jsem si toho už dřív..."
"To jsou pampelišky, Košíne. Taky by sis jednu dal?"
"To víš, že jo. Po těch by se tak hezky zvracelo! Takže ho napíšeš zítra?"
"Zítra."

Jednoho dne se na mém stole objevila hromádka sněhu. Na lístku vedle stálo:
To abys věděl, že tam venku začala zima.
„Já přece chodím ven,“ zabručel jsem. „Občas se tomu nevyhnu.“ Hromádka rychle tála, a tak jsem jí utřel svetrem.
O několik neurčitých časových jednotek později jsem našel na stole jmelí.
Vánoce!
Poslal jsem Eve vzkaz, že vybrat za symbol svátků parazitní rostlinu je zvláštní. Dlouho se pak neozvala.
Nakonec mi na stůl položila několik pampelišek.
Jaro je tu!
Alergie taky! odepsal jsem.
Druhý den jsem našel jen stvoly, hlavičky ležely vedle v koši nemilosrdně zmasakrované Evinými nůžkami na nehty.

Nevím kolikátá jsem na řadě, jestli už to má za sebou a nebo stejně jako já tady někde zírá na šedivý vzorek laminátu pod nohama. Není tu žádné okno, den či noc na mě bude čekat venku jako překvapení. Vedou nás z různých stran, aby jsme se už nepotkaly.
Na mé poslední přání mi přinesli dnešní noviny. "Dvě odsouzené za vraždu Múzy v kauze Pampelišky čeká dnes výkon trestu". Po týdnech a měsících výslechů vysvobození. Žádné injekce, rozhodli se nás pro výstrahu zastřelit u zdi.
Na náměstí pod koněm jako už tolikrát pietně položené květiny.
15. duben Den popravy Pampelišek

Raph se procházel parkem. Byl krásný den. Na louce rostly pampelišky. Sehnul se, aby jednu utrhl.
,,Raphe!" ozval se hlas zdálky.
Už byl tady zase.
,,Netrhej tu pampelišku!"
,,Proč?"
,,Poslouchej, co se stane! Budou chodit další trhači pampelišek. A jeden z nich si pampelišku vylisuje. Ta ale bude skrývat virus, který se vyvine za tisíc let. Za tu dobu se z ostatních pampelišek vyvine nová rasa. Virus se rozšíří mezi lidmi a obviněny z toho budou pampelišky. Což povede k jejich hromadné popravě. Ostatní květiny se vzbouří a vyženou lidi do podzemí!"
Zmizel.
Raph si povzdechl a nechal pampelišku žít.

Radovan byl vynálezce. Aspoň si to o sobě rád myslel.
Zrovna teď přišel s novým projektem, který hodlal prodat ministerstvu životního prostředí. Nebo Lesní správě.
Každopádně někomu, kdo má problém se vzteklinou.
"Říkám tomu Pump-a-liška," vysvětloval na prezentaci. "Spouštěcím mechanismem je infra čidlo. Když zdetekuje zvíře, vystřelí jehličku napuštěnou očkovací látkou. Ty jehličky jsou samozřejmě z biologicky odbouratelných a pro organismus zvířete naprosto neškodných materiálů. Nemusíme už spoléhat na to, že se zvíře rozhodne něco sežrat."
Úředníci mezi sebou začali vášnivě diskutovat.
Nakonec však zvítězila přízemní byrokracie:
"A jak chcete zaručit, že by ten váš vynález neplival na náhodné kolemjdoucí?"