DMD č. 22. pro 22. 4. 2014. Téma: Více strýce

Postupně si jeho dům podmanily kvasinky všeho druhu. Kuchyni ovládl chlebový kvásek, gauč obsadil pivní slad, v krbu se usídlil zrající sýr, medovina zalila celý sklep a začala z něj po jednotlivých geologických vrstvách vyplavovat jeho tajemství. Nejprve se do vyšších pater dostaly tisíce polystyrenových kuliček, po nich následovaly nesčetné plátky zlata hnané lodním šroubem, pak už se začala valit jakási směs obsahující teploměry rozličných velikostí, svíce ze včelího vosku, varhanové píšťaly harpunu, stoleté plavky.
Chtěl utéci, ale dveře okupoval bourec morušový a schody zapomněl postavit.
Abychom zabránili zkáze města, museli jsme kvasící hmotu sníst.
Strýcovo tělo se nikdy nenašlo.

Na Pemberley přijela návštěva. Jane Darcyová byla štěstím bez sebe, že přijede děvče jejího věku a Lizzy se těšila na přítelkyni Charlottu.
Bohužel přibyl i neplánovaný host v podobě pana Collinse. Pan Darcy se tu novinku snažil přejít rozpačitým úsměvem, ale ve skutečnosti ho to ničilo.
Večer u krbu trávili v družném hovoru. Respektive strýček Collins ho trávil v družném hovoru o lady Catherine a krásách Rosingsu, všichni ostatní útrpně poslouchali.
Jane se po hodině přitočila k Elisabeth.
„Maminko, kdy už strýček odjede?“ zeptala se hlasitě.
Pan Collins utichl.
Už nikdy více se na Pemberley neukázal. K velké radosti všech.

Nebe je tmavě modrý, modřejší než rozlitej inkoust a na něm visí Měsíc jako obrovskej lampion, řeka se ligotavě třpytí, to se na hladině převalují vlnky, úplně jako ploutvičky stříbrných plotic. Ze břehu neslyšně vklouzla do vody ondatra, nedaleko ve tmě šplouchlo veslo.
Za noci jako je tahle může mít člověk pocit, že se nic nezměnilo, že je zase malým klukem a všechno to, co se stalo potom, byl jenom sen, co na něj pad, když usnul na číhané.
A může doufat, že za zády zase uslyší známé zachrchlání a zvučný hlas strýce Proška zavolá:
"Snad ti neulítly včely, Prdelko?!"

"Drogo, koho pozveme na oslavu Frodových narozenin?"
"Můžeme se nějak vyhnout tomu, aby přijeli Bralovi s tím svým Peregrinem a Brandorádovi se Smělmírem?" zkusil Drogo Pytlík nadějně.
"Jsou to moji příbuzní! A ti chlapci jsou hodní, mají jenom taková telecí léta, však z toho vyrostou, neboj."
"Já ti nevím, Primule, posledně mi zmizely všechny sušené houby a mrkev ze zahrádky..."
Náhle se mezi ně vřítil malý Frodo s dřevěným mečíkem z klacku: "Strýčka Bilba! Strýčka Bilba!" Primule mu klacek vzala a vyhodila ho z okna.
"Hlavně, že tvoji příbuzní divní nejsou," vrhla po Drogovi skeptický pohled.
"Já. Chci. Strýčka. Bilba!!!"

„Nu, takže jsme vytáhli Marťase od počítače a společně dovedli Martínka k Martinovi. Tam nás, jak se dalo čekat, jenom tak nepustili, museli jsme zůstat na večeři a pak jsme ještě seděli u vína a chipsů a probírali všechno možný. Nicméně někdy kolem devátý jsme se zvedli a zamířili domů, a tam jsem pak ještě pěkně dlouho visela na telefonu s Martinem.“
„To jste potřebovali s něčím poradit, nebo tak něco?“
„Eh, cože?“
„No, žes telefonovala Martinovi hned po tom, co jste od něj přišli…“
„Ale huš, byli jsme u strejdy Martina a pak jsem si telefonovala se svým Martinem!“

Honza každé prázdniny trávil u svého strýce na venkově. Práce na statku nebyla zase tak špatná, ale to, že musel každý večer poslouchat strýcovy strašlivé historky, ho přivádělo k šílenství. Když za ním přišli rodiče s příslibem dovolené u moře, pokud si vylepší průměr, byl v sedmém nebi.
Celý zbytek pololetí se pilně učil a vylepšoval známky. Spravil si zeměpis a i matematika nebyla tak špatná. A tak když přišlo vysvědčení, bylo jasné, že dosáhnul požadavku svých rodičů. Doma ho však čekalo překvapení. Rodiče ho přijali se spokojeným úsměvem.
„Výborně, Honzíku. Hned zavoláme strýci, že jsi připraven na vaši dovolenou.“

Vypotácela se z pracovny. V bytě bylo ticho.
„Už usnuli. Dopsalas to?“ mávnul na ni plyšákem a pokračoval ve sběru kostek, roztroušených po podlaze.
„Jo. Odesláno na betaread.“
„Takže jsem propuštěn v milosti, předpokládám.“
„Díky moc. Pozdravuj Pavla. Snad se nebude zlobit, že ses tak zdržel.“
„Nebude. On tvému psaní za dost vděčí – vždyť víš,“ spiklenecky se ušklíbnul.
„Nojo. Tak čau, brácha.“
Jedním z vysvětlení existence homosexuality je, že bezdětný strýček více podporuje své synovce a neteře, čímž účinně pomáhá šířit společné rodinné geny.
Možná podvědomá touha po vhodném strýčkovi pro potomstvo vysvětluje masovou oblibu slashe v řadách autorek fanfiction.

Saskie si unaveně promnula oči. Četla už druhou nebo třetí dizertační práci na tohle téma. Informací bylo možná až příliš mnoho. Znovu zaostřila na rozečtený odstavec.
"...naproti tomu ve Francii, kde má tato metoda nejdelší tradici v Evropě, se ukazují problémy přílišné ochrany utajení. Vývoj statistiky případů řešených soudně za posledních deset let vidíme v tabulce. Ohledně vývoje staršího (za posledních padesát let) více viz. str. IC a násl."
Saskia založila rozečtenou stránku a otevřela fascikl z druhé strany - nikdy by nevěřila, že nějaká práce může mít sto stran příloh.
Strana IC se pyšnila barevnou a zcela nesrozumitelnou změtí čar.

„Ahoj Harry,“ zašvitořil strýček Vernon, jakmile vešel do kuchyně.
„Co?“ nechápal Harry.
„Nedal by sis omeletku? Nebo míchaná vajíčka?“ usmál se muž na chlapce, kterému spadla brada až na stůl.
„No nekoukej tak ty šmudlo. Něco ti do té papuly vlétne.“ Cvrnkl chlapce do nosu.
Tohle bylo na Harryho moc. Oči se mu obrátili v sloup a on se sesunul ze židle na zem.
„Ty děti dneska nic nevydrží,“ zakroutil Vernon tučnou hlavou a se slovy „pojď strýčku, pojď,“ si zapálil dalšího jointa.
Mezitím v Temném hradě:
„Úkol splněn Vaše temnosti. Ten kluk je úplně vyřízen.“
„Výborně! Zásobujte strýčka dál!“

Mladý výhonek vládnoucí dynastie se po otcově smrti ujal svého dědictví. Poslušné davy nejprve teatrálně oplakaly smrt původního vládce a poté neméně teatrálně jásaly nad tím, že se vládcův syn stal nejmocnějším a nejvýše postaveným mužem země.
Nový vládce si užíval svého postavení. Nikdo jeho nárok na vládu nezpochybňoval, přesto bylo třeba jeho postavení upevnit. Zejména strýc byl synovci velmi nápomocen.
Sotva třicetiletého vladaře však brzy začalo unavovat, jak na každém kroku o strýce zakopával. Strýc řídil ekonomiku i obranu. Synovec na strýčka narážel při každém rozhodnutí. Usoudil, že více strýce už nesnese.
A tak dal Kim Čong-un strýce popravit.