Zaklínač

Geralt se naposledy nadechl čerstvého vzduchu a sestoupil do krypty. Schodiště pokryté hlínou a zbytky rostlin skončilo a před zaklínačem se táhla chodba. Geralt pozdvihl louči a naslouchal. Nic.
Pokračoval, až narazil na dveře do vlastní kobky. Ty byly oproti zvyklostem dokořán. V kobce samé to žilo. Po podlaze běhalo takové množství krys, že z toho přecházel zrak. Krysy byly i na katafalcích, lezly po římse u stropu a několik se jich houpalo na hácích určených k pověšení luceren.
"Nechutné," zavrčel Geralt a vytáhl z brašny velkou lahev.
***
Vyšel ven a v patách se mu plížily obláčky dýmu. Hrobka hořela.

Nebeská klenba byla temně fialová a budila dojem, že se pod tíhou podzimní bouře prolomí. Vichřice přišla tak prudce, že strhávala nepřipravené jezdce z koně, blesky divoce křižovaly oblohu a pověrčiví klekali na zem v očekávání Ragnarögu. Očekávali příjezd armády démonů, kteří povedou zemi k její záhubě.
Všechny čarodějky měly oné noci stejnou děsivou vizi. Nebesa hořela a nad hlavami všech se vznášel kovově šedý kruh. Při úderu blesku praskl a zhroutil se k zemi.
Všechny čarodějky se oné noci najednou prudce probudily. Filippa Eilhart rozhodla o okamžitém svolání lóže. Tu noc zemřela jedna z nich. Dívka s královskou krví.

"Držte se zpátky. Tentokrát neustoupím." Bělovlasý si na podporu svých slov schoval meč zpět na záda.
"Ya, má pravdu, cérko. Tady bys mohla snážej dojít k úhoně. Řikam ti, skov se na vůz, ty kozo." Trpaslík si naposledy přeleštil sekeru. "Já ale ne-utrální, či jakési pindy, zůstat nemůžu, Geralte. Svojí stranu sem si vybral."
"Chápu, Yarpene a rozumím ti. Co nechápu, je, že se elfové nepoučí. Tolik jich už padlo... Veverky, Poštolky... Vzpomeň na precedentní veřejnou popravu zbojníků z Pampelišek. A oni to stále zkoušejí. Stále jsou ochotní položit život za Bílou růži."
Trpaslík se jen smutně usmál. Stmívalo se.

Geralt hleděl na moře a zamyšleně poklepával prsty po hradebních kamenech. Slaný vítr občas přinesl i slanou spršku.
"Geralte!" zahlaholil na něj jarl Crach an Craite a opřel se hned vedle něj.
"Odjíždíme, jarle."
"Už?" podivil se, "myslel jsem, že se tu ještě zdržíte. Ani slavnost jsme pořádně neuspořádali. Na tvoji počest, že ses té obludy zbavil tak rychle. A co to tvoje zranění? Ještě se nezahojilo, ne?"
"Já bych zůstal, jarle. Ale Yennefer se nechala slyšet, že jestli bude ještě chvíli na rybí dietě, tak se buď zblázní nebo se sama stane rybou. Uznej, že ani jedno nemohu dopustit."

Minstrel dohrál jímavou baladu a vůkol se rozhostilo ticho, rušené jen dámským popotahováním a tu a tam uznalým zabručením.
"Tož, toto byla zkurveně dobrá balada," pronesl Yarpen Zigrin, "ale při mojom vkuse zasraně uřvaná."
"A ty nevěříš v lásku?" zeptala se Ciri, otírajíc si nos do rukávu.
"Tož, bať že věřím. Každej má někde svoju druhú polovicu. Enem," podrbal se trpaslík ve vousech, "ji někdy nájde, až když už je pozdě."
"A ty si někoho měl?"
Yarpen si přihnul kořalky.
"Co bych to zapíral. Měl. Jenže pak sem se naučil, že víc jak spřízněná duša, je lepčí pořádně nabrúšená sekera."

Klepna si vesele zařehtala a přidala do kroku. Vzduch voněl jarem a v příjemném větříku jí povlávala hříva.
"Vzácné paní i vznešení pánové, dovolte mi..."
Zaklínač jen stiskl rty. Bard jeho nelibost nějakým způsobem vycítil a ihned přehodil notu.
"Drahý příteli, poslyš, co se stalo v převelikém městě zvaném Cintra..."
"Já vím, co se tam stalo, DRAHÝ PŘÍTELI. Kdyby sis nemohl vzpomenout, byl jsem to já, kdo ti zachránil zadek."
"Ale Geralte, ty takovéhle věci vůbec nechápeš." Básník znatelně posmutněl.
"Máš pravdu, Marigolde. Ale od toho mám přeci tebe. Zazpívej mi svou baladu." Geralt si povzdychl. Tahle cesta bude únavná.

Kdyby měl spočítat všchny dny, co strávil na cestách, trvalo by to dlouho. Z Temerie do Koviru, pak zase zpátky do Rivie, čas strávený na Kaer Mohern...
Práce v Cintře, Verdenu. Odpočinek u dryád v Brokilonu...
Zaklínač je vlastně pořád na cestách. Putuje od města k městu, od hradu ke hradu.
Někde pomůže, někde mu nadají do zasraných Vědmáků a vyženou. Zvlášť když nemá na zaplacení účtu.
Geralt proštoural klackem oheň a pootočil králíkem, co se na něm propékal.
Ano, kdyby měl spočítat všechny dny...
Ale proč ho ještě po všech těch letech po celodenním cestování bolí ze sedla zadek?

Ciri seděla vyčerpaně na židli.
"Nezvládnu to," řekla plačtivě.
Yennefer se usmála a pohladila ji po hlavě.
"Zvládneš, dceruško. Chce to jen trochu cviku."
"Nezvládnu, čím víc se snažím, tím víc mi to nejde. Třeba na to prostě nemám."
"Trpělivost, dceruško. Klid, vyrovnanost a trpělivost. Pak to půjde."
Ciri si otřela rukávem oči a popotáhla.
"Odpočineme si a pak to zkusíme znovu, ano?"
Ciri kývla.
"Yennefer?" ozvala se po chvilce.
"Ano?"
"Stávalo se ti to taky?"
"Ano. A také jsem se vztekala. Ale pak jsem zjistila, že důležitý je hlavně klid."
Ciri se nadechla a znovu vzala do ruky harfu.

Geralt stál na rozcestí na studoval ceduli přibitou na strom.
KDO PŘEMÚŽE UPÝRA V JEZKYŇY,
DOSTANE OD STAROSTY 50 ZLATÝCH!
Geralt pokrčil rameny a vydal se do jeskyně.
Za necelých dvacet čtyři hodin klusal zpět, bohatší o jednu hlavu.
"Eh... inu. Pane, my bychom rádi odměnu vyplatili, ale je to ten upír?"
Geralt nožem otevřel příšeře ústa a odhalil klasické špičáky.
"Nu, my... a inu...," mumlala rovnou celá Rada a Geraltovi bylo jasné, že peněz se nedočká.
Beze slova vzal hlavu a zamířil zpátky do jeskyně.
Smlouva je smlouva.
Když nezaplatili, ať si najdou jiného, kdo toho upíra zabije. Znova.

Geralt zamžoural do ranního slunce a protáhl se. Pak se otřásl, protože v noci se citelně ochladilo. Přiložil do ohniště několik suchých větví a po delší námaze se mu podařilo oheň opět oživit.
"Mohla jsem to udělat," ozvalo se za ním.
Geralt se otočil. Ze záplavy černých vlasů na něj hleděly dvě fialkové oči.
Yennefer se pohnula a okolo ní se rozlila vůně angreštu a šeříku.
Geralt nedokázal říct, jestli se v ranním slunci třpytí víc její oči nebo ta hvězda na krku. Pak už nemyslel na nic a vrátil se do toho kousku nebe, co prožíval jen s ní.