Geralt zamžoural do ranního slunce a protáhl se. Pak se otřásl, protože v noci se citelně ochladilo. Přiložil do ohniště několik suchých větví a po delší námaze se mu podařilo oheň opět oživit.
"Mohla jsem to udělat," ozvalo se za ním.
Geralt se otočil. Ze záplavy černých vlasů na něj hleděly dvě fialkové oči.
Yennefer se pohnula a okolo ní se rozlila vůně angreštu a šeříku.
Geralt nedokázal říct, jestli se v ranním slunci třpytí víc její oči nebo ta hvězda na krku. Pak už nemyslel na nic a vrátil se do toho kousku nebe, co prožíval jen s ní.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit