DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Nejdražší mami a tati,
Tak Vám píši po dalším úspěšném týdnu. Včera jsme chytili zlodějíčka Tuteďě. Chtěli jsme ho nechat utéct (jak řekl Kapitán Elánius, když jsou ty svátky…), ale on uklouznul na zamrzlém Ankhu a uhodil se do hlavy. Tak jsme ho vzali na strážnici a uvařili mu čaj. Počasí je velmi chladné, chybí mi jen ten bílý sníh, jaký máme doma v horách. Seržant Tračník říká, že sníh je tady hnědý, protože se bojí, že by si městská špína myslela, že se předvádí… To moc nechápu.
Doufám, že vás dopis zastihne ve zdraví
Zdraví
Váš adoptivní syn
Karotka

Apiaceae. Miříkovité.
Daucaceae. Mrkvovité.
Umbeliferrae. Okoličnaté.
Šest synonym noční můry.
Bílá smrt, pořád dokola… dokola…
Dokola okolí okolíku okolíků.
Obaly, obalíčky, obalíčílíčí… Cože?!
Líčí pasti pastinák.
Snad se do nich nezaplete kozí noha,
měla by z toho bolehlav,
políbila by mě kozím pyskem
nebo by zkoprněla. Zkopr…? Dopr…!
Kopr, koprník, koprníček.
Ještě, že máme anděla. Totiž anděliku.
Zachrání nám zadnici i bedra. (Bedrník…?)
Bolševník jí bude velkolepě pomáhat
a doufat, že v boršči skončí někdo jiný.
Nějaké koření? Je libo libeček? Kmín? Anýz?
Anýzové perníčky…
Cukroví? Vánoce? Zima? Hurá!
V zimě žádné mrkve nenajdete…
Jen v mrazáku směs pod svíčkovou.

Jistou dobu byl kolega na zabití. Pak se potřetí šťastně rozvedl a začal se zase chovat snesitelně. Dokonce si koupil družstevní byt a nezůstal v něm dlouho sám. Rozhodně to bylo dobře, dřívější samota mu neprospívala. Teď z něj byl usměvavý pán a příjemný společník.
Časem jsme si všimli, že je často zamyšlen. Dokonce se stával zádumčivým. Hubl. Začali jsme o něj mít strach. Že by nějaká zákeřná choroba?
Jednou se rozplakal:
„Koho jste mi to dohodila? Art vyžaduje denně mrkev! V létě to ještě šlo. Ale víte, jak je drahá teď v zimě? A kolik jí takový malamut sežere?

Princezna Mollinka byla nejkrásnější v celém království. Ohnivě rudé vlasy, vyboulená na správných místech… ehm.
O Mollinku se ucházeli tři princové. Mollinka řekla: „Vezmu si toho, kdo mi teď v zimě přinese mrkev.“
První princ, jmenoval se Lucius a byl to blonďatý křupan, donutil domácího skřítka, aby mrkev opatřil.
Druhý princ, Igor Karkarov, takový křivý podvodníček, mrkev vyčaroval, ale byla prohnilá.
Třetí princ, Artur, celkem pohledný vtipný mládenec, znal mudlovskou říši jménem Tesco, kde mrkev koupil. Mollince řekl, že ji vypěstoval ve sněhu.
A hádej, moje malá Ginny, koho si Mollinka nakonec vzala?
Tak dobrou noc a mamince ani muk.

V průběhu dopoledne déšť přešel ve sněhovou vánici. Neznámý muž, prý posel z jednoho severního města, vyprávěl dětem nejrůznější příběhy z cest, a Naisa tak mohla strávit více času s maminkou.
Když šla vařit oběd, vzala ze spíže o trochu víc než jindy. Pohostinnost tu přežívala i v krutějších časech. Její „Dáte si s námi?“ pak bylo mnohem víc oznámením než otázkou.
Muž se usmál. „Jen pokud ode mne výměnou přijmete dar. Nečekejte prosím nic velikého, mám hlavně věci na přežití,“ povídal cestou k zavazadlu, „ale třeba vám přijde k duhu.“
Pak ze zavazadla vylovil několik kusů jejich milované zeleniny.

Dělám v nejodlehlejší hospodě na světě, a řeknu vám, už jsem viděl ledacos. Ale tomuhle chlápkovi se hned tak něco nevyrovná.
Objevil se dneska ráno. Jakmile rozmrznul, poručil si vodku. Celou flašku. Byl s ní rychle hotovej.
Zjistil, že i v týhle pustině funguje satelitní připojení, vyžádal si notebook, a strávil šťastnou hodinku tím, že do něj zuřivě cvakal zprávy. Tou dobou přijela s poštovním spřežením Jude. Vezla obrovskou zásilku. Hádáte správně. Byla pro něj. Otevřel víko a nahlížel, ve tváři výraz člověka na samý hranici příčetnosti. Vyběhl ven. Zařval.
Nakoukli jsme dovnitř, a teď fakt nekecám:
Byla plná MRKVE.

Správce Netrpělivého města se tvářil smutně. Nešlo o nic neobvyklého. Když se zamyslel, obličejové svaly se mu uvolnily do tak nešťastného výrazu, že jste se museli cítit provinile.
„Takže skleník,“ navázal na monolog obchodníka.
„To není obyčejný skleník. Díky speciálnímu rozložení polic a tepelnému vedení ušetříte spoustu energie a prostoru. Můžete pěstovat dokonale čerstvou mrkev i během tuhé zimy!“
„Všiml jste si, že v této oblasti zima není?“
Obchodník zaváhal.
„Ale... Budete se přece stěhovat, ne? Co když se pratvor rozhodně změnit klima?“
Správce se zatvářil ještě nešťastněji, jak připomínku zvažoval.
„To je samozřejmě možné,“ připustil. „Ale ještě to neudělal.“

Večeře.
Nejdůležitější část dne.
Doba, kdy se sejde celá rodina, aby společně uzavřela další krátkou etapu života.
"Dobrý večer. Matko, otče."
Pár slov, která však znamenala mnoho.
Vždycky se všichni usmívali, i když měli plnou hlavu starostí.
Vždycky jsme se objali, i když jsme mezi sebou měli rozmíšky.
Nikdo si nepřipouštěl, že by se mohlo něco stát.
Nikdo by přeci nenarušil ten klid.
Tiché klapání příborů, přátelský hovor a smích.
Na chvíli, kdy dveřmi propadl náš mrtvý bodyguard, nikdy nezapomenu.
Překvapení. Zmatek. Strach.
Najednou byli tam.
Nečekaní.
Nezvaní.
"Věřili byste tomu? Oni jedí mrkev. Teď v zimě."
Tichý nelítostný smích.

Dívka kvapila lesem, nedbajíc mrazu, závějí ani hustého křoví. Na mýtině plápolala vatra, kolem dvanáct mužů.
„Ach, našla jsem vás!“ vydechla. „Snažně prosím, pánové...“
„Chceš také jahody,“ děl Velký Leden.
„Hm, ty jsou zdravé, ale železa mám dost ze sušených kopřiv. Mrkev!“
„Mrkev? Ta v lese neroste!“
„Zařiďte léto, dokud nedojdu na zahrádku!“
„To přece nejde,“ mračil se Leden.
„Prosím! Bez beta karotenu do jara nevydržím!“ zaplakala. „A brokolici!“
„Nechceš raději fialky?“ navrhl zelený měsíc s hromadou papírů.
Zaváhala. „Možná lístky, do polévky. A popenec...“
Leden rezignovaně předal vládu létu.
„A natrhej si támhle třezalku, děvče,“ dodal. „Pomáhá proti hysterii.“

Biskup Laon seděl v teplém bahně a liboval si. Odjet na zimu do lázní byl geniální nápad biskupa Direma a Laon mu to řekl. Direm totiž seděl v blátě jenom kousek od něj. Oba nechávali teplo prostoupit bolavé klouby a říkali si jak je dobře, že jim jejich pozice a všechny ty neškodné úplatky umožnili si tento ozdravný pobyt dovolit.
Laon se opřel a víceménně v koupeli usínal. Možná usnul úplně jelikož najednou byla všude tma. Otočil se na Direma aby vyjádřil svůj údiv, ale místo vedle něj bylo prázdné. Jediné co v té tmě zahlédl, byly zářivé kočičí oči.