DMD Bonus č. 1 pro 5. 4. 2015.

Byl konstruktér a myslel v číslech. Jeho svět podléhal matematickým a fyzikálním zákonům, všechny proměnné v něm měly přesně vytyčené definiční obory. A v budoucnosti jeho syna se žádná neznámá nevyskytovala. Vystuduje odpovídající školu a půjde v jeho stopách.
K narozeninám mu koupil model letadla a těšil se, jak ho spolu budou slepovat. Původně tedy opatřil i pár rachejtlí, ale ty odpálí, až si kluk opraví pětku z matematiky.
Nalil si kávu a zamířil ke dveřím pro noviny, zároveň s nimi sebral ze země i pár dopisů. Navrchu ležela obálka s jakousi pečetí.
To ráno proběhlo u Finniganových poněkud bouřlivě.

Toho roku měl zajíček těžkou práci.
Duben a zima jak na Sibiři. V Kinder vajíčkách zamrzly Šmoulům úsměvy na tvářičkách, Haribo medvídci klepali kosu a dokonce i ledové čokoládě bylo ouvej. A na všem zmrzlá krusta. Kam má ty dobroty u všech všudy schovat??
Prstíčky hrabal, špendlíčkem kopal, hloubil jamky na vajíčka, vyhrabával důlky ve sněhu na žvýkačky, až byl z toho dočista vyčerpaný. Blížilo se pondělní ráno, zajíček pořád nebyl hotový a už začínal umdlévat. Nejedl snad věčnost.
Když tu na něco narazil. Bylo to oranžové, dlouhé, vězelo to ve sněhu a zajíček viděl, že je to velmi dobré.

Forenzní videctví je jednou z těch věcí, které i lidé mimo univerzitu musejí brát vážně. Jinak se na studium magie pohlíží spíš jako na úchylku nepraktických intelektuálů. Když vidcovo spojení selže, berou to jako potvrzení svých pochybností, nikoli jako důkaz potřeby dalšího výzkumu.
Pravda je, že nás naši protivníci v poznatcích předhánějí. Ještě nedávno se omezovali na základní odstínění, kterým zkušený videc dokáže proniknout. Nyní přišli s něčím, co by v materiální podobě vypadalo jako maskování důkazů pomocí exploze.
Bude muset tento týden zrušit přednášky. Po včerejším vyšetřování mu polovina hlavy tepe bolestí a před očima mu vystřelují světelné záblesky.

"Víš kolik je hodin?"
Víc už Hermiona neřekla, spokojený Ron s knížkou v ruce jí vzal slova.
Nemá horečku? Myšlenku nedokázala zadržet, slova naštěstí ano.
"Co tu stojíte jak solné sloupy," zašeptal Harry od dveří umývárny.
Hermióna se ušklíbla, "Spíš zmrzlé..."
"Mám ten recept!"
"Na lektvar pro noční vidění?"
Úsměv odpověděl za Rona.
Harry zachytil letící knížku a nemohl se nezeptat, "Kdes k tomu přišel?"
"V oddělení s omezeným přístupem."
"Daucus carota?" zeptal se Harry po přečtení úvodu na označené stránce, "Ale to přece je..."
"Moje kuchařská kniha," řekla spokojeně profesorka McGonagallová.
***
Další dva dny strávili "dobrovolnou" údržbou školních košťat.

Desátník Nóblhoch stál udiveně před tajemným obchůdkem, u kterého by přísahal, že tu ještě včera nebyl. Cedulka visící na dveřích lehce nakřivo hlásala: NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. To Nobyho vyvádělo z míry zdaleka nejvíc. V Ankh Morporku bylo všechno na vlastní nebezpečí, to dá rozum!
***
Druhý den za sebou Noby táhl skoro fungl nový (jen lehce očazený) klačský ohňofuk s platným záručním listem. Včera mu ho ten dědek vnutil, div že mu ho nenarval do náruče a chtěl celý tolar! Jenže ono je sice lepší zapálit plamenomet, než proklínat temnotu, ale budovu hlídky měl docela rád.
Ty dveře však již nenašel.

„Mezi lidmi se povídá, že dlíš ve smradlavé jeskyni a slintá na tebe had.“
Loki se otočil. Příchozí se drze se šklebil a na sobě měl jen boty.
„Nezakázal ti tvůj otec navštěvovat naše sídlo?“ otázal se Loki.
„Přicházím s nabídkou pomoci. Ásgard nemá hradby. Vím o někom, kdo je umí postavit.“
„Myslíš, že skočím na tvé triky?“
„Ty možná ne, ale ostatní se nechají oklamat.“ Hermés se usmál. „A platit budeš ty.“
V té chvíli se vedle Herma zjevil Apollón. Vzal na sebe podobu obra a Hermés se proměnil v oře.
„Buď rád, že nevidíš budoucnost, Loki,“ poznamenal Apollón.

Byla spousta každodenních věcí, o kterých si Anna myslela, že na nich nejde přece nic zkazit.
Pít rybízovou šťávu. (Kdo mohl vědět, že zrovna v téhle lahvi je víno. Vážně nechtěla Dianu opít!)
Praní a žehlení kapesníků. (Jsou ze stejného plátna jako košile, a košile se škrobí, proč by se neměly škrobit kapesníky? Ale bylo jí skutečně líto, že se Matěj neměl do čeho vysmrkat.)
Obarvit si vlasy. (Prostě si na ně naplácáte vodičku a ony se obarví, v čem je potíž? A co to má mít společného s chemií?)
Chodit po plotě. (Provazochodci dělají těžší věci.)
Ignorovat Gilberta Blytha.

„Jsi si jist?“
„Ano! Tedy... proboha, mám na výběr? Říkám ti, Jime, VŽDYCKY narostla znova!“
„Nemůžu slíbit, že...“
„Já vím.“
Warren se trásl po celém těle. NENÁVIDĚL ten pohled, to očekávání a zklamání, tu ochromující hrůzu, která ho zachvátila pokaždé. Někdy to byly dva týdny, někdy skoro tři, ale vždycky tam nakonec zase byla, malá, potměšilá, zrůdná... Ve srovnání s mukami, která u toho zažíval, bylo následné zoufalé pižlání žiletkou zanedbatelné.
Bývala maličká... Proč jen taková nezůstala.
Chlapec s křídly se naposledy podíval do zrcadla. „Můžeš.“
Se zvukem motorové pilky vykřikl, až ptáci za okny poplašeně vzlétli z korun stromů.

Proměnná. Manipulace s objekty z dané třídy.
Hladím své skřípějící kovové součástky, které žalostně zpívají o promazání. Nevnímám jejich tužby, neposlouchám jejich žal, snažím se zapomenout na to, co je trápí. Místo toho vnímám jen sebe. Jsem proměnná naší rasy, libovolný objekt, se kterým se může volně manipulovat. Jsem otrokem toho, co bylo vytvořeno. Byla jsem zrozena k tomu, abych sloužila systému. Nehledám pointu v žití, protože mě naprogramovali tak, abych ji nikdy nenašla. Bádám nad něčím, co by mi mohlo dát jasný cíl, ale jsem jen proměnná. Nemůžu to najít.
Musím se postavit vládě. Chci být nezávislá.
Nezávislá proměnná.

„ … pak mne zabiješ, než něco provede Draco. Uvidí tě Potter, ale neprozradí nic. Staneš se ředitelem, budeš ho jako obvykle chránit … Kdyžtak mu pošli nebelvírský meč, ale hlavně mu neprozrazuj, kde jsou viteály, tím bys to celé zkazil. Neboj, informace mít budou – slečně Grangerové odkazuji pohádkovou knížku, z níž všechno vyluští (původně to měl být Medvídek Pú, ale to by bylo moc snadné). Hleď to hochu přežít, alespoň do závěrečné bitvy.“
Severus pohlédl do modrých očí, jiskřících šílenstvím.
„V tvém plánu je mnoho proměnných, Albe. Navrhuji jednodušší řešení – seslat oblivio na autorku a obrátit se na nějakého zkušenějšího pisatele fanfiction.“