DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky

„Já vidět na svý oči vypraná kočka a cítit její nááádcherná vůně,“ začal vyprávět pan Kaplan.
„Někdo vypral kočku?“ zdvihl obočí pan Nathan.
„Omyl!“ zdůraznil pan Kaplan.
„Omyl nebo vypral, to je stejná, ne?“ reagoval dotčeně pan Nathan.
„Omyl – to je chyba. Já nemluvit o kočka jako zvíže, ale o kočka jako žena.“
„Asi se jedná o atraktivní ženu,“ podotknul profesor Parkhill. „Někdo se s tou ženu pral?“ úporně přemýšlel, co chtěl vypravěč vyjádřit.
„Ne, oni vyprali ženu,“ vedl si svou pan Kaplan.
„V pračce?“ zděsila se Olga Tarnovská.
„Ne. Na Miss World vyprali tu nejvíc dobrá Miss, královna krásy.“

"Geordi, mohl bys prosím přijít do mé kajuty. Mám problém s Flíčkem," kontaktoval ho Data. Za několik minut již vstupoval do jeho kajuty. Data klečel u postele zpod které se ozývalo naštvané syčení.
"Takhle vzteklého jsem ho ještě neviděl, co se mu stalo?"
"Nevím," naklonil Data hlavu, "ještě včera bylo vše v pořádku."
"Co jsi s ním udělal jinak než obvykle?"
"Vlastně, byl jsem doktorkou Crusherovou upozorněn, že Flíček poněkud zapáchá. Abych ho zápachu zbavil, dal jsem ho do sonické pračky. Od té doby pozoruji změnu v jeho chování."
"Jinými slovy je teď tvá kočka voňavá, nadýchaná a pořádně namíchnutá."

“Oh my god!” are Mithra’s first words when we sneak into Cato’s house. “Is that a white tiger?”
The beast is sleeping – hopefully drugged, because I like my limbs attached. It’s six hundred pounds of white and grey lethal beauty.
“Of course not,” I reply dryly. “There are, like, five specimen on the whole continent. This is a normal tiger; the colour came out in the wash.”
“Shut up,” Mithra hisses, trying not to laugh. “This stinks.”
“Yeah.” I look around the palatial hall. “Bet you they forgot it in the washing machine when they were laundering all this money.”

„I am Iron Man!“ tvrdilo rádio, ale před odhozením do bodláčí ho to nezachránilo. Pohyb navíc upoutal pozornost Tygra, reflexy udělaly svoje a pruhovaný výtržník se vrhl tamtéž, drápy vytažené. Z hustého porostu se okamžitě začaly ozývat zvuky lítého souboje, ovšem těžko říct, kdo vyhrával.
„Přece se nebudeš prát s rádiem!“ kvičelo Prasátko.
„Budu!“ ozývalo se z bodláčí, „tygři se totiž ze všeho nejradši perou!“
Simbacca se zděsil. Dobře si pamatoval, jak ho Fosh seřvala, že strašně smrdí, a to nebyl zvíře a jenom vylezl z vany. Co teprve kdyby ho zavřeli do rotujícího bubnu a přilili tu hnusnou aviváž?!

When she thought it couldn’t possibly get worse, the spiders came. Before she knew, her kinsmen were disappearing in white cocoons. She avoided the capture, of course, and Bilbo helped her to free everybody – for a short while. Then more spiders came.
Dís swung her axes, everybody was fighting hard…
Then an arrow flew, and it was not one of Kíli's.
The elves…
They didn’t let them help Kíli! Instead of that, one of them had all the fun.
She was… way too pretty.
While the dwarves stank after days on the road, her clothes smelled fresh.
It meant trouble.

Popište svoji minulou sobotu, zněl slohový úkol, který měli všichni, jeden po druhém, naťukat do jednoho z dvou dostupných počítačů, a tím prokázat základy své počítačové gramotnosti.
V sobotu jsem tuhle pral. Pral jsem tu kočku. Ale ať peru jak peru, i když vyperu, je pořád cítit. Čerstvě vypraný to jedtě jde, ale jak to uschne a porád je to cejtit... zněl jeden z nich.
„Cože jsi to pral?“ zděsil se učitel, když úlohy kontroloval.
„Močku, prosím, ony mi spadly kalhoty...“ odpovídal žáček.
„Ale já tady čtu...“
„Jéje, já si nevšiml... Když M a K jsou tak blízko u sebe...“

Když naše učitelka zadala jako téma na slohovou práci "Vůně vyprané kočky", bylo mi jasné, že se schyluje k maléru. A měla jsem pravdu. V noci naši češtinářku vzbudilo pět hysterických maminek, které právě vytáhly své miláčky z pračky a na policii bylo nahlášeno osm případů krádeže koček. Události si samozřejmě všimli novináři a do týdne dostala naše učitelka dopis od Svazu pro ochranu koček, kocourů a koťat. Pod mediálním nátlakem musela naše škola češtinářku propustit. Nemyslím si, že to byl správný krok. Naše učitelka měla ohromný talent strhnout nás k tomu nejvyššímu výkonu. Ty slohové práce byly neuvěřitelně procítěné.

Alžběta skrz mlhu morfia zaznamenávala jenom útržky...
„... vůně vodky ji určitě probere!“
„...vyprané? Schovej ten hadr, Natašo...“
„... kočky na pavlači! Potřebuje klid!“ tišila starostlivou Svoloč sestra Marika.
Bětka zachraptěla: „Vodku bych brala...“
Nataša jí z vedlejších nosítek hned nabídla.
Vodka byla poctivá, až Bětce vytryskly slzy. Ale otupělost zahnala.
Hned přiskočil Golovin s kapesníčkem. „Bohudíky, že jste vzhůru, paní Alžběto. Jak jste tam padla... bál jsem se.“
Bětka zčervenala: „Já vím, jsem nezodpovědná...“
„To bych si nedovolil... Já...“ jeho dlaň překryla její, „tu vaši odvahu obdivuji!“
Později ji konečně našel Josef. „Golovin, odchod! Alžběto, proč musíš být tak nezodpovědná?“ zahartusil.

Esemesky od Lyndy přicházely dosti nahodile, v rozmanité denní i noční hodiny, obyčejně s nějakými těmi překlepy a zásadně bez diakritiky. Většina z jejích přátel už byla zvyklá. Pro Sašu bylo rozklíčování její zprávy stejně jednoduché jako nalít si rum do kafe.
Jednou v létě, když mu měla Lynda přijet nakrmit kočky a pohlídat byt, však strnul.
Lynda 1:36
Zkurvena kocka. Vsechno pochcany. Hovno na bote. Bych ji vzala a vyprala v savu. A z haje jsem musela pesky.
Druhá zpráva mu příliš nepomohla.
Lynda 3:26
Vyndavam z pracky dziny a koukam na dne lezi tvoje macka. Trochu fail no.

Žily byly paní Kočková a kočka Julča.
Julča byla od mala trochu hyperaktivní, občas se chovala spíše jako pes. Když přišlo jaro, první deštíky a rozblácené kaluže, byla ve svém živlu. První bláto a Julča se už vesele cachtala a předla spokojeností.
Před dveřmi bytu paní přemýšlela, jak Julču umyje, sice byla spíše pes, ale koupání stále nesnášela. Na to, aby s Julčou zápolila ve sprše neměla sil.
A tak otevřela dvířka pračky, pustila Julču dovnitř a do šuplíčku dala oblíbený šampon, snížila otáčky a teplotu a stiskla start..
S myšlenkou na to jak bude Julča voňavá odešla z koupelny.