DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky

Jsme v bezpečí, v našich peleších. Náš přítel není rád, ale musí nás naučit vyrábět přístřešky do deště. Potřebujeme...
Co? Ta zatracená černá kočka? Odvážila se až sem? Bijte ji, na ní. Nás je stokrát víc. To mládě hoďte do studny. Ať si pohraje s Jedovatým národem. Potom si ho najdeme.
A ten vypelichaný starý bručoun je tu taky? Zaženeme je oba! Trhejte! Kousejte! Škrábejte!
Podívejte, utíkají. Ta kočka skočila přímo do jezírka. Ať se vykoupe, třeba bude vonět. A tomu druhému pořádně vyprašte kožich. Vítězství bude naš-
UTÍKEJTE, zachraň se kdo můžeš, je tu náš pán, náš nelítostný Ká.

Odjakživa byla psí člověk. Už několikátý cavalier se těšil její bezmezné přízni a užíval si každodenní péči.
Ani v den korunovace nebyl opomenut. Spokojeně se sušil u krbu, zatímco ona obouvala střevíčky.
"Co si jen počnu, Dashie... Sice přijel se psy, ale ti jsou jen pro lov. Jsem si jistá, že je na kočky."
Dash vědoucně kníkl.
Měla pravdu. Za necelé dva roky si měl zvykat na elegantní kartuziánku, která naštěstí kdovíkde pobrala přátelské geny. Brzy se stala jeho strážkyní, tak jako Abert střežil svou královnu.
Koupat se naučila. U krbu nachytala vůni kouře, která jí dokonale ladila ke kožíšku.

Když Girard zjistil, že za zjizveným obličejem kapitána se neskrývá muž, ale mladá žena, jen stěží skryl překvapení.
„Slečno Doyleová, zeptám se znova. Vaše loď převážela depeše, řekněme vojenského charakteru. Kde jsou?“
Její kabátec kolem sebe šířil stále ještě výrazný zápach střelného prachu. Nabídl jí umyvadlo s vodou, aby si mohla alespoň opláchnout tváře.
„Už jednou jsem vám řekla, že na dně moře.“ Za kousavým tónem se skrývala únava.
„Pak se budu muset zeptat vašeho prvního důstojníka.“
Věnovala mu ostražitý pohled štvané šelmy.
Mladík neřekl nic a Girard věděl, že pokud se neumoudří, v přístavu jeho zajatce nečeká příjemný výslech.

Tajemství dlouhověkosti odhaleno!
Hlavní organizátor Matějské pouti Václav Kočka (74) dlouho tajil svůj recept na pevné svaly a dlouhý věk. V rozhovorech vágně zmiňoval pestrou stravu nebo doporučoval, aby čtenáři dvakrát týdně roztlačili maringotku.
Teprve my z časopisu Aha! vám však přinášíme pravdu! Naši reportéři leželi tři dny v kopřivách, aby nakonec zahlédli Václava Kočku, jak v devět hodin večer přeskakuje plot Výstaviště, klusá k Vltavě a tam z Trojské lávky skáče ukázkovou šipku do Vltavy!
Když po třiceti minutách plavání vylézal na břeh, rozpačitě se reportérům svěřil, že se musí jít okamžitě vysprchovat. Jeho žena ten říční pach nesnáší.

„Kočka?!“ nevěřil Vader.
Vezír Pestage zadržel dech.
„Kocour,“ zapředl Palpatin. „Bude společníkem mých bezesných nocí.“
„Strašně smrdí,“ zkonstatoval Pestage, když opustili císaře.
„Mám pachový filtr,“ brnkl Vader do mřížky své masky.
„Co s tím?“ nadhodil Pestage.
„Vyprat?“
„Spíš vykastrovat.“
„Nechám to na vás. Konejte dle uvážení.“
„Kam zmizel kocour?“ udeřil o něco později rozzuřený Palpatin na Vadera.
Vader spřádal zdůvodnění, když do dveří vtrhl Pestage.
Jak kočka kotě nesl za hřbet omámeného kocoura.
Podal ho náhle zjihlému císaři.
„Hotovo,“ sykl na Vadera. „Ačkoli, pořád cítím puch starého kocoura.“
Vader si kradmo změřil Palpatina.
„Nejspíš jste měl dát vykastrovat někoho jiného.“

Komunikační důstojník Linkatta choval Na Vlastní Nebezpečí kočku. Byla bílá a huňatá a vůči posádce měla většinou přátelský vztah, ale čas od času se zaběhla.
Caledri natrefil na komunikačního důstojníka zrovna ve chvíli, kdy ji hledal.
„Micí! Micí!“ volal Linkatta.
„Zase vám utekla, nadporučíku?“ zeptal se Caledri.
„Ano,“ řekl Linkatta a bylo vidět, že má slzy na krajíčku. „Už je pryč dva dny!“
„Mňauuu...“ ozvalo se najednou. V příští vteřině chodbou proběhla bílá chlupatá koule a skočila Linkattovi do náruče.
„Míco, ty darebo!“ šťastný Linkatta přivinul kočku k sobě a přičichl k ní. „Že ty ses zase toulala v prádelně!“

„Najdu ji, ale budu potřebovat ingredience pro pátrací kouzlo.“
„Seženeme je,“ slíbil důležitý muž.
„Srdce první bytosti, kterou potkáte při návratu na hrad,“ spustila čarodějnice.
Muž přikývl.
„Náprstek královy krve.“
Muž zbledl.
„Ptačí slinu, kořen hory,“ pokračovala čarodějnice. „A samozřejmě vůni vyprané kočky.“
Muž se zvedl a ucedil: „Příště řekni rovnou, že nemáš zájem.“
Čarodějnice ukázala hlavou na diplom s titulem „Zlá čarodějnice“.
Když muž odešel, čarodějnice oznámila truhlici: „Do tak pitomé zápletky jsem se už dlouho nezamotala.“
„Děkuji,“ špitla ta holka, když vylezla ven.
„Nedám svou služebnici někomu, kdo je ochotný zabít prvního, kdo se mu připlete do cesty.“

„Proč kočky?“ vrčel Myšák. „Taková vůně myšáka máčeného v kávě, to je téma!“
„Myšák máčený v kávě voní myšinou a kafem,“ zasmálo se Sovátko. „Ale kdo kdy viděl vypranou kočku?“
„Já.“
„Vážně?“
„Jo. Jediná kočka, kterou jsem kdy viděl. Zblízka!“
„Jediná?“
„Když potkám kočku, neztrácím čas tím, že bych si ji prohlížel. Ale tuhle vodili na šňůrce, v chlupech měla mašle a voněla jako parfumérie. Nejspíš ji neprali, ale rozhodně koupali. Jenomže zdrhla, začala se toulat a stala se z ní stejná mrcha jako jsou ostatní. Jednou mě skoro dostala, kráva!“
„Myslelo jsem, že se bavíme o kočkách,“ poznamenalo Sovátko.

" Hej, Kubo," Bob ma šťuchal do ruky. " Vstávaj."
" Čo? Ahaa," zazíval som. Z úst mi muselo páchnuť až do Austrálie, a keď som sa chcel ponaťahovať, zistil som, že ležím na Bobovi. Vo vani. A v ruke som, bohvieprečo, zvieral gumenú kačičku.
" Čo sme robili včera v noci?!" pozrel som sa na seba do zrkadla. Vlasy mi stáli do všetkých svetových strán a vyzeral som ako po prežití niečoho medzi elektrošokom a flámom svojho života.
Čo bola asi aj pravda.
" Hej, Bob, a prečo máme v pračke kočku?"
Tá blondínka voňala ako ranný joint na dobré pľúca, a jahodový dezodorant.

Punková nutrie zívla a prohrábla si číro. Bylo krásné nedělní ráno.
"Doháje, máti, kde mám ty hadry?"
"Dala jsem ti je prát, miláčku. Zrovna se suší na šňůře."
"I bunda? Vždyť jsem ti říkala, že ta do pračky nesmí!"
"Jenže sis jí včera poblila, miláčku. Zkoušela jsem to vodou a mýdlem, ale pořád to smrdělo."
"Máti, ty seš fakt vopruz! Doufám, žes tam nedala prášek, to se zničí úplně!
"Dala, ten voňavej."
"Já se picnu. Vyprat mojí koženou bundu s cvočky!"
"Co říkáš, miláčku?"
"Bundu s cvočky, seš hluchá?"
"Tak to jó, já myslela, že máš bžundu z naší kočky..."