Růže pro Algernon

Lišíš se.
Jsi hrozně hloupý, Charlie. Vykonáváš prostou práci v pekárně. Lidé, které považuješ za své přátele, z tebe mají akorát srandu. Miluješ svoji učitelku, ale je ti příliš vzdálená.
Jsi černá ovce a nevíš, co to znamená. Ovečky jsou přece bílé, na to tě nenachytají!

***

Lišíš se.
Teď jsi zase moc chytrý, Charlie, to si nevybereš... Tvá vědecká práce zachrání svět. Nebo aspoň tebe a tento výzkum. Miluješ svoji kamarádku, ale jsi jí příliš vzdálen.
Jsi bílá vrána a strávíš utěšený večer se slovníkem rčení. Opravuješ v něm nepřesnosti.

***

Taktéž
seš
miš

a nejostřejší zuby má liška tvé odlišnosti.

Od začátku prší drobně, ale vytrvale. Jemné mrholení, které se vsákne do hlíny a poskytne vláhu rostlinám, ale na rozhlodání kamene by potřebovalo nejméně tisíc let. Mraky se snaží, jsou užitečné a nic víc si nepřejí.
Pak se začnou dít věci.
Obloha potemní, mračno houstne a začíná v něm praskat. Vítr zesílí. Kapky se mění v provazce vody. Každý blesk je jako náhlé osvícení a hrom tě strhne zpět do propasti ubohého lidského bytí.
Jak prudce bouře začala, tak i odchází. Déšť se zmírňuje, až utichá docela, jen z okapů spadne pár kapek a v kalužích se odráží čistá obloha.

Ahoj Algernon
Je divný takle psát mrtví mišce ale já nemám nikoho jiního komu bich psal a ty si mrtvá a navíc miška takže nemáš adresu a proto jí nemusim psát takže proto pýšu tobje. Chtěl sem abiti daly ňáký kitky na hrop dali? Bilas dobrá miška víšto.
Sem teť v sanatoryju pro starí lidi. Jetu učitel co uš je chitrej jenom opčas. Řek sem mu žesem bil vjedec ale on mi vjeří jenom dyš zrovna není chitrej. Lituju ho protože jásem aspoň furt stejnej. Mám ho docela rát. Mislím, že sme přátelové.
Už nevim co psát tak ahojki
Charlie

„Naše malá Algie se ztratila! Co já si bez ní počnu?“
Anča a Pepík už sice byli dospělí a podfukům a kouzlům se vyhýbali obloukem, ale tohle jim nedalo. V Ušíně se doptali, kdo ji viděl naposledy, a pak se vydali po stopě z oblečení, které Algie cestou odhazovala.
„Ančo, oni ji tu drží v kleci! Dělají na ní pokusy, na chudince.“
„Rychle, než někdo přijde. Pustíme ji ven.“
Ale Algernon jen zavrtěla čumáčkem a rozběhla se na opačnou stranu, skrz labyrint, za sýrem.
„Ty dnešní děti jsou ale vážně blbý jak necky,“ posteskla si Anča na útěku z laboratoře.