DMD č. 17. pro 17. 4. 2015. Téma: Totální anarchie

After they were caught stealing from the armory, the people of Laketown got to the square. Mainly because of curiosity.
The dwarves were standing proud, Dís kept safe in the middle of them.
She hated it.
The mood of people was quite dark. Are they in danger?
“Promise them gold,” she whispered to Thorin.
He had them wrapped around the finger in no time. The mob got drunk... on a promise of gold. Noone could lay a hand on the dwarves now. The people didn’t listen.
Gold, gold, gold was all they could think of.
And they call dwarves greedy.

Nepřišla pošta.
Stane se.
Zásobovací kamion, který měl sortiment vesnického obchůdku doplnit o čerstvé pečivo, nepřijel.
To zvládneme.
Nefungoval telefonní signál.
Nic nového, tady nikdy nefungoval.
Hosti z hotelu odjeli a jiní, kteří měli rezervaci, už nedorazili.
Škoda.
Provoz na silnici byl drobet řidší.
Skvělé.
Život šel tiše a klidně dál. Drobné nepříjemnosti se vyřešily z vlastních zdrojů (zásobovačům z Nížin se stejně nedá věřit, určitě někde stávkují).
Ve stejnou dobu vypukal v přeživších městech zmatek, chaos a násilí.
Seveřané zjistili to, že v uspořádání světa došlo k zásadní změně, až za čtrnáct dní.
Pro ně se nezměnilo skoro nic.

U prostředního stolu sedí Jana. Vrtá se v jídle, které si přinesla na plastovém tácu. Jana na svých patnáct nevypadá. Spíš působí trošinku mladším dojmem. Je už v jídelně skoro poslední. Rýže a hnědá omáčka chladnou. Kuchařky v okýnku třískají nádobím a probírají poměry. Za pár minut začíná hodina. Do okenní tabulky narazil čmelák.
Jana vymalovává na talíři nožem osmičky a sleduje dveře jídelny. Béčákům tělocvik už dávno skončil, kde může být?
Konečně se objevil.
Dnes už ji určitě osloví.
Mladý tělocvikář zamířil se svým tácem přímo k Janě: "Co tu ještě děláš? Hodina začíná. Tohle už je totální anarchie!"

Už zase se mi fantazie s realitou míchá,
ty potvory prostě pořád žvaní a nikdy nejsou zticha.
Chci umlčet je jednou pro vždy, zavázat jim pusy,
syčí na mě, na mou věru, jak podrážděné husy.
Nemohu věřit vlastním uším, co řekly mi ty zmije,
prý odteď vládu přebírají, bude anarchie.
Rozjařeně štěbetají a mně dochází právě,
že znenadání vzbouřily se myšlenky v mé hlavě.
A hned dělaj samé nepravosti, na dobré mravy hřeší,
když kárám je tak chechtají se, že je zlobení těší.
Hádkou s nimi přivodím si jenom hlavy bolení,
tak odmávnu to bílou vlajkou a předám jim velení.

Znáte takový ten typicky ženský pocit? Ne? Ráda vám ho předvedu ze svého úhlu pohledu. Začíná to docela nevinně, máte si pokecat s kamarádem v kavárně, stanovíte čas na třetí a všechno si naplánujete jako správná americká vlogerka.
Přijde jedenáctá, vrátíte se z fitka, letíte do sprchy a modlíte se, ať je oběd udělaný včas, každopádně jako nevěřící Tomáš nemáte šanci se nahoře dovolat, proto k jídlu zasedáte v půl jedné. Dojíte v jednu, ale přece nemůžete jít v tom, co máte na sobě. Takže oblečení. K němu kabelka. Řasenka s leskem, jinak to totiž nejde. Anarchie. Křik. A zpoždění.

Přemýšlení o způsobu, jak se dostat přes řeku, nabralo brzy poměrně nečekaný směr. Bzučení, které Simbacca původně vyhodnotil jako přelet průzkumného letounu Obchodní federace, se ukázalo být rojem rozladěných včel, jimž někdo zcizil med.
Vrhly se sice primárně po Simbaccovi, asi že jim připomínal skutečného pachatele, ale do vody se svorně vrhli všichni tři cestovatelé a závod o to, kdo bude na druhé straně dřív, neměl vůbec žádná pravidla. Prasátko kopalo, Tygr cenil zuby, strkali se, v rámci pohádkové slušnosti pomlouvali svoje matky, to všechno s naštvaným bzučením v zádech.
Simbacca vyhrál, protože na to měl průpravu z akademické jídelny.

"... a pak zavládla totální anarchie, kdy byly všechny zákony rozbořeny a svět upadl do chaosu. To není špatný." zvedl asistent oči od scénáře před sebou.
"Když já nevím. Totální - není to trochu infantilní slovo?" zamyslel se scénárista.
"Myslíš, že na tom záleží? Bavíme se tady o seriálu z prostředí továrny na želé."
"Když to říkáš takhle, tak to zní jako pitomost. Víš přece, že je to drama o nedostatku zdrojů a nestabilitě systému." hájil se hlavní scénárista.
Jeho asistent si povzdechl. Někdy si přál, aby jeho nadřízený bral práci méně vážně. Je to jen místní televize a ne žádný Hollywood.

"Draci. Po obloze musí létat draci."
"Ve formaci?"
"V pečlivě rozvrženém náhodném vzoru."
"Orchestr v pozadí?"
"Ať hrajou něco od Verdiho."
"Hejno holubic?"
"To by se vlaštovkám nelíbilo."
"Stromořadí lemované jásajícimi studenty?"
"Ty si ze mne děláš srandu, Tomáši," podíval se Božidar na kamaráda káravě, "ale já o ruku žádám prvně v životě. Chci, aby Mlada řekla ano."
"Ano." Ozvalo se ze stínů.
Když se oba podívali správným směrem, Mlada vypnula maskování.
Chytila Božidara za ruku.
Ani si nevšimli, že se Tomáš zdvořile vytratil.
Když za sebou zvenčí zavíral dveře, povzdechl si.
Takového plánování a oni to nakonec takhle odbudou!

Dodávka uháněla zanedbanou krajinou rychlostí mírně nakopnutého kulhavého psa a Malachiáš nejen řídil, ale také zasvěcoval Edvina do plánu hnutí odporu. Svým způsobem.
„Jak pravil jeden náš filosof,“ skřehotal, jednou rukou teatrálně mával z vyskleného okýnka, druhou se rýpal v zubech a třetí držel volant, aby se neřeklo, „gallum murrr tagan taa. Když systém zahnívá, nestačí vyvětrat, nestačí osekat plesnivé listy. Vzdoru je potřeba, co svrhne vládu a anarchii nastolí, z nichž vláda nová povstat může, leč nemusí.“
Edvin sledoval krajinu, která by vyvětrání rozhodně snesla, a pousmál se. Jestli potřebují rozpoutat pořádný chaos, jeho přítomnost tu najednou dávala smysl.

Ondra seděl pohodlně opřený, sluchátka v uších, ruku pod bradou, nohy natažené. Sledoval střídající se zeď tunelu a stanic metra. Jen koutkem oka vnímal pohyb lidí okolo. Když k volnému sedadlu naproti zamířil jiný cestující, stáhl nohy na svoji polovinu a usmál se. Mladý muž se posadil a úsměv vděčně opětoval. Díval se při tom Ondrovi přímo do očí. Ondrovi se stáhlo hrdlo a rychle uhnul pohledem. Zavřel oči a usilovně se snažil soustředit na hudbu, která nerušeně hrála dál. Otevřel je až na další zastávce. Muž byl pryč. Jen Ondra měl v hlavě prázdno a v břiše hejno motýlů.