DMD č. 17. pro 17. 4. 2015. Téma: Totální anarchie

Brandy byla kočka domácí. V životě nevystrčila nos z bytu. Jen jednou jsem ji vzala ven - vyděšeně se mi vyšplhala za krk.
Pak jsme se přestěhovali na venkov. Víte, co to znamená dům vedle pole? Myši, celé armády myší, které s vervou ničí kořínky piplaných rostlinek.
Brandy se nejprve ztratila v garáži a dva dny se nevynořila ze změti nevybalených krabic. Pak vyběhla ven a na tři dny zabloudila.
Když se vrátila zpátky, ukázalo se, že je to přece jen opravdová kočka. Usídlila se na zahradě, obhlédla ty myší prapory a prohlásila: "Konec anarchie, moje milé. Od teď velím já!"

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.
Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.
Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.
Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.
Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Zbláznila ses!? Jít ven! Vždyť je tam hnusně. Jo a ještě k doktorovi!? No tys snad spadla z Měsíce. Tůdle! Nikam nejdu. Prostě se přisaju k pelechu a bude. Tak nebude. Tuhle strategii budu muset ještě vypilovat.
Tady sebou plácnu. A je mi jedno, že jsme na ulici a že na nás koukaj. Já tam nepůjdu. Tohle je vzpoura! Slyšíš? Že ti to je šumák? Jen počkej! Přitvrdíme. Kňůůů. Kňůůů. Lidičky, vidíte to? No vidíte? Jak mě týrá? Kňůůů. Volejte někdo Spolek na ochranu jezevčíků! Slyšíte? Kňůůů! Haúúú! Já tam nejdůůů!
No tak jdu. Ale počkej příště! Příště určitě vyhraju!

„Takže,“ odkašlal si ministr, „zatím se nám plán daří plnit. Zaprvé tu máme plošné testování, dvoje. Pak chceme zavést společné středoškolské přijímací zkoušky. Máme státní maturity. povinnou z matematiky. Zrušíme gymnázia...“
„Jistě, jistě. Ale i tak mi připadá, že je demotivujete málo.“
Ministr se začal potit.
„Pak jsme uvažovali o společných testech do mateřských školek. A na základní školy. V každém případě půjdou povinně na vojnu!“
„Dobrá, to by k likvidaci školství mohlo stačit,“ přitakal ten druhý.
„Ale... Proč?“
„Proč! Až se naštvou a zbaví se veškeré vlády, v nastalém zmatku si ani nevšimnou, že tu koupím všechno,“ blahosklonně odvětil.

Plukovník Potter se vrátil z dovolené v Tokiu. Na tváři mu ještě dozníval úsměv vzpomínající na dobře strávený čas.
„Pane, vítejte zpět,“ přispěchal Radar s náručí plnou lejster.
Okolo nich se prohnal Klinger pouze v nedbalkách. O pár metrů dál hrál Pierce a B.J. improvizovaný kulečník na operačních stolech. Potter dokonce zaslechl i Burnsův hlas linoucí se od latrín. „Tady bude pořádek, vy příživníci armády!“
„Teď ne, chlapče,“ odbyl Radara a přerušil tak desátníkův proslov, ve kterém určitě mělo zaznít slovo parafa nejméně desetkrát.
Nechtěl si kazit radost z toho, že tu vše našel tak, jak očekával. V naprosté anarchii.

„Co to -“ mumlal Porthos, když o ty věci zakopl. Knihy. Výpisky. Zmuchlané papíry… Naprostá anarchie.
Aramis však ani nezvedl hlavu.
„Nezapomněl jste doufám, že máme sraz s ostatními -“
„Jistě.“ Několik posledních tahů perem než uchopil plášť a do kapsy si vsunul jednu z těch knih.
Porthos nenápadně obrátil oči v sloup.
*
Že okrádat mušketýry není dobrý nápad, poznali pouliční zlodějíčci hned, jakmile je zasáhly Porthosovy pěsti. Hned vzápětí zaskučeli další a s nechápavými výrazy se odplížili do tmy.
Aramis zálibně pohlédl na svého Svatého Augustina.
„Pořád říkám, že lidé užitečnost knih nedoceňují.
Zejména těch v kované vazbě…“ usmál se nevinně.
***

„Nenávidím tě," znovu oznámil Draco Harrymu.
„Jako každé Vánoce. Už by sis mohl pomalu zvyknout."
Společně vešli do kuchyně. Místností se rozléhalo "To nejlepší od Celestýny", Molly vařila a do toho si zpívala. Arthur měl na stole rozložené mudlovské noviny a o něčem nahlas debatoval s Hermionou, která na klíně houpala žvatlající dítě. Luis se pral s Fredem, Victoire honila Roxanu s dětskou hůlkou v ruce a kde byl zbytek rodiny, Draco raději nechtěl vědět. Vánoční návštěvy u Weasleyových byly zlo.
Harry se k němu zezadu přitočil: „Stejně si myslím, že to tajně miluješ."
I kdyby, nikdy by to nepřiznal.

Ruce se mu třásly a potily.
Heslo do internetového bankovnictví se mu povedlo napsat až na třetí a poslední pokus.
Chvíli počkal a pak aplikaci aktualizoval. Konto bylo náhle na nule. Dovolil si lehký úsměv a pustil telefon z okna.
Svištěl dolů čtyřicet pater a roztříštil se na střeše dodávky zaparkované na chodníku.
Pro ženu v dodávce to bylo spolu se signálem vysílačky znamení, aby stiskla docela nenápadné červené tlačítko.
Hlavy mrakodrapů uťala série explozí.
Oranžové světlo plamenů se odrazilo ve tváři muže, který to vše z posledního mrakodrapu pozoroval.
"Co teď?" zeptal se jeden z bratří.
Muž pokrčil rameny.

„Ještě, že se toho nedožil Petyr,“ řekl Viago. Odložil péřovou prachovku a protáhl se. Obvykle ponurou atmosféru domu dnes umocňovala všeobecná anarchie: zničený nábytek, rozbité nádobí.
„Další večírek bude u nich,“ zavrčel Deacon a nenápadně zasunul pod gauč zkrvavený ubrus.
„K vlkodlakům já nevkročím!“ načepýřil se Vladislav.
„Hrdý upír,“ řekl Viago. Nakrčil nos:
„Co to tu zapáchá?“
„To bude z koberce." Deacon právě schovával střepy z vázy pod damaškový přehoz. „Tadá!“
„Tady ale žádný koberec není!“
„Právě. Jelikož všechno, co vlkodlak pomočí, stává se jeho majetkem, tak si ho odnesli.“
"Bohové!"
Ne, přátelství upírů s vlkodlaky prostě není dobrý nápad.

"Pane premiére, sir Humphrey dorazil."
"Pošlete ho sem, Bernarde. Tentokrát mu nepomůžou žádné vytáčky. Žádné mlžení. Postavím ho před hotovou věc."
"Jste si jistý, pane premiére? Nechtěl byste to ještě projednat ve vládě?"
"Ne, Bernarde. Ta změna vyhlášky je potřebná. Ale Humpheymu se líbit nebude. Určitě zase začne blábolit něco o chaosu a anachronismu."
"Myslíte anarchismu."
"Cože?"
"Anarchismu. To slovo pochází z řečtiny. An-arché, jako bezvládí. Anachronismus pochází sice také z řečtiny, ale ze spojení ana-chronós, proti času. Takže význam je úplně jiný. Na druhou stranu, existuje tu jistá docela zajímavá–"
"Bernarde?"
"Ano, pane premiére?"
"Sklapněte a přiveďte ho sem!"