Pat a Mat

"Vše připraveno, vážený pane kolego?" vznesl profesor Patterson a postavil se před tlačítko.
"Zbývá překontrolovat toky chronosféry, vážený pane kolego, prostorový stabilizátor je připravený a připojený k zobrazovacímu zařízení."
Profesor Matthews, dvojnásobný laureát Nobelovy ceny za fyziku, popošel ke složitému trubicovitému ústrojí, které po chvíli začalo vrnět a probíjet.
Oba velevážení pánové byli jako na trní. Jistě, byl to velikánský objev, ale zároveň byli zvědaví. Jak byli nerozluční, byli si jistí, že i v dalších časoprostorech bádají spolu a přicházejí na nové a nové velkolepé objevy. Nemohli se dočkat, až zapnou první Paravizi svého druhu a uvidí své rovnoběžné příhody...

"Občas to prostě nevyjde. Já vím, že jste si tak rozuměli, ale každý vztah má trhliny."
Nešťastné přikývnutí.
"Už je to nějaký čas, měl by ses přes to přenést. Co se zkusit potkat s někým novým? Vy jste si byli takoví podobní, tak třeba spíš někoho úplně jinakého? Já mám pěkného souseda, jmenuje se Šachounek, on je taky gay. Je to intelektuál, rád čte knížky, poslouchá hudbu... No nechceš ho pozvat na rande? Třeba byste si rozuměli. Mohl bys mu postavit knihovničku, to by určitě ocenil."
Opatrné přikývnutí.
"A místo Pata a Mata bude Šach a Mat! A je to!"

Pat našel svého nového kamaráda na dvorku pod keřem. Vzal ho s sebou domů, ale bylo mu jasné, že pro něj musí zařídit vlastní bydlení. Sehnal všechno potřebné a šel požádat souseda o pomoc. Shodou okolností potřeboval Mat nainstalovat novou troubu, a tak se rozhodli dát hlavy dohromady.

O pár naražených prstů, menší požár, nehodu s hasícím přístrojem a návštěvu hasičů později měli konečně hotovo. Mat připravil kuře, aby mohli novou troubu pořádně oslavit. Až když seděli na gauči a odpočívali po dobře odvedené práci, si Pat uvědomil, že ve výběhu pro ježka leží syrové kuře.

Kam zmizel ten ježek?

Muž ve žlutém svetru opřel o zeď obraz a začal zatloukat hřebík.
Muž v červeném svetru uslyšel rány ze sousedství a zvedl hlavu od knížky. Vtom spatřil, jak mu ze zdi leze hřebík. Neváhal, sebral kladivo a zatloukl hřebík zpět.
Žlutý svetr se sehnul pro obraz, když se mu hřebík odrazil od čepice. Sebral ho a zatloukl zpět.
Červený svetr zatloukl hřebík.
Žlutý svetr zatloukl hřebík.
Červený svetr zatloukl hřebík.
Žlutý svetr zatloukl hřebík.
Červený svetr zatloukl hřebík.
Žlutému svetru došla trpělivost a donesl si palici. Napřáhl se k pořádnému rozmachu a minul. Vzniklou dírou na něj zíral červený svetr.

Je sobota a v domku Pata a Mata se dějí věcí.
Pat natírá okna. Ovšem zapomněl sundat záclony. Ty jsou nyní od barvy a Pat balancuje na štaflích. Štafle mají jednu nohu kratší; vypodložil ji tedy stohem knih. Kniha na vrchu se jmenuje “Little Book of Calm.” Ta je také první, která se zhroutí. Ostatní - včetně štaflí - následují.
Pat visí na garnyži, zamotaný do záclony.
Tady pomůže jedině Mat!
Pat volá, buší na okno. Příteli, záchrannou misi!

Mat sedí před televizí. Na sobě sparťanskou šálu, v ruce pivo. Zaškaredí se na hluk shora. Dneska ne, pomyslí si. A přidá hlasitost.

Zašlo to příliš daleko. Už dávno to zašlo příliš daleko, ale nějakou dobu se v tom plácali, protože nikdy nedali dlouhým hovorům, navíc bylo pořád co dělat – v bytě, na chatě, v garáži, na zahradě, zkrátka jeden se ani na chvilku nezastavil. A tak nějak přirozeně se během dlouhých let přátelství dostali do fáze, kdy jim společná tvrdá práce bez závazků přestávala stačit. Byl v tom ale jeden háček. Pat byla totiž Patricie.

Nadechla se a s kyticí růží a občankou poklekla před Mata. Chvíli na sebe hleděli. Pak nemluvný Mat prolomil ledy: „Páťo, já jsem Matylda.“ A bylo to.

Informační gramotnost ji učili už ve školce
Přesto vůbec netušila, co sleduje za borce
Pod rouškami barevnými schovali se národu
Ze všech rázem byly cíle velikého podvodu

Nikdo neví, co se stalo
K zániku stačilo málo
Nechť teď všichni dobře slyší
Čí tužky zákony píší:

Původ toho prvního - ten je nepochybný
Má rád sůšy, koblihy, často dělá chyby
Druhý zase nosí svetr, barva nám ho prozradí
Maskování brzo padne, jak si bez něj poradí?

Největším důkazem však vždy zůstanou činy
Za takovou katastrofu nemůže nikdo jiný
Podvodníci prohrávají, dostali šach mat
Celý národ dávno ví - je to Pat a Mat

„Čtrnáctka!“
„Hovno, šestnáctka.“
„Čtrnáctka říkám!“
„Neřečni a podej šestnáctku!“
„Zkus, uvidíš, že bude padat.“
„Nojo, čoveče! Dej sem tu čtrnáctku... Je malá, co sem ti řikal?“
„Ty vole, vona je to patnáctka!“
„To se vyrábí? Počkej...“
(hledá)
„Hele! Já tady mám všechno. A šup tam s ní.“
„Furt tam nejde.“
„Kurňa, vždyť je to levotočivej šroub!“
„Tak tu matku vobrať, ne?“
„Si blbej jak troky. Když jí votočím, tak bude furt pravotočivá.“
„Tak patnáctku levotočivou, to už chceš moc. Prdíme na to, já pro ní příští tejden dojedu na dílnu.“
Tím akce „traktůrek“ skončila. Motor leží rozebraný v garáži dodnes.

Byli spolu řadu let. Zažili už leccos.
Jednoho dne jeden z nich přišel s tím nápadem.
Jako obvykle hledali poučení v příručkách. Brzy zjistili, že běžné knihy jim nepomohou, ale aby mezi ně vstoupila žena, nepřipustili.
Jednoho dne jeden z nich objevil tu pravou knihu v místní knihovně, kupodivu v dětském oddělení.
Pořídili si náčiní a dali se do toho. Nebylo to snadné. Jako obvykle byl zázrak, že při tom nepřišli o končetiny.
Výsledek věru nebyl moc povedený – vypadal tak nějak jako Quasimodo – ale odpovídal povaze svých otců a oba jej měli moc rádi.
Pat, Mat a jejich syn Ot.