DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

Pořádně se rozběhni, dýchej... PANEBOŽE JÁ TU DNESKA UMŘU.
Všechny zraky spočívají na muži stojícím na střeše budovy. Kamery jsou připravené, je jen na něm, kdy to spustí.
Co když se zabiju. Já to snad zabalím.
Rozhlédne se kolem. Přihlížející strnule zírají.
Ne, to nemůžu udělat, teď to nemůžu vzdát.
Muž na diváky hodí falešně bezstarostný úsměv. Je přece Jackie Chan, není nic, co by nezvládl.
Soustřeď se. To by chtělo křídla.
"AKCE!" Zakřičí herec, s rozběhem se odráží, letí.
Tvrdě dopadá na protější balkón.
V noze to zakřupe, ale Jackie je živý.
Jako vždy při něm stojí všichni andělé.

„Nic pořádnýho tu nenechali,“ rozčilovala se pihovatá dívenka, „Samej krám.“ Zarputile se prohrabovala harampádím uvnitř zdeformovaného vraku letadla.
„Podívej se pořádně. Ti sběrači odcházeli ve spěchu.“
Elis zuřivě kopla do klubka drátů, které se jí připletly do cesty.
„Vítáme vás na palubě Delta Air Lines…,“ zachrčel reproduktor, „Těší nás, že jste si vybrali…“
„To sotva.“
„Podívej se vzadu, v ocasní části, oranžová skříňka…“ Elis se protáhla do zadní sekce, kam by se dospělý muž nevtěsnal. Chvíli se ozývalo jen supění, šramot a nadávky. Zanedlouho vykoukla z otvoru kštice nazrzlých vlasů. Vítězoslavný úsměv.
„Dobrá práce. Konečně máme funkční vysílač…! Polez ven.“

"Moje včely jsou hodný," tvrdila Hrošice s nevinným výrazem a oblekem připomínajícím skafandr.
Z úlu se ozývalo zlověstné hučení.
Kobra se pokusila navléknout si ochranný klobouk.
"To nebude potřeba." Vyškubla jí ho Hrošice se sladkým úsměvem.
"Táák a teď se podíváme dolů." Namířila prst na dvířka vespod úlu.
"Koljuško, podívej se tam!" Rozkázala.
Proti Koljušce vylétl houf rozzuřených včel. Bzučení nebylo přes křik slyšet. Dostala jich pět.
"Tvoje hlava jim bránila v cestě." Zastávala se zvířátek Hrošice. "Představ si, že se to samé stane tvému letadlu," zdůraznila.
Koljuška vypadala, že by byla mnohem radši oběť leteckého neštěstí než divokých včel.

„Počet kouzelných tvorů se v letošním školním roce značně zvýšil,“ začal svůj uvítací projev ředitel Brumbál. „Dostali jsme párek nazgúlů, stádo testrálů, několik íkranů, z Isla Sorna přišla zásilka jakýchsi pterodaktylů a konečně se k nám vrátil i drak Šmak. Péče o ně připadne našemu šafáři. Všechny ostatní žádám, aby se ke zmiňovaným tvorům bez Hagridova dozoru nepřibližovali. A zároveň našeho šafáře pověřuji úkolem vytvořit okolo Bradavic letecký koridor pro všechna jmenovaná zvířata a zajistit tak bezpečnost letového provozu v okolí naší školy. Především vzhledem k výuce madam Hoochové a při famfrpálových zápasech.
„A teď,“ mávl Brumbál hůlkou, „začíná hostina.“

Věkovitá čarodějnice byla doopravdy naštvaná.
Svět se řítil do záhuby, takový úpadek ani ona nepamatovala.
Třeba cestování. Ještě nedávno byl let na koštěti požitkem. Mohla letět, kudy chtěla, i lidem se mohla dát spatřit, aniž by se musela obávat jakýchkoliv nepříjemností. Oni se báli jí.
Dneska jeden letí na koštěti a místo požitku z letu musí dávat pozor, aby nesplašil ty divné krabičky… Protože pak vás honí vrtulníky, musíte se schovat mezi stromy a tam se hůř manévruje.
Když ji jednou naháněly i vojenské stihačky, dostala darem příručku o doporučených letových výškách a bezletových zónách.
Prý bezpečnost letového provozu!
Pche!

Má milá, již delší dobu na Vás pozoruji, že máte hlavu v oblacích, a cítím se povinována Vám napsat. Vaše obzory jsou najednou širší, než kdy byly, a máte mě za příliš přízemní, abych Vám porozuměla. Snad. Prý jste vyletěla z hnízda příliš pozdě na to, abyste měla ze života trochu radosti. Váš manžel by z takových názorů vyletěl z kůže! To já jsem se vznášela na křídlech mladických lásek a věřte mi, přistála jsem tvrdě, ač o tom málokdo ví. Apeluji na Váš zdravý rozum, plánujete-li nějaký úlet, dbejte prosím na bezpečnost letového provozu, následky by mohly být nedozírné!

Lotyšsko se sice peklu hodně podobalo, ale vchod do toho skutečného se nacházel o osm set kilometrů dál na východ a trojice božích bojovníků potřebovala rychlý dopravní prostředek.
Hans našel v sutinách starou Ladu Nivu, ale ačkoliv Maeve rychle zjistila, že někdo ukradl kola i motor, nevadilo to. Edvin prostě kontaktoval Thrúðr, půjčil si dvě Freyjiny kočky s postrojkem a o chvíli později už v autě vstupovali do ruského vzdušného prostoru.
Pravda, posádka té osamělé Šilky na ně koukala poněkud podrážděně, ale blinkry fungovaly, kočky měly platnou technickou a pro všechno to záření a spad nebyl ve vzduchu velký provoz.

Když vane příhodný vítr, přilétají balony. Bezhlučně a zdánlivě neškodně visí nad krajinou jako stříbrné lampiony. Vojáci je sestřelují, může prý kvůli nim spadnout letadlo.
Splasklé balony rolníci nacházejí na polích. Přibližovat se k nim je zakázáno. Občas vybuchne nálož a někoho popálí, větší nebezpečí ale znamenají letáky, které balony přinášejí. Smrdí kriminálem. Stává se dokonce, že někomu leták podstrčí při domovní prohlídce. Vidíte, soudruzi?! Paktuje se s nepřítelem!
Alžběta čeká na mezi, otec jel povozem nález hlásit. Balon vypadá jako obludná medúza vyvržená na břeh. Zafouká vítr, medúza sebou zacuká a vyzvrátí několik papírů.
Jeden z nich Alžběta schová.

"Stalo se něco?"
"Proč?"
"Protože je tady lékař... co se tomu ptákovi stalo?"
"Střetl se s jiným poštovním holubem."
"Vypadá, jak kdyby ho někdo strčil do mlýnku na maso. To neznají nějakou bezpečnost letového provozu?"
"Bezpečnost... jak to myslíš?"
"Měli by dodržovat předem určenou výšku nebo by měli mít barevné čepičky podle kterých by si při střetu dali přednost."
"Skvělá myšlenka. Můžeš na tom začít pracovat."
"Jen se směj. Zprávu donesl?"
"No...."
"Cože? Tenhle kus sežvejkanýho papíru? Jak to mam asi přečíst?
"Ty si nějak poradíš, zlato."
"Já? Ne. Kašlu na to. Vycvičím orla. Ten každýho holuba sežere na potkání."

Vítr mi svištěl kolem obličeje, cuchal vlasy, vháněl slzy do očí.
Ještě že jsem si nevzala sukni. To by mi všichni koukali na kalhotky.
Mé rozjímání nad spodním prádlem vyrušil podivný zvuk. Letěla jsem zrovna nad lesem, když tu se proti mě vyřítila obrovská černá příšera!
“Do prdele!” zaklela jsem. Na poslední chvíli jsem se vyhnula srážce, ale jednou rukou jsem zavadila o vyčnívající větev. Zítra budu mít parádní modřinu.
“Ahoj!” prohodila vesele příšera, když mě míjela. V bližší vzdálenosti se z ní vyklubal docela hezký kluk v dlouhém plášti.
A pak že prý v Čechách existuje bezpečnost letového provozu.