DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

Lafety drkotaly po palubě. Betsy se otřásala v pravidelném rytmu výstřelů. Hustý dým ji halil do šedého závoje.
Tentokrát na každovečerní rituál dohlížel Sullivan sám. Věděl, že Frances strávila celou noc na marodce. Ráno se ani nesnažila předstírat, že si šla lehnout.
„Pal!“ zavelel pevně Milton. Dělo poskočilo. Koule však jen neškodně pročísla hladinu.
„Pal!“
Barkleyho družstvo nebylo o nic úspěšnější. Prázdný sud se jen výsměšně rozhoupal. Sullivan zamračeně sledoval hodinky. S poslední ranou je zlověstně zaklapl.
„Pánové, střílíte jak ponocní! Takhle z nás ta Slečinka nadělá fašírku! Znova!“
V očích osádek děl se objevil vzdor. První dělo odhodlaně zaburácelo.

Orel skalní přilétává, na pařáty pozor dává, Kormorán už stojí v dráze, startovat se chystá, tak kde to sakra zase vázne, zůstává však optimista. Pozor, Sokol letí kolem, po kolizi s jedním domem. Perutěmi mává víc, nastavuje větru líc. Už se zdálo, že to zvládne, že přistane hladce snad, letět bývá ale zrádné, poraněný Sokol spad.
Odklidit ho z dráhy rychle, další ptáci letí z dáli, holubi směr Praha - Michle, co to s poštou válí. A, už je tu Kormorán, dočkal se a vzlétá sám. Roztáhne ta křídla svoje jako dveře od vozu, však bezpečnost je důležitá při letovém provozu.

Z vnitřní strany dveří se ozvalo bubnování, jako by na ně zaútočilo rozzuřené krupobití.
Pak ztichlo.
"Už můžete, můj pane."
Patricij vstoupil. Ze stropu se k zemi snášely bílé kuličky.
"Říkám tomu stroj na vyrábění křupavé pochoutky z kukuřice," vysvětlil Leonardo. "Vítejte!"
Vetinari roztržitě přikývl. "A tohle je...?" zahloubal se do nákresů.
Z velkých břich čehosi - tlustých ptáků? - padaly oblé předměty.
"Létavci, kteří umí házet věci dolů."
"To by nešlo."
"Proč ne?"
"Ty věci," objasnil Vetinari, "by mohly někoho zranit."
"To mě nenapadlo. Ale lidé stejně budou létat! Pokrok se nedá zastavit."
"Nedá? Neříkejte!" pozvedl Patricij obočí v nelíčeném údivu.

Pět ráno, Terminál 2.
U odbavení se Sára třese nervozitou tak, že zmate i ostřílené zřízence kontroly, kteří takhle rozrušené vídají jen sebevražedné teroristy před akcí.
Sára pookřála.
"Kde jsou letadla??!!" čílí se u prosklené stěny.
"Ještě spí," odvětím.
Prý nikam neletíme. Naše letadlo je příliš malé. Chce větší, dvoupatrové... Vzala ho na milost, je růžové.
Na schůdcích do letadla si zkouší mávat jako celebrita. Tvářím se, že ke mně nepatří.
Při vzletu mi drtí ruku...
A po přistání začne tleskat.
Už vím, proč do letadla nepatří ostré a nebezpečné předměty.
Vyhledávání: Jak se dostanu z Milána do Prahy pěšky?

XFUABS Helldriver sebou škubla.
První důstojnice komandér Nishnarro zkontrolovala datafeed: "Kapitáne, vypadl hlavní pohon i antigrav. Padáme"
"Kapitán strojovně, co se to u Jetzaela děje!"
"Strojovna - pohon se přetížil, antigrav - netuším co s ním je - zkouším restart."
"Kapitán strojovně, tak sebou hoďte jinak je z nás za 40 sekund ponorka!"
"Kapitán posádce, připravte se na náraz. Derzi, inerciální tlumiče na maximum! Pilote, korigujte náš dopadový úhel přesunem hmotnosti, jaká je naše rychlost?"
"2600 pane!"
"Stíhačky, okamžitý start!"
Posádka reagovala jako perfektně seřízený stroj.
"Strojovna můstku - nic nepomáhá - vykoupeme se."
"Kapitán řízení palby - vypalte plasmou přímo vpřed na můj povel ... Teď!"

Zpíval mu.
Zpíval mu, i když přes burácení motoru sám sebe neslyšel a přes slzy a jimi zmáčené, pleskající slepence vlasů sotva rozeznával krajinu kolem nich.
Zpíval mu, i když věděl, že to zní jako křik krkavce s těžkou angínou.
Zpíval mu, i když se vysoko v mracích rozpršelo a on musel kromě řízení ještě chránit ten malý uzlíček před nápory ledového větru.
Zpíval mu, i když neznal slova. Jemu samému ukolébavky nezpíval nikdy nikdo.
Zpíval mu, i když už úplně ochraptěl.
Když letěli nad Bristolem, Harry konečně zavřel oči.
Hagrid mu povytáhl přikrývku a tiše, skoro neslyšně, zpíval dál.

„Vzdalas to.“
Ke kurýrce v začaděné hopodě si přisednul vysoký tmavovlasý démon.
„Vzalas kramle. Hele, ještě máš šanci, Racek dává dohromady novou jednotku...“
„Já ale práci mám,“ opáčila klidně Rezka.
„Pošťák?“ pohrdavě odfrknul, „To zvládne každý!“
„Zkus to.“
Zkušební zásilka byla objemná a těžká. Místo doručení nebylo daleko... vzdušnou čarou. Přes hory a doly.
Vran nebyl troškař. Vzal to zkratkou. Ze srázu. Chvíli letěl volným pádem, potom tvrdě dopadl.
Jednu nohu si zlomil natřikrát, druhou jenom nadvakrát. Taky si přerazil předloktí.
Žádný problém. Během chvilky se srostl.
Sádrový odlitek mopslíka, který se ukrýval v jednom z balíčků, takové možnosti neměl.

Byl to jeho první a poslední let.
Nejraději by vše zaspal, ale budily jej v pravidelných dávkách servírované bezpečnostní instruktáže. Snažil se soustředit, letušky však měly o číslo menší uniformy.
Nakonec se stejně – tanečky i tanečnice – ukázaly k ničemu.
Země zešedivěla, voda hořela a nebylo kde přistát. Panika ho znervózňovala, vyděšení lidé se chovali nedůstojně, jejich rysy trochu zdivočely. Vzduchem plachtila spousta nepřístojných slov. Nasadil sluchátka, zavrtal se do sedačky a ponořil do řízných tónů Nightwish. Když se probral, byl na palubě sám, motor nevrněl, palivo došlo, letěl.
Vznášel se v oblacích a přemýšlel, zda se přeci jen nebude nudit.

„Nade vše váží si Stvořitel daru, jímž nás povznesl – k obrazu svému! – nad anděly: naší i své svobody! Nebudeš pokoušet Boha svého, aniž jej svážeš do kozelce…“
Nejsou ale pak všechny naše žádosti neopatrné? Smíme si vůbec něco přát? Semele nás vždy nakonec nějaký bůh jako Semelé, nebohou milenku Jupiterovu a matku Dionýsovu, jež chtěla jen zakusit, co Héra? Srazí bleskem a sfoukne jak Héliova syna Faethóna, který otcovy koně, s nimiž vezl slunce na oblohu, rozparádil tak, až se mu splašili? Nechá seschnout do hlasu jak Apollónem nadbíhanou Sibyllu Kúmskou? Je i modlitba jenom další z řady poznaných nutností?

"Nesu kvadruptéru," pravil kolega. "Moji. Jestli něco kecneš mým dětem, máme po pokusu. Uděláme si kachnu v krabici."
"Tu, co prolétá krabicí zavěšenou na siloměru a my máme říct, jestli siloměr ukáže víc, míň anebo stejně?"
"Jo. Spočítáme a ukážeme. Ideální."
"Umíš s tím lítat? Trefíš krabici?"
"Naučím se to."
"Půjdeme ven, sklo v knihovně nám dvakrát za týden nevymění."
Vrtule kvadruptéry se roztočily, ale nevzlétla.
"Ona nefunguje?"
Kolega vytáhl brýle a dlouze si vrtulník prohlížel.
"Je tam da Vinciho pojistka. I když si myslím, že to není schválně. Nasadit dvě vrtule dobře a dvě vzhůru nohama je spíš lemplovství."