Červený trpaslík

Kolem posádky Červeného trpaslíka se plížila skupinka mimozemských predátorů.

"Všichni tu umřeme!" začínal panikařit Lister.

Rimmer se ušklíbl. "Měl by ses uklidnit, Listy. Vycítí, že se bojíš a je po tobě! To nám, mrtvým, nehrozí."

"Právě naopak, pane! Musíme zachovat paniku! Tito tvorové žerou pouze mršiny. Pokud z vás ucítí adrenalin nechají vás být!"

"Přestat panikařit? Ani mě nenapadne! Víte, co můžou drápy udělat novýmu obleku?"

"Poslyš Krytone," ozval se z ničeho nic nervózní Rimmer. "Říkal jsi, že skočí po těch, co neprokážou, že jsou naživu?"

Ten den překonal Arnold Rimmer rekord ve sprintu, alespoň co se mrtvé kategorie týče.

Kryton si spokojeně prohlédl obrovský koš napěchovaný čerstvě vypraným prádlem. Všechno zde bylo naprosto dokonalé. Od stěží uvěřitelné špíny, která díky supersilnému prášku beze zbytku zmizela, přes aviváž vonící po šeříku, až po pračku, která byla tak zábavnou společnicí, že se Kryton téměř po celou dobu pracího cyklu nepřestal smát.
Když si koš položil pod šňůry zavěšené právě tak vysoko, aby na ně nejlépe dosáhl, shýbl se k malému plastovému kbelíku pro kolíček. Jenže ten nikde!
Vysvětlení se ukázalo záhy, když si Kryton přečetl nejnovější oznámení – ke hře Lepší než život se právě připojil uživatel využívající přezdívku Kontraadmirál generálporučík Rimmer.

Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka zahynula v důsledku úniku radiace. Jediní, kdo přežili, jsou třetí technik David Lister, který byl v době neštěstí uzavřený ve stázové komoře, a jeho březí kočka, jejíž potomci se během statisíců let vyvinuli v inteligentní formu života. Po třech milionech let strávených ve stázi je Lister pouze ve společnosti tvora vyvinutého z jeho kočky a Arnolda Rimmera, holografické simulace jeho mrtvého nadřízeného.
Za dobu putování vesmírem jsme se stali svědky mnohých pozoruhodných jevů a poznali různé formy života. Nicméně spousta věcí pro nás nadále zůstává záhadou, například logika pravidel kriketu.

"Pánové, právě se chystám rozlousknout největší záhadu vesmíru."
"Myslíte, kam se ztrácejí liché ponožky, pane?"
"Ne, to rozhodně ne, ty nepovedená kondomová hlavo!"
"Já vím, já vím, jaktože někoho tak ošklivého nepopravili za hanobení lidské rasy!"
Rimmer vyslal směrem ke Kocourovi velmi neslušné gesto.
Lister zakroutil hlavou a s vysmátým výrazem se otočil od svého pultu: "jsou to ti tvoji mimozemšťané, žejo?"
"Nejsou to moji mimozemšťané," opáčil Rimmer, "ale je dost možné, že je pojmenují po jejich objeviteli - po mě."
"Ty jsi fakt kosmopako," vydechl Lister a obrátil se k zpět. Zahlédl něco na radaru.
Kabinu Kosmiku zalilo ostré světlo.

Vrstva pudru nedokáže skrýt perličky potu na čele.
Odkašlání.
"Tuto misi považujeme za velmi úspěšnou. Samozřejmě nastolila řadu otázek," diplomaticky odrecitoval vědec.
"Je pravda, že došlo k podivnému nálezu blíže neidentifikovatelného a vysoce toxického objektu u vaší sondy?" štěkne nekompromisní novinář.
"Ano."
"Jak si to vysvětlujete?"
"Já...," polkne a napije se vody, "podívejte, je příliš brzy... Hergot, chlapi, já prostě nevím. Jedna ze záhad vesmíru. Nevíme, co to je, ani jestli nebyla blbost to dovézt na Zemi," skloní hlavu.
*

"Pane Listere. Už o tom odmítám diskutovat. Vaše... říkejme tomu ponožky neprodleně opustí tuto loď, jinak tady už nehnu ani prstem!"

"Přemýšlel jsi někdy nad tím proč tu vlastně jsme?" zeptal se Lister zatímco ležel na posteli a upíjel pivo. "Teda nemyslím, proč jsme tady na lodi, myslím, proč existujeme, co je náš účel? Pokud máme všichni osud, co musíme naplnit, tak co se stane, když umřu než to stihnu? A pokud je nějakej bůh, stvořil každýho z nás? Anebo se kouknul na zemi a řek si: "No to jsem to pěkně zvoral. Však ono se to nějak vyvrbí samo."?"

"To jsou velmi hezké otázky," řekl mechanický hlas. "Ale myslím, že by sis měl položit jen jednu. Nedal by sis toust?"

Vzpomínal, jak si s Listerem hrál na vykradače skříněk mrtvých členů posádky.

„Otevři tuhle.“

„Klidně. A hele… truhlička. Ty jí neotevřeš?“

Vysvětlil mu, že to udělá jindy.

Objevil ji až nyní, jako by tam na něj čekala. Sama se otevřela a začaly se dít věci.

„Kryťáku, koukni. Rimmer se klaní automatu na sušenky. Co ho to bere?"

Android zjistil, že holovirus z truhličky způsoboval poblouznění. Ze svého hostitele dokázal udělat profesionálního svůdce.

„Řeknete mu to, pane?"

„Blázníš? Počkám si, až ten idiot pozve na rande všechen nábytek na Trpaslíkovi. Měř čas, Kryťáku."

Vyrazil hledat Kocoura, aby o tu srandu nepřišel.

"Velká rada se dohodne, co s vámi uděláme."
"Plně uznáváme vaši nadvládu," preventivně kapituloval Rimmer. Potřetí během deseti minut.
"Zlato," mrkl Lister na dozorkyni, "určitě nebude tak zle," svůdně zamrkal.
"Máte tik v oku, pane?" zeptal se ustaraně Kryton.
"Možná bychom to mohli vyřešit ve dvou, co, puso," usmál se Lister.
"Výborně, teď nás budou ještě mučit," zaúpěl Rimmer.
"Pane, mohl by to být příznak mrtvice, podívejte na ten pokřivený úsměv!"
Dozorkyně mlčky odešla.

"Pane, vypadá to na past meziplanetární aliance. Jeden na mě zkoušel klasickou roli okouzlujícího idiota. Jenže to přehnal - takovej blbec nikdo být nemůže. Musíme je pustit."

Lister seděl s nohama na stole a četl si. Tedy, rád by si četl, kdyby ho Kocour každou chvíli neotravoval.

"Co děláš, opičáku?"

"Čtu si. Stejně jako jsem si četl, když ses mě ptal před pěti minutama."

"Co budeme dělat my?"

"My nebudeme dělat nic, čtu si sám. Jestli se nudíš, jdi otravovat někoho jinýho!"

"A to se mám jít bavit s tím dutohlavem? Nebo s tím, co má hlavu jako po demolici?"

Lister otráveně zavřel knihu, když si všiml baterky na stole.

O chvilku později Kocour pronásledoval světýlko na zdi a Lister se bavil natolik, že na knihu zapomněl.

„Kde může být?“ strachuje se hlava #1. „Když se takhle zdržel naposledy, vrátil se s úplně seškvařenými obvody.“
„Máš takovou starost jenom proto, že si děláš zálusk na místo hlavní hlavy,“ zavrčí hlava #2.
„Jak zálusk?!“ ohradí se hlava #1 „Jsem na řadě!“
„Na řadě je hlava #3!“
Jmenovaná hlava se ale jen zašklebí a zaskučí.
„Dobře víš, že hlava #3 má androidní motolici,“ namítne hlava #1.
„A to se Ti náramně hodí!“ hádá se hlava #2.
Pak se náhle objeví jejich majitel. Vypadá ale úplně jinak…
„Stala se ta nejkrásnější věc. Našli jsme stroj, co ze mě udělal člověka!“