Červený trpaslík

Na Červeném trpaslíku probíhalo nudné odpoledne. Rimmer si četl, Kryton umýval nádobí a Kocour se ládoval rybou, když se zevnitř lodi ozvalo hrůzostrašné skřípání.

Kryton leknutím upustil talíř a Kocourovi málem zaskočilo.

"Co to je?" vykřikl Rimmer.

"Možná je to únavou materiálu," hádal Kryton. "Vzpomeňte si, jak je tahle loď stará!"

"Rozpadá se loď?!" vyděsil se Kocour. "To se mi zmuchlají obleky!"

Než ale panika stihla zajít moc daleko, hluk ustal.

"O čem se tu bavíte?" zeptal se Lister, který vešel do místnosti.

"Ty sis nevšiml toho skřípání?"

"Skřípání?" podivil se Lister. "Přes hraní na kytaru jsem to asi neslyšel."

Bylo po večeři, což znamenalo, že… Kocour stiskl knoflík a místností se rozezněly Hammondovy varhany.
„Koukej ten zatracenej kravál vypnout nebo příště místo kapesníku použiju tvoje sako!“ vyštěkl podrážděně Lister.
„Sáhni na ně a vyškubu ti ty tvoje plesnivý dredy!“ vyprskl Kocour.
Kryton vypnul přehrávač.
„Co děláš, ty rezatá popelnice? Já už to Opičákovo krkání nemůžu poslouchat!“
„Tak abyste věděl, vy natvrdlý organoide, pravidelně se natírám antikorozivním lakem!“
„Jo, a potom to tu vždycky půl dne smrdí jak na benzínce!“
Lister si zoufale sevřel hlavu do dlaní. „Přísahám, že až odsud vylezem, tak to za tu karanténu Rimmerovi pořádně osolím.“

"Viděl jsi to?" otázal se Rimmer vstupujíc do kajuty.
"Co?" probral se Lister z četby.
"No toho zablešence. Kocoura! Běhá chodbou, prská a zuby trhá knížku."
"Jo ták, to neřeš," odvětil Lister. "Říkal jsem mu, že kdysi kočky na Zemi chytaly všechno možný, třeba i pavouky, tak to chtěl vyzkoušet."
"A proč tedy likviduje knížku?" zbystřil Rimmer.
"No žádnej hmyz tu přece není, tak jsem myslel, že když se knížka jmenuje PAVOUK, mohlo by to stačit.
"Tys mu dal moji učebnici Poměrně Aktuální Vysvětlení Obecných Úkazů Kosmu?!" zděsil se Rimmer.

A tak Rimmer druhý den popadesáté neudělal zkoušky z astronavigace.

Zažíval dosud nepoznaný pocit. Tíseň. Úzkost. Paniku.

Kapitánský můstek už nepáchl potem, byl cítit jinou vůní. Šampónem.

Na ubikacích se objevovaly kusy látek v různých pozicích, někdy jako dekorace, jindy závěs.

Nic nebylo na svém místě. Všechno bylo jinak! Co má být tohle za pořádek?

Konzervy se přesouvaly. Podprsenky ležely v chladicím boxu. Vesmírnou lodí rezonovalo klapání ženských bot.

Už nebyl jen on, pan Lister, pan Rimmer a pan Kocour. Teď tu měli nezvaného hosta, oplývajícího všemi těmi podivně ducatými částmi. Kryton spolkl hořkou pachuť v ústech a srazil paty k sobě.

„Ať se vám u nás líbí, slečno Kochanská.“

„Fujtajbl!“ zašklebil se Rimmer poté, co poprskal celý bar koktejlem, který by podle chuti mohl z fleku figurovat na seznamu zakázaných chemických zbraní „Co to je?!“
„To je můj vlastní recept - Pavouk,“ ohradil se Lister, který tu pekelnou směs popíjel bez mrknutí oka.
„Tak teď už je mi jasné, z čeho to děláš...“
„To ne,“ bránil se Lister. „To je zkratka – Pivo, Absint, Vodka, Okena, Urea a Kari.“
„Urea?“ zděsil se Rimmer. „Ve kterém rauši tě napadlo dávat do koktejlů močovinu?“
„Původně tam měl bejt cukr,“ přiznal Lister, „ale nemoh jsem ho najít, a tak jsem si říkal ,bílej prášek‘...“

"Co to do kosmu je?" nadával Rimmer a zhnuseně se díval na transparent, který podle všeho vytvořil někdo tak, aby napodobil co nejvěrněji jeho písmo.
"To je tvůj výtvor, Dutohlave," usmíval se Lister. "Tvoje pacifistické, všeho vzteku zbavené já napsalo tuhle nádheru."
"Ale... vždyť tam stojí K.L.I.T.O.R.I.S.! Ani ho neumím najít, proč bych bojoval za jeho práva?" Rimmer brunátněl a nozdry dostávaly podobu dvou majestátních vítězných oblouků.
"Taky jsem se divil. A přitom jediná zkratka, která se ti kdy bude hodit, je P.A.V.O.U.K. - pitomý, arogantní, vesmírný... učiněný kosmopako."

Cizí očí sledovaly nezvyklou scénu.

„Co dělá ten dutohlav?“

„Pokouší se cvičit.“

„Fakt? Já myslel, že mele z posledního.“

Jejich holografický rádoby důstojník se kroutil, jako by jeho střeva tančila čardáš a žaludek je dirigoval. Nedalo se poznat, jestli jásá nebo trpí.

„Proč to dělá?“

„Víš, kocoure, to je takovej jeho rituál. Myslí si, že pak bude odolnější nebo tak nějak.“

„Fakt? A to zabírá?“

„Ne, ale von si to myslí.“

Rimmer skončil válečný tanec. Netušil, že ho pozorují. „Výborně, Rimmsy!“ Pohladil si paži odshora dolů. „Nádherný periferní bicáček! Dobrá práce!“

Holly by v tu chvíli nejraději prorazil hlavou obrazovku.

"Raz a dva, raz a dva, uf, uf, uf, uf!"
"Rimmere, víš, že hologram svalovou hmotu nabrat nedokáže, že jo?"
"Náhodou, abys věděl, Listere, za týden jsem na bicáčcích nabral centimetr na každé straně!
"Myslíš na těch suši špejlích?"
"Moje bicáčky jsou PERIFERNÍ! Nevidí je každý trouba jako ty!"
"Myslíš... externí?"
"Myslí neviditelný, stejně jako někdo, kdo si v 25. století oblíkne tohle!"
"Jdu pryč! Vy mé strasti zneuznaného sportovce nikdy nepochopíte!"
"Až ty tvoje periferní bicáčky potkáme, dáme vědět, že se ti po nich stýská!"
"A nezapomeň vyhlásit pátrání taky po svým vkusu, v těch legínách vypadáš hrozně!"

"Maaaaagoooor!"

„Co to je?“ podivil se Kocour zelené tekutině v Listerově půllitru.
„Absint. Chceš ochutnat?“
„Co v tom je?“
„Alkohol, pelyněk, …“
„Pelyněk? Paráda! Pták, co žere ryby, určitě chutná jako ryba a pták dohromady!“
„To je pelikán. Pelyněk je bylina.“
„Rybožravá bylina? Stejně to zkusím!“
Kocour si nalil plnou sklenku.
„Měl bych tě varovat…“ začal Lister.
„Tak hele, opičáku, já okusoval kytky, když ty jsi ještě tvrdnul ve stázi!“ naježil se Kocour a kopl do sebe všechno naráz. Po chvíli vytřeštěného zírání se s šíleným řevem vyřítil z místnosti.
„Pokecal jsi mu oblek?“ zeptal se Rimmer, skrz něhož ve dveřích proběhl.

Vždy chrabrý a čestný,
o tom pochyb není,
společností uznávaný a vážený,
takový jest on,
Arnold J. Rimmer,
morální chameleon.

(a teď vážně)

Zradil by klidně i nejlepšího přítele,
bude vám lichotit, upřímně, vesele,
však pomoc od něho nečekejte,
a kdo můžete, utíkejte.

Občas i jeho zahryzne svědomí,
že má své mouchy,
to on moc dobře ví
a že realita je občas dosti jiná
a i u něj projeví se morální kocovina.
Však i přesto statečně se s osudem bije,
libůstky a slabosti před ostatními kryje
a až spatříte ho, poznáte ho nepochybně,
na tričku svém má obrázek podobný rybě.