Téma č. 00 - Došly kolíčky

Zaria presented one of her potions to sheikh Zahabia, who scrutinized it with interest.
"It's good we got you here. You were wasted at amir Farouq's," he said kindly.
She inclined her head politely.
"Thank you, sheikh. I like to learn from master Mawhub. And one day soon you - or he - might have me pegged for promotion."
She smiled thinly.
"The pecking order at amir's 'court' was sadly devoid of pegs, when it came to magic..."
Open ambition in a woman was not common in these parts.
"What would you want to be promoted to?" he decided to humor her.

Když zafouká od jihozápadu a vzduch se zavlní příslibem budoucího léta, když ráno oschne rosa a vysoko nad útesy utíkají obláčky, tehdy je ten čas. U jižní zdi, dopoledne na sluníčku, večer ve stínu, voní v nejmagičtější harmonii poslední jabloňové květy, šeřík i právě rozpuknuvší pivoňky. Voda v neckách, nabraná z vodopádu, je ještě cítit sněhem. Dokonalý den na dokonalý osobní rituál.
Elrond naposledy vyždímal pyžamo a znalecky ho vyklepal, aby ho mohl pověsit přesně za švy. Po paměti sáhl do košíku, zavěšeného na šňůře na háčku, a nahmátl prázdno.
Zaklel by, ale protože byl milujícím otcem, jen si povzdechl.

Otázek bylo mnoho.
Tahle generace vyrostla "na pochodu", v režimu věčného stěhování.
Zákon jim dodával na civilizovanosti.
Teď se ale měli usadit a založit města.
Bylo potřeba provést jisté změny.
Bývalému zvědovi, nyní neohroženému dobyvateli, z dotazů lidu už drnčely uši.
Nakonec se vydal za jediným, kdo mu mohl v odpovědích pomoci.
"Bratře, ty jsi techničtější typ, než já.." začal. "Pověz mi, pamatuješ ještě... v Egyptě..."
Nejvěrnější pozvedl obočí v údivu nad náhlou nevýřečností velitele.
"...tam taky nebyly stany... kolíky... tam se přece nechodilo 'za tábor'."
Chápající uchechtnutí přešlo v přemýšlivý hlas.
"Měli bychom požádat Hospodina o předpis na latríny."

Varování ministerstva kouzel:
Účast na DMD způsobuje ztrátu měsíce dubna, odkládání důležitých(a všech ostatních) povinností na jiné měsíce a roky...

Pokud hledáte kolíčky(a zbylá slova) tak nejsou, protože došly :)

Risa took a deep breath and tried to calm down.
Just couple more meters...
The deep abyss below her shouldn’t be important.
Free climbing is completely safe.
Not.
Now she would be happy to have a single hex to stick into the rock and rest. Heck, even a wooden peg would do...
She had nothing.
I‘m not THAT tired...
One step, another one...
She slipped.
The deep abyss below...
She didn’t even scream.

Bam!
The gym shook, as a portal opened and someone slammed into the mattress.
“Osprey?”
“What? This one’s certified!”
Risa finally got the hang on the portals.

Kryton si spokojeně prohlédl obrovský koš napěchovaný čerstvě vypraným prádlem. Všechno zde bylo naprosto dokonalé. Od stěží uvěřitelné špíny, která díky supersilnému prášku beze zbytku zmizela, přes aviváž vonící po šeříku, až po pračku, která byla tak zábavnou společnicí, že se Kryton téměř po celou dobu pracího cyklu nepřestal smát.
Když si koš položil pod šňůry zavěšené právě tak vysoko, aby na ně nejlépe dosáhl, shýbl se k malému plastovému kbelíku pro kolíček. Jenže ten nikde!
Vysvětlení se ukázalo záhy, když si Kryton přečetl nejnovější oznámení – ke hře Lepší než život se právě připojil uživatel využívající přezdívku Kontraadmirál generálporučík Rimmer.

Virem F.U.J., který se v tuzemsku poprvé objevil minulý měsíc, se nakazilo již přes tisíc lidí. Vědci v nové studii popisují, jak virus napadá čichové buňky a nutí je vysílat do mozku neadekvátní signály. Přestože samotná nákaza není pro člověka fatální, vyžádala si nepřímo již několik desítek obětí. Pacienti si stěžují na odporný zápach a následné deprese, dochází ke konfliktům neinformovaných nakažených s okolím. Nejpoužívanější ochranou je zabránění nádechů i výdechů nosem, což ale způsobilo kromě jiného několik případů dušení potravou.

Nyní vám přinášíme aktuální zprávu z brífinku krizového štábu k situaci v zásobování ochrannými pomůckami: "Došly kolíčky!"

"Šarlatová Vložka pro Plesnivou Ponožku, kolíčky došly, opakuji, kolíčky došly, přepínám."

Na radiové lince se na chvíli rozhostilo ticho.

"Plesnivá Ponožka pro Šarlatovou Vložku, cože? Němci přesunuli do Amiens eskadru vzducholodí? Přepínám."
"Šarlatová Vložka pro Plesnivou Ponožku, cože? Ne, Němci přivezli do Amiens munici pro osmaosmdesátky Flak, přepínám."
"Plesnivá Ponožka pro Šarlatovou Vložku, to je ale kyblíčky přišly, opakuji, kyblíčky přišly, přepínám."

Do nastalého ticha se vložil třetí hlas.
.
"Já to uš nemůšu poslouchat, kyblíčky by byly patnásticentimetrové Feldhaubitze. Šarlatofá Floška má recht, je to munice pro Acht-Acht."

Následné ticho bylo velice, velice rozpačité.

"Ah, fick mich..."
"HANS, DU DUMMKOPF!!!"

Unavený Němec odložil propocenou košili na opěradlo. Zas už by ho nadřízení uhnali. Představoval si, že dosedne na pohovku, natáhne nohy, ale kdepak. Šlápl do hromady dřevěných kostiček. „Himlhergot! Toho kluka roztrhnu!“

Ital byl, nečekaně, ponořený do jídla. Část špaget přilepených na obličeji, zbytek lezl z rozesmáté pusy.
„Feliciano… takhle to nejde! Nejsi ve vězení, pracovat můžeš. Mohl bys zítra alespoň pověsit prádlo? Kolíčky jsou v tom kbelíčku u dveří.“

Vrátil se před setměním. Kusy šatstva kdosi přílepil náplastmi k prádelní šňůře. Německo bolestně zavyl a vkročil do domu. Itálie ležel na posteli obtočený kolíčkovým hadem. Jeho děťátko vypadalo spokojeně.

„Nebyly…! Nesehnal jsem je! Ty kolíčky na nos neměly.“ volal zadýchaně Kryštof a sestupoval dolů po útesu.

Co teď? Po chvíli úvah jsme se rozhodli, že to zkusíme znova a opět bez vybavení.

Hukot se rozlil do uší, jak jsme skočili do mokré modře pod námi. Plaval jsem rychle dolů k tmavé mase skaliska, kterou při přílivu bičoval příboj a která vytvářela světlejší kruhový otvor. Azurový kruh nebyl velký, ale vplaval jsem do něj a octl se v nevelké jeskyni poseté hroty stalaktitů. Dole na dně byl jemný písek. Udělal jsem vítězné gesto směrem ke kamarádovi – konečně, dokázali jsme to!