Červený trpaslík

Poznámka: Druhé drabble na tohle téma, tudíž nesoutěžní.
_________________________________________
„Kde se TO tady vzalo?“ zakřičel zděšeně Lister.
„Já nevím, pane,“ odvětil Kryton.
„Já to zničil, Krytone!“
„Nedal by si někdo toust?“ ozval se toustovač.
Lister jen stěží potlačil nutkání odpovědět.
„Pochybuju, že se složil a přišel sám.“
„To je velmi nepravděpodobné, pane.“
„Palačinku?“
„Jdu pro kladivo!“
„Ne, počkejte, pane. Stačí ho vypojit ze zásuvky. Tak a je to.“
„Už vím, vafle!“
„Krytone, ono to nechcíplo!“
„To vidím, pane.“
„Jdu pro kladivo!“
„P-pane-“
Pozdě. Lister se rozmáchl a udeřil. Toustovač uhnul. A znovu. A zase.
„To je... nezničitelný,“ vydechl Lister, „Zabil jsem to, ale ono se to vrátilo… jako terminátor.“

Před křemíkovým peklem čekala dlouhá fronta duší různých elektrických přístrojů. Mnozí z nich se nyní zalekli, když viděli kotle s vařící kávou a obří magnetické cívky, ale na lítost už bylo pozdě. Od obyčejných podělaných křápů po krvelačná monstra, která se vymkla lidem zpod kotroly, měli všichni přítomní pobyt tam dole jistý.
Náhle se na recepci strhl povyk, když se pavoukovitý bot pokusil utéct. Marně. Porušil všechny tři Zákony - a i bez prohřešků proti lidstvu porušil půlku přikázání Elektronické bible. Stráže ho s chutí provlekli Bránou.
„A to si propříště pamatuj, 'Nepoužiješ součástky stvořitele svého'!“ volal za ním znechuceně dveřník.

Poznámka: a) a b) jsem nepočítala jako slova. Jestli jsem měla, tak se omlouvám.
…téměř se mi zdá, že můj sexuální apetýt roste v přímé úměře s mým věkem.
Dnes ráno jsem si znepokojeně uvědomil, že jste patrně poslední bytost v dojezdové vzdálenosti, která:
a) se mnou ještě nespala
b) není můj příbuzný
Tímto se na Vás obracím s oficiální nabídkou nejlepšího sexu ve vesmíru, kterou, jak doufám, přijmete s radostným očekáváním.
S pozdravem
Jack Harkness
42. května 3000012
„Poslední?“ zasyčel Rimmer a zmačkal dopis do kuličky.
Lister a Kocour zašoupali nohama.
„No… však víš…"
„Samota je těžká…“
Rimmer si hlasitě odfrkl a v duchu doufal, že ten úchylák nebude dělat narážky na jeho tvrdé světlo.

Skoro všechny lavice v kostele již byly obsazené. Nejstarší ministrant oběhl zkontrolovat, jestli někde něco nechybí. Spokojeně konstatoval, že je všechno v pořádku. Přejel pohledem řady věřících. Dneska se sešlo obzvlášť hodně lidí. Pak se zachmuřil. Co když zase přijdou ti blázni, kterým se minule marně snažil vysvětlit pojem „tisková chyba“? Ale ne, vždyť už je stejně čas začít mši. Vyrazil rychlým krokem k sakristii.
Brána za jeho zády zaskřípěla.
Neohlížej se. Neohlížej se!
Ohlédl se. Bezmocně si povzdechl. Dovnitř vkroužila několika půvabnými piruetkami paní Rimmerová následována svým manželem. Jediní Vířiví adventisté sedmého dne na světě byli připraveni k bohoslužbě.

 
Téma: Zprava dobrý
 
Proplétala se temnými zákoutími vesmíru. Žvýkala planety a vyplivovala rozdrcené drobty mrtvých civilizací. Bytosti umíraly pod jejím dotekem a ona je bez milosti odevzdávala do spárů věčné temnoty. Byla děsivým přízrakem z okraje kolektivního nevědomí. Jen myšlenka na ni vyvolávala smrtící hrůzu (a proto ji vlastně nikdo neznal).
 
Teď se blížila. Pomalu a krutě. Přilétala a v jejích stopách šla smrt.
 
Zahlédla kosmickou loď. Kdyby byla znala úsměv, radostně by se ušklíbla. Vstoupila a rozhlédla se.
 
„Zprava dobrý,“ zadíval se Kocour zálibně do zrcadla. „Zleva ještě lepší!“
 
Z čiré radosti předvedl oslavný taneček po místnosti. Vraždící entita v hrůze prchla.