Křesťanství

Prohlášením Svaté stolice ze 3. srpna 1900 bylo uctívání této relikvie (i psaní o ní) zakázáno pod trestem exkomunikace. Prý vzbuzuje neuctivou zvědavost. Svátek byl zrušen.
Panna Marie ji předala Magdaléně. Anděl Karlovi Velikému. Během sacco di Roma zmizela. Zázračně objevena, nikdo nedokázal schránku otevřít, pouze neposkvrněná dívenka.
Theologové se tázali, zdali její přítomnost poněkud neprotiřečí theologii Ježíšova vzkříšení. Nevystoupil na nebesa celý? Inocenc III.: „Ví Bůh!“ Francisco Suarez, španělský jezuita: „Mohla mu dorůst!“ Vatikánský knihovník Leo Allatius: „Stala se prstencem Saturnovým“. V roce 1983 zbývala jediná Ježíškova předkožka v italské Kalkatě, kterou prý knězi ukradli z krabice pod postelí.

"Ježíš je živý a touží se vás dotknout."
„Tie dotyky su tak silne, ze ich citit aj doma, pri obrazovke, vdaka Ti Pane, HALELUJAH!"
„hned kostrč přestala bolet ... brečela jsem, jak se mě Pán Ježíš mocně dotýkal, modlitba s Ježíšovou krví byla úplně silná, … prostě tolik síly a moci a to ještě nejsem na konci videa.“
…
„Povídal, že se mne jeho rukama dotýká Ježíš, bylo mi divný, že zrovna tam, ale …“
…
Když je jeden vševědoucí, tak se mu občas vybavují záblesky předzvědění věcí budoucích. Snad proto tehdy v zahradě zpanikařil, zvolal „Noli me tangere" a "nejsem žádný masér!“ a utekl.

U náhrobního kamene v boční kapli hlouček žen. Epidemie před lety byla ještě v paměti, nebylo záhodno nic podceňovat.
Šumot modliteb zněl kostelem. „Svatá Marie … horečka … peníze … zimnice … matko Boží … hodně zákazníků … svatá Parthenopé … ochraňuj … za nás hříšné … průjem … svatý Januárie …. všechno propil …“
„Je tu nová deska!“ všimla si jedna. Šumění ustalo.
„Zadal ji biskup,“ informovala manželka notáře, která uměla trochu číst.
„Co tam je?“ zajímají se všechny. „Nevím, je to latinsky … je tu napsáno „Parthenopé“ ...“
„Pan biskup je moudrý … ocenil pomoc naší svaté a dobré sirény … bez ní bychom tehdy ten mor nepřežili.“
Spokojené přikyvování. Šumění se opět rozeznělo.

Vyšel z poustevny. Nejprve tančící dívka. Naznačil kříž; změnila se v nymfu … další kříž … nevěstka („Milenče!“) …kříž … ošetřovatelka („Manželi!“) … zaříkávačka … roztrojí se … nakonec opice. (Tak to bychom měli.)

Malý zlomený muž, mrzák, ještě chlapec, ubohý odsouzenec … jakmile se k němu se soucitem sehne, změní se v obra, piráta, kovového muže s hliněnýma nohama, majícího bič, metajícího oheň … Použije jméno Kristovo; bojovník mizí.

Hostinský, orosený džbán … (pivo jsem neměl, ani nepamatuju ….) „Apage!“

Císařův posel: „Budeš umučen!“ … „Ne, děkuji.“ (Lákavé, ale takto ne.)

Akefalos, okřídlený muž, náměsíčný blázen, elegán, obludy, ježci, tančící medvěd, minotaurus … (Jako obvykle.) „Znám vás, jste přízraky.“ Unikl.

Rodiče, věrný pes: „Vrať se domů!“ … (ale …) … kostlivec, hrobař, mrtvola, nekromant, létající lebka … „Ale vy jste přece mrtví!“ (A já - zde na poušti – ostatně téměř také.)

Stráže: „Obětuj císařovu geniovi!“ … „Nikdy!“

Dvě ženy, jako dvojčata, jedna s kraví a druhá s kočičí hlavou … „Modly!“

Poutníci odjinud s batůžky … „V době pokušení turisty nepřijímám!“

„Jsem, který jsem,“ oslovil ho ohnivý keř. Přichází královna žen, Panna Marie, spolu s Janem z Pathmu. Alexandrijský patriarcha mu klade mitru k nohám … Postřehl oči hada. “Ďáble, ty podvodníku!“ Jsou pryč.

Zcela nahé chlupaté stvoření … (???; ale to je přece kolega, poustevník apa Onufrios!) „Buď zdráv, ctihodný starče!“

Nefungují svůdné pohledy, už vás nebaví vlnit pozadím? Je vám přidělený prelát nebo mnich v tomto ohledu dřevem? Už vás nebaví být neustále kropena svěcenou vodou, protože to nedělá dobře pleti? Nabízíme zaručeně účinné, jistější metody pokoušení. Navštivte rekvalifikační kurz "Z Magdalény Dobromilou". Naučíme vás vařit chutná, kalorická postní jídla a vytvářet lahodná menu o mnoha chodech. Vaše věroučná zdůvodnění toho, co není maso, budou nepřekonatelná. Holoubci na vašich krmítkách rychle ztuční. Naše absolventky vaří v nejlepších klášterech a na katolických fakultách po celém světě.
Pamatujte: "Těsná je brána a úzká je cesta", a u nebeské brány si pořídili váhu.

„Promiňte, zdá se, že byste potřeboval pomoct.“
„Co se do mě navážíš?“
„Nenavážím se, já jen, že jste patrně sklouzl do bažiny a nemůžete ven.“
„To je moje věc.“
„To samozřejmě je. Já jen že mohu pomoci. Nic od vás nežádám, jen vás vytáhnu.“
„Nestarej se.“
„Vážně vás nechci obtěžovat, jen vám pomoct. Pak hned půjdu.“
„Ne, já nic nepotřebuju.“
„Ale vždyť se pořád propadáte! Za chvíli se utopíte!“
„Řekl jsem, že si poradim.“
„Ale jak?“
„Nemontuj se do mě!“
„A proč nechcete pomoct? Já vážně nic nechci, přísahám! Jen natáhněte ruku.“
„Nerozuměls? Poradím si. A přestaň mě laskavě obtěžovat!“

Vyšplháš na Mount Everest. I Mont Blanc by stačil, ale Sněžku zvládneš určitě. Budeš prezidentem nebo aspoň získáš svůj sloupek v novinách. Proslavíš se. Objevíš lék na rakovinu, chudobu a lenost. Naučíš se latinsky. Řecky. Hebrejsky. Francouzsky. Svahilsky, Hindsky, Afrikánsky, Brazilsky, Dominikánsky... Porozumíš všem kulturám i lidem ve vesmíru. Pochopíš, co nikdo před tebou nepochopil. Poznáš lidské myšlení. Naučíš se létat. Zažehneš pochodeň. Změníš svět.
Opravdu? Já jen – kdybys to všechno náhodou nestihl než pomine tvé mládí, mám pro tebe výzvu skromnější, téměř nehodnou tvého zápalu: pronikneš do svého nitra a zjistíš, kdo vlastně jsi a proč jsi sem přišel.