Avatar: The Legend of Korra

Jeho první reakce bylo utéct zadem a nechat herce, ať se s tím nějak poperou. Bylo jedno, že válka už dávno skončila - policie na představení nevěštila nic dobrého.
Dupnutí, a před dveřmi vyrostla hliněná zeď. Byl v pasti.
Velitelka se rozvalila v první řadě, z kapsy vytáhla balíček ohnivých křupek, a důrazně pokynula rukou. “Pokračujte…”
Zvládli sotva deset řádku, něž je zastavila.
“Hrajete to moc při zemi. Z prince Zuka by ty pubertální emoce měly odkapávat.”
“A vy jste jeho veličenstvo někdy viděla ?” zeptal se nervózně jeden z herců.
“To zrovna ne,” usmála se kapitánka Beifong: “ale jsem docela odborník.”

Ale co když…”
Katara si povzdechla. Všechny děti v jednou chvíli došli do toho období, kdy se bez přestání ptaly. S vlastními to zažila třikrát. A tohle byla navíc Avatar. Samozřejmě měla otázky.
To neznamenalo, že už z nich Kataru nebrněla hlava.
Klekla si před Korru.
“Poslouchej.” Korra se zatvářila tak soustředěně, jak jen čtyřleté dítě dokáže. “Když něco nebudeš vědět, budou při tobě všichni Avataři, co žili před tebou. Nikdy nebudeš sama.”

Nemohla vědět, co se stane za pár let. Stejně se Kořře chtělo trochu smát, když se její předchozí životy rozplynuly a ona zůstala osamělá ve vlastní hlavě.

Poslední spojenectví elfů a lidí vytáhlo proti Sauronovi a zvítězilo. A najednou stojí před Helmovým žlebem elfové.
Poslední hrdina, barbar Cohen, se vydal na Dunmanifestin, aby vrátil bohům oheň. Naštěstí je tu posádka Luňáka a zachraňuje Zeměplochu před katastrofou.
Avatar Aang je poslední vládce větru na světě. Totiž dokud se mu nenarodí syn Tenzin a neobnoví slávu vzdušných nomádů.
Poslední samuraj padl v bitvě o Širojamu. Ale jejich vnitřní síla, filozofie i kultura žije v Japonsku dál. A nejen tam.
Slovní spojení poslední soud zní velmi definitivně. Ale buďme k sobě upřímní – nikdo z nás nemůže rozumem obsáhnout Nevýslovný plán.

I o sedmdesát let později se Katara občas budila s pocitem, že znovu slyší lodě Ohnivého národa u jejich pobřeží. Vzpominky se časem proměnili v noční můry, které ji neopoušteli ani během dne, a někdy dalo hodně práce s sebou necuknout pokaždé, když v něčí tváří zahlédla žluté oči.
Každý den si říkala, že se nemusí bát. Vyhráli válku, a Avatar se postará, aby už to bylo jednou pro vždy.
Lodě na pobřeží už přicházeli jen jako přátelé.

Až jednoho dne přišli přátelé se zbraněmi, rozhodnutí je zachránit před vlastními chybami, a tváře v nočních můrách měli najednou modré oči.

"Myslela jsem, že na to už neskončíš, Aangu." rozesměje se Toph. Pak ale natáhne ruku a pomůže Koře na nohy.

"Vzpomínáš?" zašeptá Asami. Mladík vedle ní zrudne. Jejich svatební noc. Jako by to nebylo skoro století.

"Máme ji." Z fotky se mračí dívka se zlatým očima, ale ona v ní pozná svého syna.

Vnučka Avatara Malu adoptuje její nové převtělení, když teroristický útok zničí jejich chrám.

Ten čaj sklízela ještě jako Avatar Nyima. Zbylo ho sotva na kovnvičku, víc vody se jí ale stejně nepodařilo z vyprahlé země vytáhnout.
"Na přátelství, které vydrží víc než život," připila duchům kolem sebe.

Nikdy mu to nevyčetla, ale cítila, že všechen čas, který věnuje Tenzinovi, ho vzdaluje od Bumiho a Kyii. Věděla, že to ví. Ale ani přes všechnu empatii nemohla úplně poznat, jaké to je být sám. Všechny národy se po válce zvedaly z popela, ale jemu nezbyl ani ten. Musel tvořit z ničeho, ze vzduchu, z víry a odhodlání... A po něm bude jediným vládcem větru Tenzin. Musel mu dát něco navíc. I když ho bude obklopovat přátelství, láska a podpora, nikdo mu nedokáže ulevit od zodpovědnosti, že pokud selže, zůstane místo všech těch pracně vystavěných vzdušných chrámů zase jen vzduch.

Nějaký hlásek vzadu v hlavě - asi pud sebezáchovy - jí říkal, ať se drží dál. Jenže byla celý den na nohou, ani na vteřinu se nezastavila, a žaludek se jí povážlivě svíral.
Opatrně v tom zamíchala lžící. Na povrch nevyplavaly žádné podezřelé kousky. Lízla si trochu omáčky. Nic. Usmála se, spokojeně se pustila do jídla.
Teprve, když jí na jazyku vyšlehly plameny, si vzpomněla, že ne všechno jídlo má tu slušnost pálit hned.
"Doufám, že to nebude úplně bez chuti" houkla Asami z kuchyně, odkud nemohla svou dusící se a rudnoucí přítelkyni vidět: "dala jsem tam pro tebe sotva půlku koření..."