DMD č. 23 pro 23.4.2010. Téma: Polední pauza

fandom: avevina totalita
poznámka: Za tohle může ave, která měla nějaké zvláštní poznámky ohledně toho, že jsou na ni lidi zlí. Tak aby viděla. (A může taky tuhle poznámku považovat za věnování.)
varování: Napsáno během polední pauzy.
---------------------------------------------------------
Diktátora byla plně zabraná do přípravy nového programu na podporu vzdělanosti. Blížilo se poledne. Jedním očkem kontrolovala na monitoru, zda se už začaly rozdávat mrkvové příděly.
Ručička dosáhla dvanáctky a v tento symbolický okamžik diktátora pocítila, že nadešla její chvíle. Chvíle, na kterou čeká celá země. Spisovatelé a spisovatelky se už dávno začali mezi sebou rvát, kdo napíše nejlepší oslavnou báseň. A ona bude rozdávat vyznamenání.
Příroda ale nečeká a nutí diktátoru přivolat asistenci.
Za 48 minut je malý Juliánek na světě. 51 cm a 3350 g. Diktátora ho předá pečovatelkám a přesně ve 13:00 zasedne zpět ke své práci.

Zvony na kostelní věži všem oznamují, že je pravé poledne.
Automat na kávu si vede svůj nepřetržitý monolog.
Kuchařky v závodní jídelně rytmicky cvakají naběračkami s bramborovou kaší o talíře.
Příbory jedlíků skřípou a ťukají o sebe.
Náměstím se rozléhají kroky pracujících, spěchajících využít svou půlhodinku na jídlo.
Vrabci sezobávají drobečky spadlé na chodník.
Děti si s mlaskáním vychutnávají zmrzlinu jako dezert.
Cinknutí mikrovlnky hlásí, že oběd je ohřátý.
Prodavač ve fast foodu si tiše pobrukuje.
Sirény vřeští o sto šest. Je první středa v měsíci.
Je zrovna dvanáct. Město žije svým vlastním, uspěchaným životem a poslouchá symfonii poledních zvuků.

Zuřila bitva.
Vyčerpané posádky se střídaly u dělových věží.
Jedni bojovali, druzí obědvali.
„Co ti vadí?“ zařval povstalecký kuchař na vojáka u výdejního okénka.
„Maso je samá flaksa.“
Loď se otřásla.
„Vole, nezdržuj,“ ozvalo se z fronty.
„Musíš kousat,“ poradil kuchtík.
Přímý zásah z imperiálního křižníku.
Vřískot sirén.
Voják se nevzdával: „Kolínka jsou rozvařený … “
Kuchař neudržel rozkymácený hrnec.
„ … omáčka smrdí jak huttský lejno.“
„Co mi daj, to vařím.“
Praskot lodní konstrukce. Výzva k evakuaci.
„Ten sliz se nedá žrát.“
Kuchtík se vyzbrojil naběračkou: „Včera byly buchtičky!“ zvolil ráži nejvyšší.
Imperiální křižník vypálil plnou salvu.
Povstaleckou fregatu změnil v ohnivou kouli.

fandom: název se shoduje s předposlední větou
varování: tradičně - náraz na hranici fandomu. decentní.
věnování: pro Kleio, protože bude asi jedna z mála, kdo ten fandom znát bude. a protože proto :)
Proboha, další.
Zdravím.
Vy určitě něco potřebujete. Peníze, psychickou podporu nebo tak nějak.
Nemám pravdu? Určitě mám, že jo?
Já vím.
Tak vám teď říkám, že budete muset počkat.
Mám totiž polední pauzu.
Netvařte se, jakože neumíte anglicky.
Přestávku přece. Brejk. Padla.
Už rozumíte?
Prostě se vám teď věnovat nemůžu.
Je to namáhavý, snažit se pomáhat. To musíte chápat.
Uznejte, že si zasloužím na chvíli vypnout.
Jen si dám kafe, koblihu a dvacet a hned budu u vás.
Připravený?
No jo. Já vždycky.
Á, vy už jste tady.
Takže popojedem.
Jmenuju se Earl. Na kterém místě v seznamu vás mám?

Elfové tančili a zpívali a Bilbo byl jako v tranzu. Přivedli jej do hodovní síně a posadili ke stolu. V tu chvíli ho do nosu udeřila fantastická vůně a on byl okamžitě při smyslech.
"Jídlo!", zakřičela celá jeho duše. Po tolika dnech úmorného pochodu mu už pořádně kručelo v břiše. Elfové stále tančili, ale počali přinášet různé pokrmy.
Žluté listy se zelenými květy, něco modrého připomínajícího omáčku, oranžové kuličky, fialové květy a další podivnosti.
Bilbovi ztuhl blažený úsměv na tváři. "Co to je? A kde mají vidličky a tousty?", pomyslel si zoufale. Pak položil tvář do dlaní a rozplakal se.

Nevyjde to vždycky přesně na poledne.
Ta doba, kdy nemusím spěchat. Mám pohov. Mé bříško se utěšeně plní a já si v klidu odpočívám. A někdy to mám i s bonusem. Opravdu; krouží kolem mne a starají se, abych měl pohodlí. Jo, služba bývá náročná; řeknou mi: jeď, udělej, honem, kde jsi… ale zase se o mě dokážou postarat. Ono je to i v jejich zájmu, když bych nebyl v stoprocentní kondici, tak by se taky úkol nemusel splnit. A to nikdo nechce.
Nevyjde to vždycky přesně na poledne, ale dneska ano.
KITT vyjel od pumpy a slastně protúroval motor.

Fandom: originální
Poznámka: 12+
Sykla, když se její záda střetla s hranou stolu. Ale upřímně, bylo jí to fuk. Zajímalo ji štíhlé tělo přitisknuté k jejímu. Polibek vášnivý jako už dlouho ne. Ruce, které dráždivě hladily nejcitlivější místa na šíji. Vydechla.
Maličko si povyskočila, aby si mohla sednout. Zmačkala si papíry s přípravami na hodinu. Ale co na tom? Přitáhla si přítelkyni blíž k sobě. Tak těsně, jak jen to šlo. Neváhala ani vteřinu a rychle ji zbavila halenky.
O několik minut později už kabinet nebyl, co býval.
Rychle se oblékly a upravily vlasy.
A otevřely okno dřív, než se kolega vrátil z oběda.

fandom: realita
poznámka: jedná se o úpravu známého vtipu, takže pointa není moje
„Maminko, já už se do školy na to odpolední vyučování nevrátím!“
„Pojď, synáčku, uklidni se, sedni si a sněz si oběd, uvařila jsem ti tvé oblíbené kuře na paprice.“
„Promiň mami, ale jsem z toho dneška tak vyřízený, že nemám na jídlo ani pomyšlení.“
„Tak mi řekni, co ti ti lumpové zase vyvedli, uleví se ti.“
„Házeli po mně houbou, flusali papírky flusačkama, lepili mi papíry na záda a nakonec mi stáhli kalhoty.“
„To od nich nebylo hezké, ale jsou to už jen dvě vyučovací hodiny.“
„No právě, já tam prostě nepůjdu a basta.“
„Musíš, synáčku, musíš, vždyť jsi učitel.“

„Absolútne sa to nedá stihnúť!“ rozčuľoval sa auror Potter vo svojej kancelárii, papiere lietali po stole.
„Upokoj sa,“ jeho kolega prevrátil oči. „Všetko sa dá stihnúť...“
„Tak mi povedz ako, Malfoy,“ prskol po ňom.
„Týmto štýlom ťažko...“
„Jasne, ty to zvládneš ľavou zadnou,“ zamračil sa. „Správa pre Kingsleyho... naplánovanie akcie s Tonksovou...“ nahlas vzdychol. „Pozri koľko je hodín. Je obed! Ani najesť sa nestihneme!“
„Tak sa nestihneme... No a?“
„Čo no a? Toto tempo sa nedá vydržať. Povedz, čo mám robiť?“
„Daj si pauzu,“ zaškľabil sa. „Daj si Kit Kat...“
Váhanie.
„Máš Chunky?“
„Mám...“
„Daj...“
Po chvíli.
„Čo správa?“
„Neruš...“

fandom: Malý Mikuláš
Sotva utichlo zvonění, na školní dvůr se vyřítil chumel chlapců. Paní učitelka rezignovala. Polívka kolem sebe dští síru, ale ani on nemá šanci udržet pořádek.
Celestýn si opakuje látku na odpolední vyučování a nevnímá okolí.
Augustýn se všem chlubí svým novým převlekem, který prý představuje vojenského pilota.
Kryšpín protahuje nohy ztuhlé z hodinového klečení na hanbě.
Vendelín využívá své hmotnostní převahy. Ve frontě na oběd ho nikdo nepředběhne!
Ani Albín, který je z toho rozzlobený a hledá, komu by dal pěstí do nosu.
Mikuláš všechny své kamarády tiše pozoruje a přitom se usmívá.
Polední přestávka je krásná, ale příliš krátká!
...................
AN: Tomuhle jsem prostě nemohla odolat. Určitě je možné vymyslet příběhy humornější, hlubokomyslnější, zásadnější... Ale rozhodla jsem se, že Malý Mikuláš si svůj drablík zaslouží!