Zuřila bitva.
Vyčerpané posádky se střídaly u dělových věží.
Jedni bojovali, druzí obědvali.
„Co ti vadí?“ zařval povstalecký kuchař na vojáka u výdejního okénka.
„Maso je samá flaksa.“
Loď se otřásla.
„Vole, nezdržuj,“ ozvalo se z fronty.
„Musíš kousat,“ poradil kuchtík.
Přímý zásah z imperiálního křižníku.
Vřískot sirén.
Voják se nevzdával: „Kolínka jsou rozvařený … “
Kuchař neudržel rozkymácený hrnec.
„ … omáčka smrdí jak huttský lejno.“
„Co mi daj, to vařím.“
Praskot lodní konstrukce. Výzva k evakuaci.
„Ten sliz se nedá žrát.“
Kuchtík se vyzbrojil naběračkou: „Včera byly buchtičky!“ zvolil ráži nejvyšší.
Imperiální křižník vypálil plnou salvu.
Povstaleckou fregatu změnil v ohnivou kouli.
Pá, 2010-04-23 18:09 — Lejdynka
Tak tomu se říká výborné
Tak tomu se říká výborné propojení boje s mírem. Ačkoli, co se týče té kvality jídla, tek nevím, jestli se zde dá hovořit o míru :)
Pak po nich chtějí, aby dobře bojovali, když jim ani pořádně najíst nedají.
Jinak mi to roztomile připomnělo školní jídelny.
Pá, 2010-04-23 17:24 — Profesor
Ano, ano. Jak má jeden
Ano, ano. Jak má jeden bojovat, když nemá kvalitní jídlo?
Dobré.
Pá, 2010-04-23 17:22 — Danae
To je parádní! Prolínání
To je parádní! Prolínání velkých ošklivých dějin a malých ošklivých všedností.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit