DMD č. 30 pro 30.4.2010. Téma: Co není v hlavě musí být v nohách

Trojice mužů pravidelným tempem běžela šeřící se krajinou. Vpředu plavovlasý štíhlý elf, za ním zachmuřený muž s aristokratickou tváří a o několik metrů dále udýchaný trpaslík. Zrak všech se upínal k rudě zbarvenému obzoru.
Času nebylo nazbyt.
Malý vousáč opětovně klopýtl a vzdálenost mezi ním a druhými dvěma muži se prodloužila.
„Gimli, pospěš si,“ pobídl ho jeho elfí přítel.
„Když my trpaslíci jsme spíš sprinteři…“
Král Gondoru jen mlčky pozvedl oči k nebi.
„Neměli jste se včera opít a zapomenout mi předat její vzkaz, takže teď koukejte mazat. Protože jestli přijdeme na ty Eldarionovy křtiny pozdě, tak mě Arwen zabije.“

Moře zpívá. I když je vlastně úplně klidné. Zpívám s ním, protože miluji.
Čekám. Odsud mám výhled do královské zahrady a tak ho zahlédnu jen jak se objeví mezi stromy. Přijde a budeme si povídat tak dlouho, dokud slunce nezmizí pod hladinou.
Ale dnes je s ním cizí žena, bosýma nohama se proplétá travou a on ji sleduje.
Proč je teď s ní a ne se mnou?
Vzpomenu si, jak vždycky ucukne, když jeho ruka narazí na místo, kde hladká kůže přechází v šupiny. Musí to být v nohách.
V té chvíli se rozhodnu. Pro lásku je třeba něco obětovat.

fandom: Myslela jsem u psaní na Budeč,tak asi Budeč.
Tohle je ta nej, nej, nejzásadnější informace. Ve škole se ji obvykle nedovíš, tak dobře poslouchej.
Jsou chvíle, kdy ti magie nestačí. Chvíle, kdy potřebuješ ze všeho nejvíc schovat se a plakat ze všech sil. Chvíle, kdy nemáš dost sil na cokoliv. Kdy ať cokoliv uděláš, jenom všechno zhorší a nepomůže nikomu.
Chvíle, kdy vítězí jiné síly než magie. To není nesmysl, ale realita.
Co myslíš, že udělám, až budu v téhle situaci?
Co si myslíš, že asi budu dělat? Co si myslíš, že udělám, když mě nenapadne žádné mocné kouzlo a kruh kolem mne bude stále menší?
Budu utíkat.

Vypadalo to jako snadný úkol: zapisovat, co si bude mistryně z Narviku přát, vyřizovat pro ni pochůzky, nosit jí její poznámky a krabici se vzorky.
Řekl, že to zvládne.
Teď tedy s ní byl na sněmu.
Během první přednášky mu došel papír. Sotva si donesl další, poslala ho mistryně se vzkazem za jedním, druhým, třetím kolegou. Ten druhý mu zmizel, zatímco mluvil s prvním, třetího se neodvážil vyrušit z hovoru... a pak už mluvil mistr Lavoisier a Anzelm musel zapisovat.
Následovala přednáška mistryně z Narviku. Ona vystoupila na stupínek klidná, pohotová a upravená – a Anzelm za ní udýchaně vystavoval vzorky.

Fandom: Originál
Poznámka: Tentokrát jsem téma pojala trochu abstraktněji, tak snad to nebude vadit.
Věnování: Všem knihomolům a knihomolkám, kteří mají taky občas co dělat, aby se neskryli ve vlastních světech.
Když jí bylo šest, objevila kouzlo knih. Svět slabikářů jí byl brzo malý.
Později louskala objemné romány i subtilní knížečky s poezií.
Raději než s přáteli si chodila posedět do knihovny.
Vytvářela si spletité sítě cizích vztahů. Na ty vlastní zapomněla. Imaginární světy byly jiné, lepší.
V těch světech byla uvězněná,
obmotaly ji jak síť,
jestli nenastane změna,
nebude už umět žít.
Změna nenastala. V šedesáti konečně procitla ze svého celoživotního poblouznění a došlo jí, že místo aby život prožila, prosnila ho.
Zbytek života si vynahrazovala, že zapomněla na vlastní život. Snažila se prožít to, co za padesát let zmeškala.

Fandom: Fell: Kruté město
Poznámka: Ave k narozeninám. Protože se vždycky najde důvod, proč je oslavit ;)
Když chcete v Snowtownu přežít, musíte hlavně načichnout jeho pachem. Když město vycítí, že nejste jeho, zabije vás do dvou dnů. Pak potřebujete ještě rychlej mozek a rychlý nohy. V hlavě vám musí automaticky cvakat, kde zrychlit krok a kdy se skrčit, protože o setinu později hvízdne kulka. A taky kdy se vyhnout jeptišce, kde zásadne nekupovat cigára, v který dny vůbec nevycházet z domu a kdy se domů radši nevracet. Když mozek selže, musíte umět zrychlit z nuly na třicet. Pak máte šanci, že příští narozeniny budete moct znovu oslavit v baru U Idiota. První runda jde na podnik.

„Co není v hlavě, musí být v nohách, Gumpe.“
„Ale poručíku Dane, vy nemáte nohy.“
Nevím, proč tenkrát poručík Dan skočil do moře a plaval vedle lodi, dokud nezapadlo slunce. Asi to bylo jedno z těch jeho zvláštních hledání Boha. Když mi dovolil, abych mu pomohl nahoru, řekl jen: „Mluvil jsem o tobě, pitomče.“ A byl tak unavený, jsem mu ani nestihl vysvětlit, že neměl pravdu.
Volali: „Utíkej, Forreste, utíkej,“ a já hned poslechl. V deseti letech utečete všemu. Ale když jsem se díval do Bubbovy mrtvé tváře, pochopil jsem, že některé věci vás dohoní, i když běžíte jako vítr.

"Tady to je," zašeptal Lestrade a ukázal na dveře s číslem osm. Vytáhl z kapsy pouzdro, z něj několik nástrojů a začal pracovat se zámkem.
Holmes chvíli stál a pak se začal procházet po chodbě.
"Tak už to bude?" řekl nahlas a ani se na Lestrada nepodíval.
"Psssst! Nesmíme ho vyplašit," zašeptal nervózně Lestrade a po chvíli naslouchání pokračoval se zámkem.
Holmes ještě chvíli postával a pak vykopl dveře naproti.
"Lestrade, je támhle a utíká vám oknem."
"Konstáble za ním!" zakřičel Lestrade. "Jak jste to věděl?"
"Nevšiml jste si přemístěných čísel? Po čtyřce přece vždycky následuje pětka a ne osmička."

Mistr Yoda předstoupil před malé padawany.
„Dnes my o historii Jediů vyprávěti si budeme. Já staré rukopisy přinesl.“
Zelenýma očičkama zatěkal po prázdném stole.
„Och, zdá se, že já zapomněl …“
Špičatýma ouškama zastřihal.
Odcupital.
Vrátil se s náručí plnou svazků.
„Já ukázati vám chtěl podobenky dávných Mistrů.“
Marně kronikami listoval.
Znovu odhopkal. Přiběhl s hromadou větší než byla ta první.
Na prahu zakopl. Svitky se rozkutálely.
Učedníci si vyměnili rošťácké pohledy.
Ze sloupoví přihlíželi Mistři Windu a Ki-Adi-Mundi.
„Mistr Yoda začíná být roztržitý,“ řekl Windu. „Učení neposedů mu nesvědčí.“
Ki-Adi-Mundi přikývl: „Potřebuje odpočinek. Lépe bude, když v Nejvyšší Radě zasedne.“

"Chase vypadá naštvaně," konstatoval Wilson při pohledu na chodbu.
"Asi si umazal obleček při kopání té jámy," utrousil nevzrušeně House.
"Jaké jámy?!?"
To už ale zmiňovaný pán vstoupil. Hodil Houseovi na stůl sáček s několika zvířecími chlupy.
"Tady to je. Ale chci, abyste si uvědomil, že jsem kvalifikovaný doktor a ne nějaký... kopáč! Příště si na takové prověrky v terénu sežeňte někoho jiného."
"Vy jste nepřinesl vzorky tkání?" podivil se House.
"Řekl jste, že potřebujete na ověření Vaší teorie pár chlupů."
"Vy jste ale přece kvalifikovaný doktor, ne? Mohlo Vás napadnout, že to nebude dostačující. Snad abyste se tam vrátil..."