DMD č. 3. pro 3. 4. 2018. Téma: Tři krát tři

Napětí, nervozita. Diváci jsou sice tiší, aby se mohli všichni soutěžící soustředit, ale stejně má srdce až v krku.
Zavře oči, aby se uklidnil.
Přichází rozhodčí a podává mu to nejdůležitější.
První a jediný pohled. Má na něj patnáct sekund.
Vidí...
Dvanáct hran.
Osm vrcholů.
Šest rozházených barev.
Snaží se rozpoznat vzor. V hlavě se mu míhají všechny možné kombinace.
Pokládá důvěrně známý tvar zpět na podložku.
Teď.
Vlevo vpravo vzhůru
Otočit
Vlevo vlevo dolů
Přetočit
Vlevo vlevo dolů vpravo vpravo vzhůru vzhůru
Otočit
A dolů
Zvedá ruce.
Displej ukazuje 4,693 sekundy. Nevěří vlastním očím.
"Mám rekord?" zeptá se nesměle.

Mášenka zakopla a zachytila se kliky. Ještě že tu ta barabizna stojí, pomyslela si. Vpadla dovnitř a zírala. Tři stoly! Tři talíře polévky! Ta přijde vhod!
Usedla na první židli, ale nějak si to špatně vyměřila. Skončila na zemi. Druhá byla zas moc velká, až konečně třetí byla ta správná.
S posledním soustem najednou vešli medvědi. Tři! Máša vytřeštila oči, úlekem se jí otočil žaludek, polévka skončila ve třech postýlkách. Mášenka omdlela.
Mášo, Mášo, povzdychl si medvěd Míša. Ty ji máš zas jak z praku.
Vyčistil postel, zvedl židli a milou Mášu odnesl k rodičům.
Stejně jako včera a předevčírem…

Jindřich se pomalu uklidňoval. Co jiného mu také zbývalo.
"Takže bez Vypravěče se odsud nedostanu," pronesl unaveným hlasem.
"Netuším, ale myslím si, že to tak bude," odpověděl Jan Rokycana zatímco mu pomáhal vstát.
"Hele, děvče, proč mám pocit, že ty něco tušíš," otočil se Jindřich na Salix.
Zelené duhovky vrbové dívky zbělely a z jejího hrdla se ozval prastarý hlas: "Při hledání Prvního tři býti musí. Společně započnou pátrání a tří klíčů naleznou. Druhou trojici klíčů již jen dva hledati budou. Poslední trojici klíčů však vypátrat může pouze ten, který Tajemné město jako poslední odhalil. To on Vypravěče nalézti smí."

Bylo líné páteční odpoledne.
Marek si jen tak ležérně dribloval s basketbalovým míčem,
který semtam předal buď kamarádovi nalevo, nebo napravo od sebe.
Při této bohulibé aktivitě přemítali, jestli jít radši lelkovat do parku
anebo na koupák okukovat vysportovaný kluky.
Když najednou... Zvuk driblujícího balonu utichl
a opět ho měl v rukou ten protivný blonďák ze Světlíkova se dvěma nohsledy a rošťácky rozcuchanými vlasy. ,,Zdar frajere, tak co uděláš teď?" Zahleděl se přímo na Marka.
,,Třeba si budu představovat, jak mi ho kouříš!"
,,Nějakej drzej, mladej. Abych si nepředstavoval, jak kouříš ty mně!"
,,Mě neubude."
Atmosféra by se dala krájet.

Elysand se nachystal k seslání kouzla.
Proti němu vyběhla tlupa hobgoblinů. Elysand natáhl ruce před sebe. Zaměřuji... vzdálenost... elevace... TEĎ! Z prstů vyšlehl proud energie, který zasáhl nabíhající hobgobliny přesně uprostřed a poslal je omráčené k zemi.
Až na jednoho.
„A sakra!“ zaklel Elysand a dal se před rozzuřeným hobgoblinem na útěk.
Pak zaslechl svist, následovaný těžkým žuchnutím. Otočil se a uviděl Jaheiru vycházet zpoza keře s prakem v ruce a s výrazem, Co je?!
„To kouzlo má mít rozsah tři krát tři stop,“ podrbal se Elysand rozpačitě na hlavě a pohlédl na sraženého hobgoblina. „Asi se nevešel do čtverce.“

„Pověz nám tvůj příběh, Oleno.“
Třikrát tři, devět židlí. Odpolední čaj a sušenky po dvakrát čtyřech hodinách výuky a výcviku.
„Poprvé jsem chtěla někomu pomoci. Chtěla jsem zavolat čarodějnickou policii. Bylo pozdě. Málem jsem zemřela.“ Zjizvená pravačka.
Účast.
„Vyšetřovali to?“
„Pachatelka zabila mnoho dívek.“
„Čarodějek?“
„Taky.“
Mlčení.
„Podruhé mě… napadl nějaký muž.“
„Co jsi měla na sobě?“
„Šaty na ramínka.“
„Jak dlouhé?“
„Do půl stehen.“ Obejme si ramena. Je unavená.
„Mohla sis za to sama?“
„Nevím.“ Slzy.
„Zasloužila sis obtěžování a kdyby tě někdo znásilnil v parku, nemáš se čemu divit. Ale nezasloužila sis napadení kouzlem. Nikdo si to nezaslouží.“

TROJLÍSTKU, kdy už přestaneme hledat tvůj čtvrtý list? Opilí věděním stále chápeme celek jako torzo. Až konečně nahlédneme, že i svět má jen tři rozměry, teprve tě sevřeme v hrubých dlaních a zamilujeme si tvou zeleň.
VRBO, ač žena, máš sílu tří mužů. Snad proto tak často zapomínáme, jak snadno se tvé větve lámou. Společnice tajemství, věčně naslouchající, i když si prací sedřeš šupiny, málo hledíme do tvého nitra. Kdy tě oceníme?
TROJZUBČE, tváříš se tak lhostejně a obyčejně právě tehdy, když potřebuješ pomoc nejvíce? Nepřímočaře krásný, pouze v samotě doceňuji tvou vytrvalost. Miluji tě, poslušný příteli větru, bratře medúzy.

Tři minuty trvá, než vzkaz doputuje vodními cestičkami až k Česťovi, který poklidně dřímá v Karlově křesle. Voda ho probudí naléhavým "Vražda! Vražda!". Nedbá na nic a vydá se na cestu.
Další tři minuty než přeplave Oboru, vyšplhá se do prudkého kopce a najde Karla v jedné z budov. S mrtvolou. Klekne si, času není nazbyt, magické stopy v tomhle městě vyprchávají neuvěřitelně rychle.
Tři minuty se napojuje na zem, stěny, strop. Vymáchá se v krvi, mozkomíšním moku, obsahu střev, ale nezjistí nic. Magická stopa je slabá jak pavučinka. Sotva ji zaznamená, přetrhne se. Přesto ví víc, než by chtěl.

„Třikrát a dost,“ řekla řízně, když potřetí otěhotněla.
„Ani celibát zjevně nepomáhá,“ hlesla zhluboka nad šestým dítětem, „nesmíš se na mě ani podívat, ty plodný kanče!“
Jak přišel z práce, nasadil pásku přes oči, aby ne. Myšlenkám se však neubránil.
„Já už nevím,“ vzdychla vzdutá při přebalování osmého syna, „z tebe to vyžene snad jen kastrace!“
Bolelo to, ale zase doma nezakopával o nábytek a ratolesti.
Devět chlapců rostlo jako z vody, než bys řekl švec, rozprchli se po světě. Vráňata vzlétla. Hnízdo prázdné.
„Vlastně bych chtěla holčičku,“ přitulila se.
„To dáme,“ nepochyboval.
S každým dalším potomkem se stávala přitažlivější.

Do prvej skúmavky kyselinu sírovú.
Druhú počastoval cukrom.
Tretia zostala pre vodu.
Prijímačky alchymistickej školy.
Hovorili tomu skúška troch. Vyber tri substancie zo schválených zoznamov a trikrát ich rôzne skombinuj.
Učeň dostal izbu, tri skúmavky, tri misky, miešadlo a rozhrešenie.
Malo to oddeliť zrno od pliev. Kto sa bojí, nech nechodí do školy!
Cukor s vodou, Ukázal profesorom po prvom experimente.
Zriedená kyselina, povedal druhýkrát.
Pri rozmiešavaní kyseliny s cukrom si nebol istý výsledkom. Keď z misky začala vyliezať čierna príšera snáď priamo z pekla, rozhodol svoju túžbu miešať veci venovať kuchárskemu umeniu.
Profesori sa pousmiali.
Ďalší, povedali bledému kandidátovi.