DMD č. 9. pro 9. 4. 2018. Téma: Poslední bílé místo na mapě

Bylo to trapné.
Bylo to ponižující.
Bylo to nevhodné pro člověka z jeho rodiny.
"Možná to nebylo špatné," ozvala se tichá myšlenka v jeho hlavě. Potlačil ji.
Dvacet let trvající občanská válka, která několikrát roztrhla republiku, byla u konce. Ano, Antonius byl mrtev, zemřel v náručí té své orientální běhny.
"Zajímavá žena," zašeptala myšlenka.
Musí se to oslavit. Po vzoru otce po sobě pojmenuje měsíc, který bude začínat výročím bitvy. Jméno Marcus bude pro Antoniovy příbuzné zapovězeno. A krev bude prolita.
Ale je to jen malá cena za Egypt. Mare Mediterraneum je konečně Mare nostrum.
"Mare tuum," připomene něžně myšlenka.

Milý bratříčku
Píšu ti ze střechy vysokého domu.
Nikdo neví, že jsem tady.
Vychází slunce.
Svět je krásný.
Jediné místo, které jsem nezmapovala,
je Vesmír.
To nechávám na Tobě,
Kosmonaute.
Pamatuješ si mě ještě?
Jsem ta, která tě chtěla zachránit od smutku.
Nezachránila jsem ani sebe.
Prosím, nehledej mě.
Chci zůstat v tvých vzpomínkách květinová.
S láskou,
Lilly.
...
Kosmonaut seděl na okraji střechy.
Pirát vedle něj kouřil cigaretu.
„Kam dál?” zeptal se.
Kosmonaut pokrčil rameny.
„Nechce, abych jí hledal.”
„Ale ty chceš,” řekl Pirát.
„Chtěl bych tu ještě zůstat.
Vychází slunce.
Pak se vrátíme na Lilly neprobádané místo.”
Na oblohu.

Zanedlouho, zabraní všichni do svých myšlenek,
dorazili k jakési staré garáži s oprýskanými, nachovými vraty.
Modrým nebyla povědomá, zatímco Červení ji znali jako své boty
- byla to jejich tajná základna.
Patrik zamyšleně vytáhl z kapsy jakousi mapu a se zaujetím si ji prohlížel.
,,Toto je naše tajná mapa, " pronesl ležérně.
,,Je tu zakreslen celý Světlíkov, Druhé Pole i všechny přilehlé čtvrti."
,,A k čemu potřebuješ mě?" Na to překvapeně Marek.
,,Jo, k čemu potřebuješ jeho?" Přizvukovali nazlobeně jeho kamarádi
Radek a Tomáš.
,,Neprozkoumali jsme zdaleka všechna místa, " na to Patrik.
A to zdaleka nejen na mapě!" Naklonil se k Markovi.

Adolf Opálka pohlédl na to, co mu zbývalo z nohy, a překvapeně si uvědomil, že necítí žádnou bolest.
Pravá ruka byla v půlce loketní kosti zlomená a jeden z úlomků trčel ven dírou v rozervané košili. Přesto stále urputně svíral nabitý colt. Někde na okraji mysli se té skutečnosti podivil.
Pak vrátil pozornost schodišti, které bránil.
Dusot holínek příslušníků wehrmachtu sílil.
Poté, co balkon nad oltářem vyklidili granátem, pospíchali ho konečně obsadit.
Teď už se k němu nezadržitelně blížili.
A proto Opálka vyrazil také.
Jen k úplně jinému schodišti.
Nebe ještě nikdy nebylo tak blízko.
Poslední místo, které ještě neprozkoumal.

Sem na sever zavítal dobrovolně málokdo. Pevnost Northgard byla posledním ostrůvkem civilizace. Pokud jste měli tak prazvláštní smysl pro humor, že byste obyvatele pevnosti označili za civilizované.
Naposledy se tu objevila skupina čtyř vojáků a jednoho muže. Samozřejmě, že skončili u Bídáka, kde způsobili pozdvižení. Zvláště, když onen muž začal vyprávět o zakreslování map a zkoumání neznámých ploch.
Všem bylo jasné o čem mluvil. Pevnost strážila vstup do skalní průrvy, kterou se dalo projet na území, kam by nikdo dobrovolně nevstoupil.
Bídákovi se je pokoušel přemluvit.
Vojáci se nechali. Bohužel kartograf vyrazil na vlastní pěst.
Nikdo o něm víckrát neslyšel.

Mapa mojí duše je téměř ducha-plná,
čtyři kontinenty, nespočetně moří,
v opuštěné poušti jen samá nízká duna,
vichr temných obav zdi všech oáz boří.
Prvním kontinent je město zvané Láska.
Vyčerpané zdroje: voda, jídlo, síly.
Hic sunt leon něžně nad mršinou mlaská.
Neodejít časně - nebýt nikdy v cíli.
Druhým kontinentem ční pohoří Smutek,
třetí podobá se - má sopku zvanou Zloba.
Někdy zoufalý je, někdy zlý můj skutek,
někdy zatlučená je v obou očích skoba.
Čtvrtý kontinent je lhostejnost a mrazí,
ale jedno místo v hloubce svítí bíle!
Tam je možná štěstí - v ledu srdce vrazi.
Polárníku, dolů! Nastává tvá chvíle!

Ve více než 120 kilometrech nad zemí a při rychlosti 28160 kilometrů za hodinu je pět astronautů a dvě astronautky připraveno na návrat domů. Cesta, která je čeká, nemá obdoby, ale všichni ji moc dobře znají. Panuje uvolněná, soustředěná atmosféra.
Ztráta teplotních čidel jedna až čtyři.
Anižby to někdo z nich tušil, jejich cesta se mění. Cíl, který je už tak blízko, se čím dál víc vzdaluje.
Ztráta tlaku obou pneumatik levého podvozku.
Na Zemi už tuší, ale nemohou nic dělat. Posádka padá vstříc jedinému nezmapovanému místu. Místu, odkud neexistuje cesta zpět. Jaké to tam asi je...
Úplná ztráta komunikace.

V minulosti měli zeměpisci hodně práce. Postupně se objevovaly všechny světadíly a i menší ostrovy a souostroví. Tohle všechno museli zaznamenat do map.
Ve 20. století se vypustili satelity do vesmíru. Od té doby bylo možné vyfotit rovnou celou planetu. Prakticky všechno už bylo objeveno.
Tak se spojili s vědci. Vymysleli si prakontinet Pangeu, který kdysi spojoval všechny světadíly. Bohužel netuší, jak moc jsou mimo.
V polovině 21. století nastal zvrat, když se světy spojily. Najednou nastala zemětřesení, změny počasí, bouře éteru, upřostřed Atlantiku přibyl obrovský kontinent a pár menším uprostřed Tichého oceánu.
Zeměpisci už mají zase co na práci.

„Už bude tábořiště,“ prohlásila vůdkyně.
„Ale mapa tady končí. Už je tady jenom nějaký ledovcový splaz. S divným jménem,“ protestoval člen výpravy.
„Massiíssemekkinæraðbráðnamilliárstíðajökull,“ doplnila ho pohotově vůdkyně. „Tady už to prostě musí být.“
Členové výpravy zalitovali, že poblíž není aktivní sopka, do které by ji hodili. Tohle jim tvrdila už pět kilometrů.
Vůdkyně vykročila kvapně sněhem vzhůru jako zatracenej Legolas.
Na vrcholu kopce se na ně široce usmála.
Dole se táhla nekonečná sněhová hnusota a uprostřed ní se nacházel odtátý kruh černého obsidiánu.
Tábořiště.
Aspoň budou v pohodě pro případ, že by se vůdkyně změnila v Jinou, až ji zaškrtí.

Risa fell asleep in the truck, snuggled to Fox.
That was new.
Their destination did have a signal. It even supported videocalls.
“Should we abort?” Fox asked. “Ospery was hit quite hard.”
“How are you, Osprey?” Swan asked.
“Fine. Shaken, but fine.”
“Really?” Swan gave her quizical look.
Risa turned away from screen so the telepath could not read her mind...
That wasn’t very smart.
“There is one last place left,” Swan turned to Fox. “The decision is yours. Don’t go in if it feels similar like the last one. Extraction team will be ready.”
But better not use them.