DMD č. 12. pro 12. 4. 2018. Téma: Kyselé vítězství a sladká prohra

Když se Lin v září vrátila do Bradavic, byla sama v davu lidí, kteří ji nenáviděli, ale sami před sebou předstírali, že nemají v úmyslu ublížit.
Nebelvírští toužili pomstít Nevilla Longbottoma, Havraspár zase (poněkud pokrytecky) Lenku. Zmijozelu neřekla, že potřebuje zachránit. Nikomu nic. Na ošetřovnu chodila tajně, nepočítala už, kolikrát na ni číhali ve stínech.
Všechno se točilo tak rychle, že vypadla z kola. Prohrála bitvu proti celému světu a byla ráda.
Našli ji v louži z vlastní krve. Ještě živou.
Druhý den bylo ve škole ticho. Ze strachu a z pachuti viny. Z vědomí, k čemu přivedli ministrovu dceru.

Hlavou mu vířily pocity jako mořský příboj,
míchal se mu v ní hněv s odevzdáním,
zahanbenost se vzrušením.
Po chvilce napětí udělal něco, co jej překvapilo snad ještě víc,
než Patrikův polibek s notnou příchutí drzosti. Opětoval ho.
Ani jeden z hochů se teď již neubránil hvízdnutí.
,,Tak koukám, že už přistupuješ na hru, mladej. Odteď budeš můj,
chci tě komplet celýho, tvoje tělo i tvoji duši.
Taky nám Červenejm pomůžeš prozkoumat pár nových lokací.
Chceme o nich napsat na web Urbexu. A my vás Modrý na oplátku necháme
na pokoji a vrátíme vám ten váš balon."
Sladkokyselé Pyrrhovo vítězství.

"Až budeš dost blízko, tak se napruž...""Jak jako napruž?" skočil nedůvěřivě losos Kůstka do řeči svému druhovi. "S tebou je to marný, prostě to zkus..." Ach jo, Kůstka si povzdychl, bolelo ho z toho břicho. Najednou se mu rozjasnila tvář. "On má vlastně bratr narozeniny. Zejtra, slibuju," dodal Kůstka omlouvavě a pádil domů, aby losos nic nemohl namítat. Když dalšího dne dorazil, bylo mu jasné, že tentokrát už se tomu nevyhne. Připravil se na rozjezd a vystartoval. Těsně před peřejemi se napružil, vylétl nad přelom a CHRAMST! Visel z tlamy dvoumetrového medvěda. Kůstkovi se ulevilo, nebude muset skákat dál...

Pamlsky. Na stole! Byly tam!
Sněhurka se obezřetně kradla ke stolu. Přikrčila se, vyskočila. Byla na židli. Odtud stačil jen jeden další skok…
Sestřička Amálka ji zmateně sledovala zezdola. Stůl byl přece zakázané území. Ale! Teď tu nikdo není. Čiperně vyskočila na druhou židli.
Hop na stůl!
Pamlsek! Chňap! Byl na zemi. Koťata seskočila. Zběsile se po něm hnala. Ukořistila ho Amálka, ale Sněhurka jí to nedarovala. Dráp. Sek.
Byl její! Uháněla se ukrýt.
Amálka smutnila jen chvilku. Hle! Spadl ještě další. Vzala ho a hrdě si ho odnesla. Byl sladký!
Sněhurka nepochodila. Jakmile ochutnala svůj, hned ho odstrčila. Fuj!

Peter se vrátil do tábora. Sám. Nemluvil a vyrazil rovnou za Kapitánem.
„Kde jsou ostatní?“ ptal se Kapitán.
„Nejsou.“ odpověděl Peter smutně.
„Vysvětlíš mi to?“ zeptal se kapitán a zamračil se.
„Vemu to chronologiky. Lov byl úspěšný, zabili jsme medvěda. Maeth byl v boji zraněn. Pak přišla banda banditů, Maetha dorazila a medvěda si vzali. Včetně našeho vybavení.“ povzdech si Peter.
„Co Asheka?“
„Pokusila se o sebevraždu a já jí už nedokázal pomoct.“ řekl smutně Peter.
„To je v prdeli, přijít o čtyři lidi za pár dní ... Ale jsem rád, že konečně vím, že nejsme v tomhle zkurveným světě sami ...“

Jejich tým vyhrál a byl oficiálně viděn jako nejsilnější ve hře. Jo, konečně! Trvalo to rok co se museli snažit a již podruhé porazit dosavadní mistry, tentokrá v plánovaném souboji (oproti předešlému neplánovanému), aby všichni uznali jejich sílu.
Jenže, stejně jako u předešlých mistrů a těmi co byli před nima, najednou se zloba a neoprávné osočování obrátilo proti nim. Najednou všem začalo vadit že jsou silní a vyhrávají, začali se vznášet pochybnosti o férovosti hry.
A poražený tým předešlých mistrů? Ten se těšil, že konečně všichni nenadávali na jejich tým. Měli konečně klid a společnost se zaměřila na nový terč.

Timothy ležel na podlaze ve videokomoře NSA. Třásl se. Na útěk do paraautistické blokády potřeboval něco okolo desíti minut. "Musím to stihnout než se Devlin vrátí", pomyslel si. Špičkou jazyka vyssál pastu z dutého zubu a pomalu počítal do sta. Cítíl, jak se mu hlavou rozlézá tlak a věděl, že nejdůležitější části jeho paměti jsou zablokovány. Když se vyšetřovatel vrátil, Tiny byl připraven k výslechu.
***
"Jsi hrdina, Tiny. Víš, kolik našich bratrů se z temnic NSA nevrátilo?"
"Nechápeš to, Anne. Do smrti budu muset žít se vzpomínkami na to, co mi udělali!"
"Byl bys radši, kdyby jsi nás všechny prozradil?"

Před očima se mu dělaly tmavé kruhy a hlas, který k němu doléhal jako přes místnost plnou vaty, ho ukolébával k mdlobám. Spánek už dávno ztratil své místo v jeho životě a ve chvílích, kdy se nesoustředil na svůj úkol, upadal vlastně spíše do bezvědomí.
Jako vlny horka jím procházely pocity, které se pojily k obrazům minulosti. Euforie, když od překupníka konečně dorazila zásilka těch správných bakterií. Beznaděj, když konkurenční tým oznámil průlom.
Koutkem oka zahlédl prázdný, zlomený výraz v očích svého posledního a úhlavního soupeře.
"...vyřazen pro nadměrné množství sladidla. Okresním přeborníkem ve výrobě jogurtů se tedy poprvé stává..."

The artifact she was restoring gave Aminah some trouble as the original text on it was mostly illegible.
She traced the intricate lines with practiced precision.
As she finished the last one, there was a flash of magic.
It left a metallic aftertaste in her mouth, but she smiled.
Job well done.
Time to put it in the hold.
In the corridor she met a soldier leading a little girl.
"Ah, Mistress, new apprentice for you, Master said."
She had the sinking sensation of realizing you forgot something vital.
The sweet child shouldn't be here.
She could have stopped it.

Oktavián Znebejánek znuděně upíjí víno. Když přijímal roli svědka na Lvově svatbě (kdo také jiný), myslel, že to tu bude více žít. Již před hodnou chvílí převzal od Lva svazek bankovek, aby za něj vyrovnal ženichovu část útraty. Novomanželé se vytratili ze sálu a z očí jim zářila roztouženost. Už to nebyl ten pobledlý Lev, který se mu svěřoval s prekérní situací.
Scholastičina svědkyně, jediná tamní mlaďoška, se dostavila se stálým přítelem. Tato dvojice již též zmizela. Oktavián sedí mezi seniorskou sešlostí a nenachází vhodné konverzační téma. Svoboda je hezká věc, ale dnes na něj, bonvivána, přece jen padá splín.