Timothy Tiny Truckle

Nikdo není dokonalý. Každý se o dokonalost snaží, ale nikdo jí nedosáhne. Jediný, o kom by se dalo říci, že se dokonalosti přibližoval, byl Napoleon.
Od doby, kdy opustil továrnu, mi byl vším: pomocníkem, rádcem a nestydím se to říci, i přítelem. Za léta jeho věrné služby jsme spolu rozluštili nejeden zapeklitý případ a musím říci, že někdy to byly pouze jeho logické připomínky, které mne uvedly na pravou cestu. Byl to také jediný osobní počítač, který dovedl snít a své sny převádět do "obyčejné" lidské řeči ve formě snových operních árií.
Prosím, vzdejme dnes čest jeho výjimečným relé obvodům.

Timothy ležel na podlaze ve videokomoře NSA. Třásl se. Na útěk do paraautistické blokády potřeboval něco okolo desíti minut. "Musím to stihnout než se Devlin vrátí", pomyslel si. Špičkou jazyka vyssál pastu z dutého zubu a pomalu počítal do sta. Cítíl, jak se mu hlavou rozlézá tlak a věděl, že nejdůležitější části jeho paměti jsou zablokovány. Když se vyšetřovatel vrátil, Tiny byl připraven k výslechu.
***
"Jsi hrdina, Tiny. Víš, kolik našich bratrů se z temnic NSA nevrátilo?"
"Nechápeš to, Anne. Do smrti budu muset žít se vzpomínkami na to, co mi udělali!"
"Byl bys radši, kdyby jsi nás všechny prozradil?"

"Je dobře, že jsme ještě nerozluštili všechny záhady mozku", řekl Tiny.
"O jakém mozku mluvíte, pane, žádám upřesnění."
Tiny svůj počítač pohladil po ocelovém břichu. "Mluvím samozřejmě o lidském mozku, Napoleone, tvůj intelektronický mozek je velice dobře prozkoumaný, vždyť ho sestavili lidé."
"Dovoluji si upozornit, pane, že dle nejnovějších studií založených na výzkumu vašeho přítele, profesora Stahlheimera, se elektronický mozek vyvíjí sám o sobě natolik, že vámi řečený axiom se nezakládá na pravdě."
Timothy se hořce uchechtl. "Abys ty neměl poslední slovo. John se zabýval centry bolesti. Chceš mi říct, že cítíš bolest?"
"Předprogramovaný ekvivalent lidské bolesti, kdykoli odejdete, pane."