DMD č. 12. pro 12. 4. 2018. Téma: Kyselé vítězství a sladká prohra

Rose Quartz pootevřela oči. Nechala štít zmizet. Na kůži ucítila spršku kamínků. Některé ještě pálily.
„Jste v pořádku?“ zeptala se Garnet a Pearl.
Pomalu se napřímily a malátně se rozhlížely.
„Ano?“ odpověděla Pearl nejistě.
Ostatní drahokamy, jejich spolubojovnice, zmizely.
Pak na zemi uviděly první naprasklý ametyst.
Potom bizmut, topaz…
Jejich družky i protivnice, ze kterých zbyla pouhá esence.
Diamanty se se svými vojsky stáhly. Jejich moc zpustošila Zemi, pomstily se a už se neobtěžovaly s dobýváním té nanicovaté planety prolezlé organickým životem.
Bylo to vítězství, když to rvalo srdce?
Byla to prohra, když se po nějakém čase znovu rozezpívali ptáci?

Od schůzky v knihovně uplynulo již několik týdnů. Adamar se s Haydenem však scházeli minimálně dvakrát týdně. Útočištěm jim bylo nemocniční křídlo. Ty dny se v noci o nemocné staral jeho pomocník, kterého zlákala vidina světského života.
A tak měli Hayden s Adamarem čas a klid na plánování. Hayden netušil, jak by se měl cítit. Adamar postupně přebíral vůdčí pozici a on tomu nedokázal nijak zabránit. Nelíbilo se mu to, Ale Adamar nacházel další způsoby, jak klášter obrat o peníze. Na jednu stranu byl Hayden za větší množství peněz rád. Musel se však smířit s tím, že se stává pěšákem.

Mozek: “Ty prase. Nedělej to!”
Žaludek: “Come on, srabe! Tohle je jedinečná příležitost!”
Mozek: “Ne, tohle je zbraň hromadného ničení! Já ti zakazuju - “
Žaludek: “Nutellová. Pizza. Co je víc? Nic! Šup tam s ní!”
Autor: “...”
Mozek: “Za chvíli začne plavková sezóna!”
Žaludek: “Patetické. Kdy naposled měl na sobě autor plavky?”
Mozek: “V létě roku 1998, z donucení - “
Žaludek: “Plavkový argument neplatný. DO TOHO!”
Autor: “NOM!”
O hodinu později
Žaludek: “Au. AU! Proboha. Kristepane. Ješišmarjá! Ú! Jsem překyselený a bolím se! Asi se budu vracet..!”
Mozek: “Buzzzzzzz….”
Žaludek: “Spolupracuj a polituj mě!”
Mozek: “Neslyším tě přes cukrovej rauš. Sorry, kámo. Buzzzzzz….”

Erik se mezi tolika světaznalými hudebníky cítil netypicky nesvůj. Jeho oděv mu připadal venkovský a ošuntělý, flétna otlučená a verše jednoduše hloupé. Byl v celém sále s přehledem nejmladší. A když zjistil, že ho má doprovázet mistr jeho mistra, stáhlo se mu hrdlo tak, že se málem nemohl nadechnout.
Pohár pro vítěze přetékal vínem. Erik, uvyklý medovině, nebyl na jeho natrpklou chuť připravený. Přesto se dokázal nezašklebit.
Ayre na své loutně nechal prasknout pečlivě nastřiženou strunu. Byl tedy očekávatelně diskvalifikován, načež odešel ze sálu. Nikomu to nepřipadalo přehnané.
A on získal celý den, který mohl věnovat své nově nalezené dceři.

„Země je zničená, pochopme to, už není šance ji zachránit,“ vysvětlovala doktorka Elizabeth shromáždění, „zaměřme svoje síly na to, jak Zemi obnovit.
Zde je návrh na Zero Dawn. Hlavní inteligence, GAIA, bude mít na starost devět dílčích podprogramů, každý s úkolem v patřičnou chvíli nastartovat teraformující procesy.“
„Chcete říct, že v jednom bodě vaše umělá inteligence znovu nastartuje život, jako by se nic nestalo?“ zajímal se Ted Faro.
„Přesně tak.“
Nevěděla, že Faro celý její projekt sabotoval. Zničil nejdůležitější součást, APPOLO, a dal tak šanci vyhrát strojům.
Ale netušil, že GAIA má pojistku. Genetický otisk, který znovu nastartuje Zero Dawn.

„Cože?“ vykulí oči výběrčí po prohlášení prťavého Gala. Kdyby se opravdu Caesarovi doneslo, že ho okrádá na daních, čekalo by jej bližší seznámení se zuby římských lvů... „No, dobrá...“ přiměje se ke smířlivému zahučení. „Nemusíme přece císaře zatěžovat.“
„Naprosto souhlasím.“
„Můžete jít,“ snaží se znít blahosklonně Taxus. „A tu sazbu ověřím, nejspíše chyba účetního.“
„Výborně! Obelixi! Jedeme!“
„Už? Římánků bylo málo...“ bručí tlusťoch.
Jakmile se vozík odkymácí z dohledu, vzteky se třesoucí výběrčí sáhne do záhybů tóga.
„Však já zařídím, aby vám tohle malé vítězství ještě pěkně zkyslo, Galové,“ vrčí výhrůžně a cpe si přitom do pusy celou tabulku čokolády.

Zlé pohledy, nervózní pokašlávání, lehké šťouchance. Pak prvnímu cestujícímu ruply nervy a rozkřičel se.
"Vstaň, ženská!"
Neřekla nic, jenom otočila hlavu směrem z okna, jako by se v tento den prostě musela kochat výhledem.
Rozzlobení cestující upoutali pozornost řidiče. Zabrzdil a sám šel situaci vyřešit.
"Tak vstanete už?"
Jen zavrtěla hlavou.
"Propáníčka, to na vás ale zavolám policii." Cítil, jak se potí.
"To klidně udělejte," kývla a seděla dál.
Soud ji shledal vinnou z porušení segregačních zákonů a prohrála se státem Alabama 14 dolarů. O pár dní později přišla dokonce o práci.
Ale boj za práva černošských obyvatel se odstartoval.

Málokterá příležitost si zaslouží takovou slávu jako královská svatba. Hodně pil, byla jeho svatba.
A přes to všechno byl podrážděný. Časem tomu budou říkat krize středního věku. Mladé ženy a žárlení na mladé muže.
Tamhle seděl jeho syn, který měl vše před sebou.
Jakýsi ožrala pronesl blbou poznámku, Alexandr se naštval a ztropil scénu.
Ve Filipovi vzkypěla krev, vyskočil a spadl.
"Chtěl vpadnout do Asie, a nepřejde místnost!" začal se ten spratek smát.
Rozzuřil se a kluka vyhnal.
Pak si uvědomil, že kluk jen hájil svou čest. A že byl pohotový.
Sakra, jednou to někam dotáhne. A Filip mu pomůže.

„Vicky, Vicky!“ jásá Teddy. „Představ si, ze všech letošních absolventů vybrali právě mě na praxi k Mungovi. Víš, co to znamená? Můžu s tebou být každou chvilku. Z Londýna se sem přemístím, než řekneš dračí spalničky.“
Dívka se netváří ani zdaleka tak nadšeně, jak doufal.
„Víš, Teddy, já nevěděla, jak ti to říct, ale... měli bychom se rozejít.“
„Je pitomá jak třaskavý skvorejš,“ snaží se Teddyho utěšit Megan. „Já si dávno všimla, že se kolem ní točí ten pitomec Cattermole. Neber si to tak. Na, vem si čokoládovou žabku.“
Čokoláda Teddyho moc neutěší. Netuší, že tahle prohra mu nakonec zesládne.

O přízeň té dámy usilovalo mnoho mužů.
Ona však zůstávala nedostupná a ledově chladná, každého odmítala.
Až spatřila jednoho, který o ni ani sám neusiloval, a její chlad nečekaně roztál jako sníh na jarním slunci.
Podivná, nevítaná výhra, zvěstovala jen samé nesnáze.
Nejvěrnější ctitel se dočkal jen dalšího a dalšího odmítnutí.
Až pochopil, že je konec všem nadějím, vytoužené místo už zaujal jiný.
A přesto ho prohra nebolela, jak by se zdálo. Nečekaně se objevila jiná žena, ve které nalezl ten opravdový poklad.
Viole nepřinesl náhlý úspěch u krásné Olivie žádnou radost.
Zato vévodovi Orsinovi nakonec porážka chutnala nečekaně sladce.