DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

Čert s hodností buldočka pomalu dolízal odpolední vodu, kterou mu na Zahrádkách nalila výčepní.
Degradace z krysy se mu nelíbila, ale aspoň byl v běžném provozu pražské metropole oblíbenější. Neměl odnést do pekla paní domácí jen proto, že dávala do sklepa pastičky na myši.
Krysy měly informace přímo ze stok a z metra, věděly všechno a byly brány za nejlepší analytiky.
Horko ho ubíjelo, buldočci ho snášejí špatně.
Ale co, aspoň se zatahuje. Lehl na zádíčka a nechal se od starší paní podrbat.
Večer začalo pršet, bylo léto páně 2002. Měl děsné štěstí. Informace od krys budou brzy na nic.

Garrick Ollivander měl perný den. Sešit s účetními záznamy postrádal tři stránky a jeho účetní používal dost nevybíravé výrazivo. Dodávka delších krabiček se opět zpozdila. Poslední žíni z jednorožce přetrhl.
Pak zacinkaly dveře. Vzchopil se a nachystal se k obvyklému představení. Hlavně ať brzo vypadne, pomyslel si.
Jenže první hůlka nic. V duchu zaklel. Kluk vyjeveně civěl.
Další nic. Začínal toho mít dost. Některým lidem není nic dobré. Čert aby tě! Předstíral zaujetí, ale v duchu si maloval vidinu důchodu.
Pomstychtivě vytáhl svůj největší neudatelný nemoderní ležák. Frustrovaná hůlka nadšeně skočila po příležitosti.
Rychle nějakou omáčku kolem!
"Zvláštní. Velmi zvláštní..."

Další rána na sebe nenechala dlouho čekat a byla výrazně přesnější, ale s divošskou lodí v posledním okamžiku uhnula vlna. Silver se nenechal odradit, vystřelil znovu a tentokrát by se určitě trefil, kdyby kouli na poslední chvíli nevychýlil poryv větru.
Do třetí to v letu napral racek a nedoletěla ani do půlky.
„Ty mizery snad chrání všichni čerti!“ vztekal se pirát a nabíjel dál.
Domorodce ve skutečnosti chránil čert jediný; seděl s nimi ve člunu a doufal, že bude celá tahle věc co nejdřív za ním, protože byli neskutečně otravní a za ty jejich duše mu to snad ani nestálo.

„Zanedbaný chrup máte až hrůza,“ prohlásil doktor Levý po zběžné prohlídce pacientova chrupu. „Sestro pište. Šestka vlevo nahoře a sedmička vlevo dole kaz, trojka vpravo nahoře extrakce.“
„Chože, vhy mhi bhudete tlhat zhub,“ ozvalo se z křesla. „Tho nehde.“
„Ve špičáku máte pořádně velký zánět, zub musí ven,“ odpověděl dentista. „Ale nebojte, nejprve to lokálně umrtvíme a pak to půjde jak po másle.“
„Phane dhokthore, nhešlo bhy tho bhez tlhání,“ zaúpěl pacient. „Jhá then zhub pothřebuju k phráci.“
Zubní lékař jen nechápavě zakroutil hlavou. Smysl pacientových slov pochopil až poté, co mu sestra přečetla nacionále a povolání. Vlad Dracula, upír.

Je ti devadesát let a jsi sám. Sedíš za stolem, hledíš do prázdna a přemýšlíš o svém životě.
Zažil jsi toho opravdu hodně. Procestovals kus světa, poznals spoustu lidí. Na rodinu čas nezbyl.
Práce tě stále baví, máš úspěch. Klienti za tebou chodí, abys jim svou radou pomohl, ale jednáš vždy v jejich zájmu? V hloubi srdce víš, že ti jde především o vlastní prospěch. Jen díky tomu se topíš v penězích.
Teď někdo vchází do místnosti. Možná některý z klientů? Pak uvidíš jeho tvář a náhle je všechno jasné. Tenhle zákazník nepřichází pro radu. Přišel si pro tvou duši.

Byli si prakticky jistí, že hledají knihu. Neobyklou.
Jenže kde začít?
Usnesli se, že se musejí vrátit zpátky.
Jít po vlastních stopách, tak, jak pronásledovali Caradoca. Vrátit se na místa, kde byl, pokusit se najít knihaře, který tu knihu vázal. Nebo knihkupce, který ji Caradocovi prodal - jak totiž upozornila Avani, keriakt nemusel být vetknut pouze do nového svazku.
Vousatý muž v pracovní zástěře převracel v prstech kus šeříkově obarvené kůže. Zavrtěl hlavou. Pak ten odřezek znovu převrátil. “Nevím. Nevzpomínám si.” Proklatě! Co komu jenom udělal, že k němu tihle dva přišli? Nebyli to nakonec právě ti, před nimiž byl varován?

Naše podivná fantazijní trojice šla stále dál a dál jeskyní,
obklopena dlouhou dobu jen černočernou tmou a neprostupným tichem.
Bylo to, jako když jste ve zkušebně za zvukovou stěnou a máte pocit,
že i pád špendlíku by zaduněl jak kostelní zvon.
Když vtom to všichni spatřili.
Nehybná černá silueta jim náhle zastoupila cestu.
Jejího pohybu si všimli jen díky žhnoucím oranžovým uhlíkům jakoby
visícím ve vzduchu, což byly zřejmě oči.
Také se zdálo, že má postava zkřížené ruce na prsou.
,,Bohové, to je snad sám Lucifer!" Povídá vyděšeně Eowyn.
,,Ještě řekni, že příjmením se jmenuje Morningstar..."
ušklíbl se pobaveně trpaslík.

Paul se Zedem šli snad věčnost. Cesta se z bílé začala pomalu barvit do oranžova. Pomalu sestupovali níž a v dálce viděli, že se cesta rozšiřuje v prostor. Po čase viděli i obrysy budov a postav.
...
Zed zaklepal na nejhonosnější budovu co našli. Dveře se pootevřely.
„Tak kde budeme bydlet?“ vychrlil na ně Zed rovnou. "Chci to nejluxusnější, co tady máte!"
„Kdo sakra jste, abyste si kladli podmínky?“ ozvalo se zevnitř. Ze dveří vystoupila rohatá postava.
„Uhodli jsme hádanku, zasloužíme si svůj ráj!“ trval na svém Zed.
„To tak. Takhle rozmazleného zákazníka jsme tu dlouho neměli. Do kotle s ním!“

Dcera hostinského si dala podmínku, že se o ni může ucházet jenom silák, kterému není rovno a který nikdy nikoho neprosil o slitování.
Mládence, který nakonec dal co proto všem místním švihákům, nikdo neznal. Ovšem zanedlouho byl v hospodě pečený vařený a nešetřil penězi, ani lichotkami pro ni.
Skoro by to zabralo. Jenomže děvče jednoho dne zachytilo v zrcadle jeho odraz i s rohy.
A tak, když se spolu muchlovali v její komůrce, popadla ho za ten jeho poklad a zakroutila jím, až čert začal prosit, ať ho nechá být, a když ho pustila, vzal s nářkem nohy na ramena.

Joya Brannigan otevřela email od klienta, chvíli nechápavě zírala a pak si ho podezíravě prohlédla znovu.
Zpráva bez jediného slova, zato opatřená třemi prioritními vykřičníky, obsahovala přílohu, v níž byla uložena zpráva jiná, přeposlaná, která obsahovala dlouhý seznam. Vytisknutý, vyfocený obstarožním digitálním fotoaparátem a nahraný v jakémsi absurdním formátu, který se v civilizovaném vesmíru nepoužíval od pádu předchozí Republiky. Komprimovaný metodou nejen zbytečnou, ale na některých světech dokonce zakázanou, samozřejmě.
Nedělala z toho velkou vědu, povzdechla si a pustila se do ručního opisování.
Ostatně když jeden pracuje pro Satanica Exports na Devaronu, s nějakým tím peklem musí tak trochu počítat...