DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

Ty, kdos nebyl řádně zasvěcen, pamatuj, čeho se musíš vyvarovat v kruhu Ohně, jejž z neznalosti též nazýváš Peklem.
Nezatáčej vlevo třikrát po sobě, sice sobě i koni smůlu přivoláš.
Nerozžíhej vozové lampy. Nenos červený šátek, nestroj koně červenými střapci ani mašlemi. Jinak tvorové přijdou, jichž střetnouti neradno.
Nepij za jízdy, neplivej a nemoč z vozu.
Nepráskej bičem, nebo bouřku způsobíš.
Pamatuj také, čeho třeba nečiniti v kruhu Vzduchu, jejž Nebem voláváš.
Necouvej, jinak zhynete tvůj kůň i ty.
Nepískej. Ani na hubu, ani na prsty, ani na nástroj nijaký.
Neodhrnuj plachtu. Čeho ti na cestě třeba, na kozlíku vez...

Všichni ho podceňovali. Když mluvil o svých plánech, převraceli oči k nebi, poplácali ho po zádech a mysleli si, že je blázen. Ale on jim ukáže. Hlavně jí.
Stačil dostatek vědomostí, potajmu posbíraných v nejhlubších zákoutích knihoven, dostatečně pevná a jistá ruka - vytrénovaná malováním stovek obrazů, které ho nikdy neuspokojily - jistý hlas, který by odříkal vzývací formule bez zakoktání nebo zaváhání a úkol bez slabých míst. Skutečně ho podcenili. Měl všechno.
Dva pentagramy, pro něj a pro jeho služebníka, evokace, kterou by odříkal kdykoliv bez přemýšlení a bylo to.
"Čeho si ode mě žádáš, pane?" Řekl démon a uklonil se.

Jíst. Cokoliv jiného, než je zrovna uvařeno. Přesně tohle. Ale ne v téhle konzistenci. Pozdě!
Spát. Okamžitě. Ale rozhodně ne o samotě. A rozhodně ne s tím, kdo s vámi zrovna chce jít. Rozhodně ne v téhle posteli a…vlastně rozhodně ne teď.
Zabavit. Musíte postupovat přesně podle scénáře, který vám nikdo předem nedá. Špatně. Pokud vám aktivita nepřijde zábavná, ale nechutná, máte napůl vyhráno.
Jestli hledáte zákazníka, který s vámi nikdy nebude spokojený, i když budete stát na hlavě a hrát u toho malou noční hudbu levou nohou, pořiďte si dítě. Projdete peklem a ještě mu za to poděkujete. Jednou.

Lampy na stěnách sálu se pomalu rozsvěcují.
Tvář divé ženy je lasiččí, v šklebu se zalesknou ostré zoubky.
"Vrátila ses? Nevíš, kdo jsem!"
"Zavržená divoženka."
"To by bylo málo! Líhala jsem s démony, dávala jsem a oni brali, jenomže já taky. Co na tom, že mě prokleli, co jsem získala, to mi zůstalo."
"Nebude to stačit."
"Je to síla pekla, hloupá holko!"
"Kterou užiješ pro sebe. Já jsem připravena dát všechno svoje pro jiné. Jen tehdy člověk získá všechnu sílu světa. A narozdíl od tebe tu nejsem sama."
Jasné světlo zazáří, když Věra odkryje zlaté obří srdce.
Františkova pouta spadnou.

Tak je to zase tady. Dneska má přijít pan Largopelli. Sedm let sem každý měsíc chodí, aby si u nás nechal "vylepšit vizáž"; jeho oblíbený výraz. To by se ještě dalo přežít, kdyby to, co má být předmětem "vylepšováním vizáže", nebylo asi tak dvacet vlasů rozesetých po celé hlavě. Chápu nepříjemnost jeho situace, ale alespoň by mohl říct, co přesně po mě chce!
"Cilink-cink!" A je to tady. Ale dneska mu to řeknu otevřeně.
"Dobrý den, jak se máte, tak jsem si zase přišel trochu vylepšit vizáž..."
"Nechcete prostě vyholit vlasy?"
"Inu, proč ne, už jich tam stejně moc nezbylo..."

"Výborně, tak ujednáno. Chtěl byste ještě něco dodat?"
"Víte, myslím si, že pokud bychom do vašeho záměru nezanesli jednu malou podmínku, mohlo by dojít k nešťastné náhodě a váš čin by byl později špatně interpretován."
...
"Dobrá tedy, v takovém případě od svého plánu upustím. Můžete jít. Na shledanou."
"Ah, omlouvám se, že ještě ruším, ale možná by ta podmínka měla být rozšířena."
...
"Jak myslíte, i v takovém případě nechám situaci tak, jak je."
"Ach, milé. Ovšem, co v tom případě, že..."
...
Pošesté si Hospodin pomyslel: Toho Abraháma mi snad poslalo samotné peklo!, pronesl ovšem: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti."

„Posledních padesát let jsem strávil dokazováním lidem okolo sebe, že za nic nestojí. Upozorňoval jsem na chyby cizích, ale především jsem si nikdy neodpustil připomínat své milující ženě, že život s ní je jen nudná verze mých původních plánů. Dávat své rodině bezbřehou lásku? Ale prosím vás. V tom jsem smysl neviděl. Všechny vydělané peníze jsem věnoval svému Egu. Když manželka prosila o jednu jedinou rodinnou dovolenou, smál jsem se, a ona brečela, dokud jsem jí nenazval pošetilou ženskou.“
„Dobrá, myslím, že to nám stačí. Ještě vás poprosím o podpis tady dole, vedle razítka. A máme to! Vítejte v pekle.“

Od západu se přes celý obzor zvedá vysoká stěna plamenů. Prérijní požár. Valí se přes pláně nezadržitelně, neúprosně, hučí a burácí, zvedá k nebi sloupy ohnivých vírů, vyvrhuje gejzíry jisker. Hejna ptáků s křikem krouží v mračnech rudočerného kouře, krávy vyděšeně bučí, koně ržají v maštali. Požár se žádostivě žene vpřed.
Nany ochrnutá hrůzou zírá na tu ohnivou zkázu. Takovému démonu není možné vzdorovat, není kam utéct.
A Jakub s Jeníkem, zdá se, zešíleli. Jejich tmavé siluety se míhají proti ohnivé stěně. Na hranici zoraných polí, tam, kde začíná travnatá pláň, zakládají své vlastní ohně.
Popel se snáší všude kolem.

Za jinak neměnných podmínek jsem zodpovědná a pilná žena - kuchyně, dům, zahrada.
Sluníčko již pěkně hřeje.
V takových prosluněných volných dnech se naše talíře spolu s námi stěhují ven pod košatý ořešák.
Venku je venku.
"Bylo to výborné, zlatíčko." pochvalovala jsem obídeček.
"Ještě by to chtělo křesílko."
Manžel křesílko poskládal na určené místo.
"A kávičku a zmrzlinku." dělám na něj oči.
Manžel servíruje vše podle přání.
Líně se povaluji v křesílku a chytám vitamín D.
Když pan doktor přikázal tři měsíce NIC nedělat, tak NIC nedělám.
Už se těším, až v pondělí dojede ségra, aby mi vyplela moje milované záhonky.

"Přišel dopis od Longbottoma," oznámil rozpačitě Zásobovač.
"Co zase," povzdechl otráveně Skladník.
Bradavický učitel botaniky Neville Longbottom byl častý zákazník zásilkového obchodu BYLINY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ. Přestože jeho objednávky patřily svým objemem k nejvýznamnějším a dá se říci, že držely obchod nad vodou, jejich obsah naháněl pracovníkům firmy hrůzu.
"Objednal semena asfodelu, Ohňomilky žhavé, pokud možno ze svahu Krakatoi, dále sazeničku Vrby mlátičky a tři kila Hopsavých Hlíz. Jo, a reklamuje Žraločnatku prudkou, té poslední prý nenarostly všechny zuby. Chce výměnu."
"Copak o to asfodel, mlátičku, lízy dokonce i Ohňomilku seženeme, ale koho pošleme pro Žraločnatku? Poslednímu sběrači ukousla prsty."