DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

Morávek doběhl k proskleným dveřím obchodu, stlačil kliku a vešel.
Cinknutí zvonečku upozornilo pana Cabicara na příchod nového zákazníka. Krejčovský metr pověsil na krk a uctivě vzhlédl od započaté práce.
Když se jeho oči setkaly s dvakrát přepásaným objemným kufrem, zamračil se, oběhl prodejní pult, zamknul a obrátil ceduli na ZAVŘENO.
„Vy mě nevidíte úplně rád, že?“ poznamenal Morávek s rozpačitým úsměvem, zatímco ho pan Cabicar táhl do zadní části svého krejčovství a přebíral do úschovy tři zmuchlané uniformy důstojníků SS.
„Já vidím rád každého zákazníka, Václave. Musím ovšem přiznat, že dokud jste mi nepřešel přes práh, spal jsem klidněji.“

Jindřich nasupeně svižným krokem opouštěl Borecký rybník. Vrbová dívka měla co dělat, aby ho stíhala. V rukou svírala klíč, který se jí nakonec podařilo získat. Jak Jindřich předpokládal, tak se hned poté tma vytratila.
"Zlatá práce na pokladně," mumlal si Jindřich. "Klidně by mohl přijít i samotný Lucifer a já bych se na něj usmíval."
Salix raději mlčela a nechala svého společníka se vyvztekat.
Když konečně došli k Práchovně, zamířil si to Jindřich k božím mukám. Vztek najednou vystřídal smutek.
"Podívej, Salix. Proč má někdo potřebu to ničit?" zašeptal a dal se do úklidu historického sloupu se sochou trpícího Krista.

„Nemůžeme vám říct, jestli si to objednáme, dokud váš návrh neuvidíme. Nejdřív nám tedy něco navrhněte a my se pak rozmyslíme, jestli podle toho budeme dělat reklamní kampaň nebo ne.“
„A nestačila by vám jen skica? Dělat kompletní návrh je dost pracné.“
„Ne, my potřebujeme vidět, jak to bude vypadat ve skutečnosti. Až potom se rozhodneme.“
„Dobře, ale už tady od vás mám 6 úkolů a nedá se všechno stihnout najednou. Takže abychom to zvládli, tak teď stanovíme pořadí podle toho, co potřebujete mít hotové nejdřív, souhlasíte?“
„Ano.“
„Výborně. Takže který z těch úkolů pro vás má nejvyšší prioritu?“
„Všechny.“

Mlhavý spánek chránil před bolestí. Když nespala, naslouchala. Důvěrnému skřípění trupu. Tepání seker. Povědomé hudbě oprav. A přece cizí. Vzdálená. Rozpačitá. Rozkazy pronášené v rozčilení i brumendo odporu vnášely nesoulad. Obavy osamělé mysli. O posádku. I o důstojníčka.
Třetího večera se ozvalo zaklepání. Vytrhlo ji z těkavé dřímoty.
"Vstupte!"
Bocman smekl čapku. Mořský vlk ztvrdlý solí. Ve tváři výraz zbitého psa.
"Prosím za odpuštění, madam, vím, že bych neměl. Ale já bych se i upsal ďáblu, jen aby..."
"Tak to vyklopte. A nerouhejte se, Jonesi."
"Madam, jestli to takhle půjde dál, tak z toho mladýho chlapi udělaj krmení pro ryby."

Často bývají podezřelí už při prvním setkání.
A fructibus eorum cognoscetis eos.
Přesvědčení, že ví všechno nejlíp, že by vás vlastně nepotřebovali. Ale soud je soud, advokát prý lépe ví, jak to tam chodí.
Quod licet Jovi non licet bovi.
Vylíčí situaci, vy si vyžádáte podklady a nadhodíte eventuální možnosti řešení. Jednu si okamžitě zamilují.
Tacere utilius est, quam loqui temere.
Situace podle podkladů se značně liší od té vylíčené. Zamilované řešení je nepoužitelné.
Tacere utilius est, quam loqui temere.
Vynadají vám do podvodníků. Rozhněvaně odejdou, svobodni vás kdykoli a kdekoli pomlouvat.
Absente reo.
Vy musíte mlčet.
Tacendus est vobis.

Jeho bratr sklopí hlavu a vejde.
On se skloní víc a s obtížemi se protáhne za ním.
Bratr se narovná a rukou uklidní rozhoupaný lustr.
On se narovná také. Trošku to zabolí, vysype se omítka a několik cihel. Mžourá do tmy, na hlavě koberec. Chce ho sundat, ale nejde to. Ruce v přízemí, hlava v prvním patře. Tak nedělá nic. Jako vždycky čeká, až tu šlamastyku Hagrid nějak vyřeší. Zdola slyší jeho hlas:
„Dobrej den, madam Malkinová. Přived sem svýho mladšího brášku Drápa. Potřebovali bysme, abyste nám voboum ušila společenský hábity. Já se ženim a von mi de za svědka.“

Další oblastí, kterou jsem v Aldormě se zájmem sledovala, byl obchod. Když už totiž princ dostal za úkol navštívit všechna vévodství, měl také vyřídit nějaké ty obchody. A bylo vidět, že po mamince toho podědil víc než jen unáhlené jednání a cholerické výjevy. A tou byla schopnost obchodovat. Jak pekelný zákazník se snažil vyzískat co nejlepší cenu vzácných vín, hezkých šatů a dalších nezbytností, které chtěl dovézt Lucii jako dárky a také se snažil co nejvíce chovat jako budoucí král, když už dostal svolení jednat královským jménem. Já raději zůstanu u supermarketů, tam se aspoň nemusí smlouvat a různě vyjednávat.

Rezka nemohla požadovat změnu zařazení. Návrhy ale podávat mohla.
Zasedání poštovní rady, které se obvykle skládalo z krátkého čtení shrnujících zpráv a dlouhé konzumace čaje a koláčků, si její návrh přečetlo.
„Doručování zvláštních zásilek, hm. Má to budoucnost?“
„Já bych to zkusil! Třeba Jacob z Inviru nás už dlouho otravuje, vozem to poslat nechce...“
„Jsem tady pro tu zásilku,“ oznámila hospodáři mladá žena.
„Jo. Jasně. Chci reklamovat jalůvku. Tuhle. Je jalová. Koukejte ji odnýst a přinýst mi zpátky peníze.“
„Dobrá.“
Popadla krávu a nadzvedla ji.
„Jen ji zvážím a spočítám vám poštovné.“
Jacob už poštu z neznámého důvodu nikdy neobtěžoval.

Bylo řečeno, nesesmilníš, ale já ti pravím, kdo dvakrát denně neumyje tělo své, nesmí do dopravy hromadné; nezabiješ, ba masa nepojíš, u rostlin ještě zkoumáme, jak je to bolí. Nebudeš kouřiti aniž okusíš nápoje opojného už dávno nahradilo desítku, odhalenou jako vlastnický přídavek Semity Mojžíše. Cti otce i matku, budiž, máš-li je, především však porozené potomstvo naše; vztáhneš-li ruku, nechť ti upadne; vychovej bez napoměnek, malé stresují. První trojka zrušena; kdo kostela nezná, i peci se klaní.
Desatero zmasakrováno, na úrodně rozptýlený popel prší déšť zákazů; ujmou-li se, už je nevykořeníš, jako rakovina bují.
Za tím vším nějaký pekelný zákazník.

Vážená paní vedoucí,
mám několik stížností na Váš zájezd do Itálie.
1) Před odjezdem jsem nestihla nabít fotoaparát. V autobuse jsem požádala průvodkyni o pomoc. Nepomohla, a proto jsem celý den nefotografovala!
2) Zaplatila jsem 3500 korun navíc za jednolůžkový pokoj. Jenže můj pokoj byl menší než sousední dvojlůžkový! Měřila jsem obojí pomocí PET láhve. Chci ty peníze zpátky!
3) Poslední den zastávka v poledne! V tom vedru jsem byla jako mátoha a kvůli tomu jsem tam zapomněla foťák! Vaše kancelář mi zařídila vrácení až po DVOU TÝDNECH!!!
Žádám přiměřenou náhradu podle zákona o újmě způsobené ztrátou radosti z dovolené!