DMD č. 3. pro 3. 4. 2019. Téma: Můj nejlepší přítel zrcadlo

Všichni to známe. Když jsme malí a mladí, látají nám rodiče, že to jednou poznáme, až budeme mít své vlastní děti, že dostaneme za vyučenou, jak strašně se chováme.

Když jsme starší, nebo se jedná o širší okolí, už nám nemůžou vyhrožovat jako naši rodiče, ale nezapomínají nás kárat pohledy, mluvit o nás jako o pokrytcích, co si neuvědomují své vlastní chování.

A vlastně mají všichni pravdu. Je úžasné, jak se nám naše vlastní chování zrcadlí v chování ostatních lidí. Nejčasti nelogičnost svého chování pochopíme tehdy, kdy je uvidíme v zrcadle od svých přátel. A teprve tehdy se začneme měnit.

Dav se shromáždil okolo dvojice na hlavní ulici. Jedním byl chlapec zdvihajíc nad hlavu vajíčko, druhým, ušmudlaný traper, zrcátko držel před sebou a přes rameno hlavní dozadu otočenou kulovnici.
Přihlížející zatajili dech. On chce vajíčko takhle rozstřelit?
PRÁSK!
Vajíčko v mladíkově ruce puklo.
Dav jásal a vzápětí trapera i chlapce objímal tlouštík v obleku.
"Skvělá podívaná, jídlo a pití pro tyhle dva na celý večer!" volal obtloustlý patron.
"Velmi rádi budeme Vašimi hosty, jestli se nemýlím, HI HI HI!" šklebil se Sam Hawkins
A přitom taková blbost, kdyby věděli, že ty vajíčka prostě jen rozmačkává, pche! pomyslel si v duchu.

Krok 1: Poznej svého nepřítele
„To zasraný zrcátko zase puklo uprostřed věty!“
Oddělení záhad užívalo řadu teoreticky technicky geniálních magických pomůcek. A ty málokdy fungovaly spolehlivě.

Krok 2: Dej dohromady hvězdný tým drsných profesionálů
„Jako vážně jsi musel kvůli těm vašim pokusům rozflákat zrcadlo u mě v koupelně?“
Dobrý odboj potřebuje informace. Efektivně a co nejbezpečněji. Například nasazením špehů do každé kapsy nepřítele.

Krok 3: Dostat nový vylepšený typ komunikačních zrcadel na patřičná místa
„Zlatíku, umíš udržet tajemství?“
Neumí.

Krok 4: Infiltrace
„Dneska jsem při holení viděl věci, které jsem vidět nechtěl. Ale gratuluju nám všem, akce Šmírák byla úspěšná!“

Zrcadla se zařazují mezi nejlepší pracovní pomocníky lékařského řemesla.
Použití zrcadel většinou nebývá dle vzoru: „Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je na světě nejkrásnější?“ (snad jen s výjimkou pár psychiatrických případů) Daleko častější je spíše využití: „Abych tě lépe viděla!“, které otevírá široké možnosti zejména v chirurgických oborech v méně přístupných lokalitách.
Všichni známe použití ve stomatologii. Doktor se zrcátkem na čele a několika dalšími k ruce se zabývá problematikou chorob ušních, nosních a krčních. A do rukou gynekologa patří vaginální zrcadla.
Není tedy překvapením, že pacienti většinou se zrcadly (a lékařskými obory s nimi pracujícími) zrovna přátelské vztahy nemají.

“Ne.”
Pan Norrell nepotřeboval žádnou magii, aby věděl, nad čím Jonathan Strange přemýšlí.
“Opět vám uniká podstata. Opět propadáte své staré nectnosti - konat, aniž byste zvažoval možné důsledky.”
Jonathan založil ruce v odmítavém gestu. Okolnosti ho donutily zvyknout si na mentorský tón svého bývalého učitele: “Ale když chcete dosáhnout něčeho nového, nemůžete pořád jen opakovat staré vzorce!”
“Měl byste si pořádně přečíst Lanch...” pohled druhého mága ho umlčel. “Dobrá, když už tam musíte chodit... Nač tak teatrálně? Mě tím neohromíte, příteli.”
Strange si rezignovaně povzdechl. Musel uznat, že je mnohem bezpečnější vyměnit nejistou vodní stěnu za poctivou práci lidských rukou.

Zrcadlo jí pomáhalo přežít. A pak taky nůžky, elastické bandáže, špína a oblečení z pánské kolekce z napůl vydrancovaného Walmartu.
Znásilnili ji dvakrát, ale pokaždé se jí podařilo utéct, takže neskončila jako těch ostatních pár žen, které viděla – mrtvá, nebo jako otrokyně až do konce věků. Takže vzala své štěstí do vlastních rukou, do rukou první nůžky a ze svých bohatých vlasů vytvořila kraťoučký drn. Prsa si stáhla tak, až to nebylo příjemné, shrbila se, učila se při chůzi pohybovat ne boky, ale rameny.
„Zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejošklivější,“ vyzvala ho Lucía, konečně spokojená se svými mimikry.

"Zdirade, co děláš pořád před tím zrcadlem? Nic proti upravenosti, ale toto se už na chlapa nehodí!" hubuje Pankrác.
"Vyčesávám si vlasy nahoru, chci být cool!"
"Nemyslím, že by to bylo až tak úchvatné. A rozhodně v tom není holá závist," přejede si Pankrác mimoděk rukou přes svou pleš. "A taky není cool říkat pořád cool."
Pankrácova slova nepadají na úrodnou půdu, proto kázání pokračuje:
"Dej si bacha, ať nedopadneš jak ta marnivá komorná z Pernštejna!"
"Jak?"
"Musíme tě s maminkou brzy na ten hrad vzít," praví Pankrác věda, že správný efekt bude mít ta pověst jen na místě samém.

Jako správný vědec nemáte dost peněz na pořízení kvalitních brýlí se skly lesklými jako zrcadlo, ale čirou náhodou máte přístup k vakuové komoře na katodové naprašováni? Popíšeme si tedy postup výroby módního doplňku, který vám bude nejlepším přítelem při slunečných dnech. Vložíme tedy své levné brýle z tržnice do vakuové komory a necháme vývěvu čerpat na vakuum v řádech jednotek pascalů. Do komory vpustíme trochu pracovního plynu a před terčem zapálíme doutnavý výboj. V pracovním plynu se budou vytvářet těžké kladné ionty, které budou bombardovat terč na negativním potenciálu. Odprášený materiál ulpí na brýlích vytvoří velmi tenkou poloprůhlednou vrstvu kovu.

„Co tam vlastně vidíš?“ zeptal se Sirius zvědavě.
„Hm? Cože?“ odtrhl Remus oči od zrcadla z Erisedu.
„Tvoje největší přání,“ usmál se Sirius a ukázal na lesklou plochu kouzelného zrcadla. Remus se na okamžik zarazil.
„Kakao?“ nadhodil zkusmo.
„To ti věřím asi stejně, jako Brumbálovi ponožky,“ ušklíbl se Sirius a posadil se vedle Rema na kamennou zem. Blízko. „Jestli něčemu rozumím, pak jsou to zasněný úsměvy.“
„Siriusi…“ zasmál se Remus, ale zrůžověly mu tváře.
„Ano?“ zněla nevinná odpověď. Remus si povzdechl.
„Co v tom zrcadle vidíš ty?“ změnil téma. Sirius se bez rozpaků usmál ještě víc.
„Vážně to chceš vědět?“

“Myslíš, že jsem hezká?”
“Jak pokakaná deska,” pomyslelo si vztekle.
“To jsem to teda vyhrálo. Napřed to po mně hamtalo upatlanejma ručičkama, teď zas furt chodí čumět, za pár let mě pak beztak zakreje. Jako bych já za ten pohled mohlo! No, ale jestli je von na tom ten bráchanec líp. Audi A4 Quattro, ale už ho třikrát ňákej vandal urval. A ten kámoš, kterýho jsem kdysi zahlídlo na křižovatce. To taky není jednoduchý, taková zodpovědnost. Jednou si dáš maličkej šlofíček a neštěstí je na světě.
Jéžišmarjá, né, Fanda si jde čistit zuby nití. Ten mě zas neutře. Zlatý vandalové!"