Fans and Fascinations

Minimálně na třech místech v sále probíhalo zjevné mateřské pletichaření. Slečny v různém stupni uzardění dělaly oči na nejvyhledávanější partie na plese.
Gwen se unaveně ušklíbla.
"Musejí pořád řešit vdavky? Na obzoru se objeví mužskej a už se myslí na svatbu. Nedá se to brát víc... zvolna?"
"V tomhle století moc ne. Je pravda, že je to poněkud přehnané. Jako ti parkuroví koně, jak jsem tuhle říkala. Vezmeš je náhodou na vyjížďku do lesa, uvidí přes cestu ležet klacek a skáčou dva metry vysoko."
"Takže slečinka uvidí oficíra a skáče dva metry vysoko?"
"Nebo daleko."
"V případě gentlemana navíc rychle."

"Ve své pracovně. V klidu."
"Na takové věci by se slušný člověk vůbec neměl ptát. Ne ženy v mém postavení. Tři dcery vdané a vy se mě takhle ptáte!"

"Nejraději na zahradě s dětmi, to mi zní krásně."
"Stále hrdě špinící stíny Pemberley. Hm. Musím se přeptat svého drahého manžela, jaký máme rozpočet na knihovnu."
"Budoucnost je v rukou božích."
"Já nevím. Jane? Lízinko?"*
"Já nevím. Jane? Lízinko?"

*Ochotně pod některou střechou.
**Další stěhování, další účty.

"Snad možná ve vlastní škole šermu?"
"Ve větším tichu, doufejme. Nebo na cestách."
"Ve škoue! Kouikwát se vyspíme?"
"Ťá ťá ťá ťá. Ďáp!"
"ŤUUUU!"

Susan protočila oči v sloup.
"Co se děje? Tvůj potěr se baví...," poznamenala těžce nedobová San a vrátila se ke skice na špatně maskovaném tabletu.
"Jo, ale musím to poslouchat."
"Musíš? Nemusíš! Jenom umřít musíš," dloubla si Miss Gwendylon. Zaposlouchala se znovu a uchechtla se.
"Nebudu kecat, nejvíc mi to připomíná tetu Kateřinu."
"Bohajeho, to by byl crossover... Nicméně, abych ti upřímně odpověděla, má drahá, musím to poslouchat. Protože bez ohledu na to, jak ochotně se děti zabavily s Mary a Mary zabavila s dětmi, Marek od ní ty průpovídky pochytí. A bude opakovat. Opakovaně! A já mu chci rozumět."

Nejnovější návštěva nebyla zrovna nejvřeleji vítána a konverzace poněkud drhla. Rychle sklouzla k mrzutému výčtu nespokojeností.

"A pak to neustálé hlídání financí..."
"Jeho příjmy vás nestačí zajistit?"
"Jeho výdaje se neslučují se způsobem života, který jsem si představovala!" odfrkla si Lydia "Prozřela jsem už, nepotřebuji být městská panička, ale on nezná míru!"
"Ach tak. S tím se těžko něco pořídí," hostitelka pocítila pro Lydii neobvyklý soucit.
"Nemohl by s ním váš muž promluvit?"
"Pochybuji, že by to zabralo," prohlédla Susan do zahrady, kde pánové cvičně zkřížili šavle.
"Možná by ale jiný člen naší domácnosti mohl zkusit panu Wickhamovi domluvit."
"ŤUUU!?"

"Dokud jsme nepotkali slečnu Alexandru, vlastně mi nikdy nedošlo, jak schopnými společníky malým dětem mohou být děti odrůstající. Jsem vděčná, že i vaše drahá Margaret je Markovi tak trpělivou kamarádkou," usmála se Susan na paní Dashwoodovou.
"Vskutku, je to tak. Myslím, že se baví oba."

"Tak, co myslíš? Je to dobrý koník?"
"Je moooc hezký! Nakwesuila bys mi ještěěě... dwaka?"
"Už jsme toho nakreslili hodně, Marečku. Chtěl by sis teď se mnou prohlédnout můj atlas?"
"A co je to ten atuas?"
"V atlase jsou mapy. Je tam celý svět!"
"A mohua bys mi ten svět nakwesuit?"
Margaret soustředěně zkrabatila čelo.

Ještě. Jeden. Krůček. Uf, fajn, držím se. Nožičky, balanc! Co to tam nahoře...? Talířek. Talířek ne, to by udělalo bum. Chňap chňap... kouká někdo? Čmajz! Kec. Hmmm, věda. To je zajímavé. Dá se do toho...? Eh fuj, brr, kyselý. Ale hele. Hníp hníp. Kape. Klouže. Prstíky počebujou trénovat. Kulička utíká! Hele, další... Spousta je jich. Dalo by se to nacpat... Eeeeee! Beeeee! Mám to v nose, dejte to pryč!
"Danísku!? Ježkovy zraky, takový svinčík! Odevzdej."
"Krimimi útočí."
Tak pochová mě tu někdo? Přináším oběti vědě!
"Na tohle by ani dvouvteřinový pes nebyl funkční..."
"Ne, ale máme tu jiné specialisty..."
"ŤUUU?"

"... takže jsme neváhali a poslali Mary k příbuzným pana Collinse v Irsku," vyložila matička Bennetová triumfálně.
"Dostali jste skrze něj pozvání?"
"Ne docela, ale je to přeci přízeň..."
"Co tomu říkal pan Bennet?"
"Co by tomu měl říkat? Nemá přehled, víte? Nepředvídá, jako já," pochválila se.
"Jejich vrchnost má několik dětí, potřebují guvernantku. A ten vzdálený bratranec má nezadané bratry... za nějaký týden za ní budeme moci poslat Kitty. Kariéra nebo vdavky, alespoň jedno musí vyjít."
Susan se snažila udržet obočí na správném okraji čela.
"Po tomto mentálním cvičení budu potřebovat také nějakou duševní hygienu," zasípal zpoza novin pan Burnwood.

Vzhledem k tomu, že vyšívání a háčkování nepatří mezi hlučné činnosti, nastalo v salonu na chvíli ticho, které dovnitř propustilo i první ptačí výhrůžky zvenčí a lehký předměstský šum.
Lady Eleanor se nadechla.
"Neříkej to!" zastavila ji Susan, "zakřikneš to."
"Tuuuuuut!"
Z chodby se ozvalo dupání, rozlétly se dveře.
"Tuuuuuuuuuut!"
Susan zaťala zuby.
"Jsi slon, pane?"
"Jooo, jsem slon," vykřiklo mládě, "a dělám tuuuuuuut!"
"Báječné."
"Edědě. Bababababa mmmmm. Ťuť! Ťuďuť!" zaznělo zpod stolu u okna.
"Roztomilé zvuky nebezpečí," konstatovala paní domu a podala přítelkyni šálek čaje.
"ŤUUUUUU!" dolehlo sem ze zahrady.
Návštěva se spokojeně usmála.
"Těšila jsem se na všechny."