DMD č. 3. pro 3. 4. 2019. Téma: Můj nejlepší přítel zrcadlo

Voliéra si třetího dubna skutečně moc přála napsat drabble na jiný fandom, než je Cesta do hlubin študákovy duše, ovšem nebylo jí to přáno. Ve volném čase totiž věnovala veškerou energii přípravám na písemky z předmětů, s nimiž její maturita měla něco společného asi jako sumýš s kolečkovým křeslem, pročež byla veškerá kreativita vyčerpána při vymýšlení tisíce a jednoho způsobu, jak to ochcat.
Nejnovější idea, nalezená nad poznámkami z chemie, se zabývala důmyslným využitím kosmetického zrcátka k opisování od oněch připravenějších v předních lavicích. Voliéra cítila, že má v odrazu jediného spojence. Odraz cítil, že by se měla spíš učit.

Fotografie byla trochu rozmazaná. Ona se dívala někam z okna, ústa strnulá uprostřed věty. On se díval na ni a pobaveně se usmíval.

Možná byl tenkrát šťastný.

Zavřel fotoalbum a povzdechl si. Ještě dnes měl pocit, že by stačilo napsat pár slov – těch správných slov – a dívali by se na ty fotky spolu.

Možná je pozdě.

Obrazovka zhasla. Z potemnělého skla na něj nepřítomně hleděly jeho vlastní oči.

Nechtěl být odrazem sebe sama. Zvlášť ne, pokud jeho odraz vypadal takhle.

Poděkoval svému příteli s nepřítomnýma očima a zaklapl počítač.

Možná je nejvyšší čas zvednout se a jít o dům dál.

Ten z jedné strany postříbřený skleněný střep jí přinesl bratr z dolů, týden předtím než přitáhl Zikmund. Bůh jen sám věděl, kde takovou vzácnost vzal.
Za jeho věnování - že snad když se na sebe občas podívá, přestane děsit chasu ze vsi - ho přetáhla utěrkou.
Přesto jeho poslední dárek nosila stále u sebe - a byl jí čím dál vzácnější.
Jak jinak by mohla nenápadně zjistit, co se děje za ní, nebo nepozorovaně nahlédnout za nejbližší roh? Čím jiným oslnit všetečné oči, aby se konečně podívaly jinam?
A jak se ujistit, že její pacient stále dýchá, ač se mu skoro nezdvíhá hruď?

Bylo si dobře vědomo, že krása je povýtce individuální koncept, odehrává se primárně v oku pozorujícího a všechny tyhle řeči. Ale sedělo hezky v teple, pracovní náplň byla jednoduchá a pověst královnina důvěrníka také nebyla k zahození. Dělalo, co se po něm chtělo. (Situaci dost napomáhalo, že královna měla slušnou figuru a o svůj vzhled maniakálně dbala. Těžko ho tedy někdo mohl obvinit ze lži.)
Jediným problémem byl stereotyp. Zpočátku ho zahánělo drobnými obměnami obligátní odpovědi, ale deset let je deset let, jednou to prostě bude silnější než vy. Že si vybralo pro změnu právě Sněhurčino jméno byla čirá náhoda.

Měla ho už dlouho. Nebylo jen sklem zasazeným do drahého kovu, bylo nejlepším přítelem. Radilo, někdy se odvážilo ji i pokárat. Ne vždy s ním souhlasila, většinou ho ale poslechla. Zrcadlo se vyznalo, to ona byla nezkušená a chybující. To zrcadlo ji varovalo, aby se nepokoušela zbavit krále. Ono předpovědělo, že ji Sněhurka sesadí z trůnu. Tišilo její už tak velkou posedlost věčnou krásou. Šeptalo slova útěchy i pochopení, předpovědělo královniny úspěchy a pády. Nikdy se nezmýlilo. A ona nehodlala připustit, aby stejné věty říkalo někomu jinému, patřilo jen jí. Udeřila do něj, sesbírala střepy a vydala se čelit osudu.

Gíťa zavrčela a rozpřáhla se. A málem ten krám hodila proti zdi. Ještě v tomhle ústavu nebyla ani dva měsíce a už se asi milionkrát chtěla sbalit a vypadnout. Nejenom, že je to tu samej magor. Ona tu totiž ani nefunguje wifina.
Gíťa se zhluboka nadechla a začala to zrcátko pečlivě leštit tričkem.
Pár holek z vyšších ročníků několik zrcadel začarovalo a používalo je místo Skypu. I její spolubydlící do toho svýho tokala každej večer v koupelně. Jenom to Gíťino odmítalo fungovat.
"Jestli nezačneš spolupracovat, tak je po tobě," zasyčela do vlastního obrazu. S tímhle šmejdem fakt nejlepší kámoši nebudou.

Na to, že se na lodi nedělo vůbec nic dobrodružného, si Edvin ty dny náramně užíval. Tak moc, až se o slovo přihlásila léty prověřená podezřívavost a jeho napadlo, jestli to není nějaký podraz.
Opatrně si přeměřil bělovlasého chlapíka i nehezkou vesničanku a přemýšlel. Mohli by to snad být nastrčení agenti nějakého toho drzého upířího klanu, co ho přišli nejprve uchlácholit falešným pocitem soudružnosti a pohody, aby ho pak snáze zabili, dost možná definitivně? Nevěděl.
Raději tedy nenápadně sáhl po nejlepším příteli všech váhavých lovců upírů, a protože v něm oba své společníky viděl, mohly jeho zbraně odpočívat i nadále.

Jeskyně.
Lokace neznámá, rozloha veliká.
Stalagmity, stalaktity, stalagnáty.
Zvuk kapající vody, křídla netopýří.
Kroky na oceli.

Dramatická hudba od Dannyho Elfmana.

"Dobrrá," zachraptěl zpod masky, "neprrůstřřřelný trrikot."
Napodobené bicepsy, tricepsy, quadricepsy, pentacepsy, hexacepsy i prsní bradavky se hrdě leskly v rozptýleném světle fluorescenčních zářivek.
Batman se zavrtěl před zrcadlem.
"Střřez se , přříšerrrný prroklatče," vyzkoušel si.
"Varrri, přříšerro," zadeklamoval, a dál hrdě shlížel na svůj lascivní gluteus maximus.
"Vrrtivá prrdelko," pochválil své hýždě a pak už se jen nakrrucoval před zrrcadlem, nanášel rrtěnku, oční stíny, řřasenku, pudrrr, pihu, gelové nehty, brrazilskou epilaci, tužidlo, kondicionérr.

Vládce noci musí dbát na svůj styl.

Prsty si pohrávaly s látkou zakrývající magický artefakt, který měl v úmyslu prostudovat.
„Koho tam vidíš?“ ozvalo se za ním.
Nejmocnějšímu čaroději své generace se stáhlo hrdlo.
„Přišel sem si promluvit o studentech, co mi minulý týden udělali z hospody kůlničku na dříví. Ale nechci tě okrádat o čas s tvým drahocenným… přítelem,“ pokračoval mladší bratr nemilosrdně.
„Aberforthe,“ začal Albus.
„Jeho nebo ji?!“
Mlčel. Aberforth vztekle hodil kus pergamenu na zem a vyrazil z místnosti.
„Neměl jsem odvahu se podívat,“ přiznal učitel prázdnému kabinetu.
Jaký člověk by toužil vidět svou zesnulou sestřičku méně než jednoho z jejích vrahů?

Strhl závěs.

"Zajisté," rozzářil se Kolík, "kdepak to...?"
Mikuláš ze Slova beze slova ukázal na ohromný štos papírů připomínající zápolení ve školním sběru.
"První díl."
"Výborně! Bude vás provázet životem!"
"Popravdě si nemyslím..."
"Nálepku Bezceler. Zlatou," vědoucně kývl Kolík. "a doporučení. Rozhodně zrcadlo. Nedá se to číst - řekněte, že by to každý číst měl. Zrcadlo v popisu je nejlepší kámoš!"
"Zrcadlo je můj kámoš," hlesl Mikuláš odevzdaně.

Bezceler, který bez skrupulí nastavuje zrcadlo naší společnosti!
Kniha, kterou jen tak nedáte z ruky!
Text, který ne každý unese!
ELÁNIUS: "Ano, tu knihu jsem viděl."
Strhující dílo Všechny nemagické nerosty Ankhu právě v prodeji!