DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2019.

Někdy vstát a nemuset nic. Bloumat ulicemi města a obdivovat staré vily.

S přáteli vysedávat v čajovně, než je vyžene gong zavíračky. Zčajovat se silným maté a hrát deskové hry. I když otázky už znají zpaměti.

Jít do klubu na koncert oblíbené kapely, kterou viděla už tolikrát. Pařit pod pódiem, jako by nebylo zítřka a utápět se v tónech elektrických kytar.

Občas ráno přeci jen vstát a jít na přednášku.

Ale ne po tom koncertě prosím vás!

Napsat úkoly a prodebatovat je v čajovně s nesmrtelností chrousta.

Jen si tak bezstarostně žít.

Ach kde jsou ty časy příjemných studentských dní.

,,Vždyť je to obrovský!" Volám na trenérku, zatímco zvedá břevna o několik centimetrů výš. ,,Ale prosím tě, je to skoro stejný," mávne rukou a poodstoupí od překážky. ,,Tak jedem! Nacválej si, hezky v klidu, na otěži, ramena dozadu...!" Cváláme podél hrazení. Točím do oblouku, dívám se na skok. Blížíme se k němu rychle. Nemám klidný ruce, cítím to. Zároveň nejistě stisknu holeně. Vnímám dusot kopyt, tlukot vlastního srdce. Kůň ke mně natáčí uši, neklidně švihne ocasem, prežvýkne udidlo. ,,Mám teda skočit nebo ne? Ty si tim jako nejsi jistá?! Tak už se rozmysli...!"

Já... nevim!

Zprudka brzdí. Letím na zem.

Clark Kent, jinak také alterego chvalně známého hrdiny Supermana, pracoval jako redaktor u Daily planet.
I stalo se, že ho šéf poslal psát práci o činnosti FBI. Ovšem, nejlépe si práci ošaháte v terénu, a tak ho nasadili do řad mafie s doklady na jméno John Evans. Mafie se ovšem zrovna v tu chvíli snažila sehnat informace o činnosti policie a Johna Evanse s padělanými doklady nasadila pod jménem Harvey Sell do Newyorkské policie.
Tam ho zverbovala CIA a poslala šířit demokracii do Evropy pod jménem Helmut Schmucler.
V tu cvíli se Superman rozhodl, že už žádnou lidskou identitu nepotřebuje.

Bílá krev byla upálena zhruba někdy v 11. století. Přesný rok se neví, neexistuje žádný písemný pramen. Informace se čerpají pouze z pověstí. Proto je hodně těžké dohledat, co se tehdy vlastně stalo.
Podle jedné pověsti za to mohl tehdejší vládce, který se bál její moci, a dal ji zajmout a upálit. Jiná pověst povídá, že za to mohla kletba jejího rodu, která otrávila srdce lidu a ti se obrátili proti ní.
Všechny pověsti se shodují v tom, že se tehdy shromáždilo obrovské množství lidí, aby to viděli. Co na tom, že jí později začali uctívat. Tehdy jí nikdo nepomohl.

My, Fuente Ovejuna. Je po jedenáctý, a tahle fráze mi v hlavě rotuje jako líně se otáčející stropní větrák někde v zapadlý hospodě kdesi v Mexiku předtím, než jí Antonio Banderas vystřílí za pomoci kytary plný bouchaček za hudebního doprovodu v podání Tita a Tarantulí. To málo mi zůstalo v hlavě z literatury před kvintou, co se kolektivní viny týče. Nu což, tak jsem strávil většinu hodin střídavě pochrupováním, posíláním psaníček se spolužačkou, a přemítáním nad pozadím učitelky, co se tak hezky natřásalo, když psala na tabuli. Možná by šlo napsat něco na Borgy. Borga? Je to singulár nebo plurál?

„V zdravém těle zdravý duch!“ zařval profesor fyziomagie a popohnal nás švihnutím hůlky. Znělo to jako prásknutí biče.
Tréninkový ovál zkrápěl pot.
„Těžko na cvičišti - lehko na bojišti!“ zahulákal další ze svých oblíbených průpovídek a nahnal nás k lanům.
Konopná vlákna zbarvila krev.
„Padesát kliků ještě nikoho nezabilo!“ zakřičel do prostoru tělocvičny, prosyceného pachem únavy a zoufalství.
Než hodina skončila, měl jsem pocit, že můj duch spíše než co jiného navždy opustí mé zdrchané tělo, a proklínal toho, kdo tu zavedl povinnou tělovýchovu.
O pár let později, když jsem unikal opičím démonům po liánách indonéské džungle, jsem tomu člověku blahořečil.

Loď proplouvala pod temnou oblohou, zásoba akvavitu se povážlivě tenčila a zpěv přiopilé trojice záhy přehlušil zpěv jiný, zpěv velryb. Obrovští kytovci, z nichž bylo jen tu a tam vidět ocasní ploutev, lákali posádku do vody trochu jako sirény, jen jaksi méně sebevražedně. Netrvalo dlouho a padl návrh jít si s nimi zaplavat.
Jediná přítomná dáma sice protestovala, že u nich, v patnáctém století, je to považováno za nevhodné, leč jediný přítomný mutant ji přesvědčil, aby si dala ještě trochu živé vody, a zanedlouho už všichni tři skákali do moře.
Plavky samozřejmě vůbec neřešili, ostatně byla tma, tak jaképak copak.

"Tohle ráno jsme s bratry našli v lese jámu. Bylo to tam u dračí skály. Břečťanem porostlá borovice byla rozsvícená ranním sluncem a to se odráželo v malých vesmírech ranní rosy..."
"Vojíne, soustřeď se!" Náčelník mi netrpělivě uštědřil pohlavek, "nebásni. Co se stalo?"
"Jonáš tam spadl," vyhrkl jsem konečně.

Jonáš seděl na dně jámy jako oukropeček a Tomáš, který tu s ním zůstal, zatímco jsem běžel pro pomoc, na něj z dlouhé chvíle házel klacíky. A když jsme ho konečně dostali ven, při pohledu na jeho koleno něčí sestra vyjekla: "Krvavý koleno!"
A chlapci zlověstně začali pět: "První hodina odbila..."

„Je čas jít spát.“
„Je čas vstávat.“

Časový posun je prevít a každý ho zvládá jinak.

„Neválej se, už je bílý den!“
„Jsem ospalá. Celou noc tu někdo řval…“
„Celou noc? Zalezla jsi v osm, zhasínali jsme v deset. Měla jsi krásných devět hodin spánku, to ti snad musí stačit.“

Nestačilo. I z toho plynula nedorozumění…

„Co podnikneme večer?“
„Já jdu do postele…“ doprovodila slova výmluvným zívnutím.
„Zase? Nemáš spavou nemoc?“
„Den byl náročný.“
„Možná pro řidiče, my ostatní se jen vezli. Je to nádherné městečko, byla by škoda ho neprozkoumat. Tak pojď,“ snažila jsem se argumentovat.
„Jsem pekelně unavená!“

Vyzkoušej si mě.
Taková nabídka se neodmítá.
Rouno, které zůstalo suché, když padala rosa.
A pak zvlhlo, když vše kolem bylo suché.
Vyzkoušej si je.
Rozkaz, který nejde přeslechnout.
Kdo má strach, může jít domů.
Ti co zůstanou se mají napít vody z potoka.
Těch, kdo nepokleknou, zůstane 300.
Vyzkoušej sám sebe.
Důvěra je přemožená zvědavostí.
Generál nejmenší armády na světě se vydává na výzvědy.
Cizí sen dá vzniknout plánu.
Konec zkoušení, nastal čas jednat.
Meč Hospodina a Gedeona.
Trumpety, džbány a pochodně nahradí zbraně.
Protivníci, kterých je jako kobylek, se pobijí mezi sebou.

Ne silou paží, ale mojí mocí.